Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

Výborné obsazení není všechno. I když je zde Vlasta Burian, který fascinuje svým bravurním hereckým umem, mám zkrátka pocit, že Lída Baarová mu to kazí. Nemějte mi to za zlé, ale nějak na mne působí dojmem, že se neustále přetvařuje. Zkrátka je pro mne nudná. Možná to je však způsobeno onou dobou, nevím. Jinak je zde pár povedených vtipů, příběh není špatný a celkově to působí dobrým dojmem. 3/5 (25.10.2013)

K tomuto snímku sa už podľa môjho názoru nedá zaujať objektívne stanovisko, pretože si tu v tomto prípade vzal čas za svoje. Určite inak vnímal film dobový divák a inak ho vníma divák dnes. Predtým to bola určite humoresková pecka, teraz už len taký ošumelý humor s náznakom trápnosti, ktorý ale ešte stále dokáže trochu pobaviť, resp. dejová linka príliš nenudí aj keď je väčšinou banálna. Takže zaujímam neutrálne stanovisko, myslím, že tak to bude najspravodlivejšie. Priemer. 60/100 (13.09.2019)

Příběh se - jako ostatně často u Buriana - rozpadá na sled více či méně humorných scének proložených písničkami. Vypořádání se s věřiteli je vtipné, podobně jako posléze záměny v královském paláci včetně královny. Ze všech burianovek ale tahle drží celou dobu nějaký styl, a to i díky postavě Sherlocka v podání Martina Friče. Pravda, Sherlock zde vlastně nic nededukuje, a má jen jednu akční scénu, ale bohatě stačí, jak působí jako vážná protiváha ukecanému Lelíčkovi. (20.01.2016)

Jsou věci, které se mi na tomto filmu vždycky líbily. Představení Sherlocka Holmese, Lelíčkova debata nad padesátikorunou nebo neurotický portorický král. Jiné jsou dnes velmi iritující, např. značně natahovaná scéna s pekelným strojem v gramofonu. Protože jsem teď tento film používal jako studijní materiál o tom, jak začínal český zvukový film, objevil jsem spoustu nedodělků, nezvládnutných střihů, špatné časování gagů, neschopnosti režiséra využít Burianovy improvizační schopnosti, a také to, jak byl ten film viditelně co nejlevnější. Ale co, je sedmdesát let starý, a trocha tolerance je nutná. Jen by někdo měl opravit název: film se jmenuje Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (opravdu s "a" na konci). (21.09.2007)

Několik společných let, strávených po boku zkušeného přítele, připravilo tehdy třicetiletého Martina Friče, Lamačova oddaného žáka, k prvním samostatným režijním výkonům. A i když se zpočátku zdálo, že uchopit neovladatelný gejzír improvizace a poťouchlosti v osobě Vlasty Buriana nebude jednoduché, dokázal si Frič záhy získat nejen výsadní postavení mezi domácími tvůrci, ale zejména navázat úzké osobní přátelství s králem komiků. Výměna stráží, kdy se před kameru postavil Frič a za ní naopak opět usedl Lamač, nebyla nijak častá, oběma režisérům ovšem poskytovala určitý pocit sounáležitosti. Fričova holmesovská etuda, prosta nepostradatelného Watsona, je navíc výrazně satirickým výjevem, utahujícím si tak trochu z obecně formulovaných představ o tomto světoznámém detektivovi. Burianova triumfální cesta napříč falešnými identitami a nevyčerpatelným fondem filmových kostýmů zde ovšem našla stoprocentního uplatnění jak v postavách energického portorického krále a jeho ustrašeného předchůdce, tak v roli dluhy pronásledovaného moravského občánka s poněkud komickým příjmením. Obsazení Lídy Baarové bylo jakousi mediální vějičkou, na niž se ostatně nachytal jak Lamač, tak Burian. Začínající herečka, tehdy sotva osmnáctiletá, okouzlila svým půvabem jindy sebejistého krále komiků a i když z tohoto chvilkového poblouznění dnes zbylo jen několik hezkých vzpomínek a nevinných polibků, erotický náboj ve společných scénách z královské ložnice má až magickou sílu. Jistý formální přesah lze ve filmu vnímat také prostřednictvím neustále připravovaného odstranění fiktivního španělského panovníka, souvisejícího až příliš s reálnou situací ve Španělsku o šest let později, kdy se k moci dostal diktátor Franco. (06.10.2008)