Místo splněných přání

Kýčovité lidičkovské utrpení. Lákavá zápletka se velmi brzy změní ve strašlivě předvídatelnou bakalářskou historku, kde pochopíme, že je nám souzeno celý film sledovat falešného Fassbendera, jak pije kafe, stěžuje si, že blbě spí, dělá, že čárá do knihy a k tomu řadu nic moc herců a příběhů. Navzdory šokujícím úkolům je brzy jasné, že se jedná o úsměvný miloučký nezákeřný příběh, který může vyústit jen děsivě blbým vysvětlením nebo děsivě blbým nevysvětlením. A taky že jo!! Domnívám se, že předešlý výborný film Genovese byl natočen podle ukradeného scénáře chlapa, kterého musel režisér v rámci úkolu od fake Fassbendera oddělat a zprznit, aby se mu podařilo natočit vyjímečně dobrý film. (01.01.2019)

Italský režisér Paolo Genovese mě dokáže upoutat jednoduchým nápadem, rozehraným v komorním uzavřeném prostoru. Chvílemi jsem si připadal jako v roztomilé moderní pohádce s neotřelým plněním přání dle úkolů zadaných ze strany tajemného „kouzelného mužíka“, aby mě záhy v této konstelaci děsila přítomnost motivů typu plánovaná loupež či dokonce vražda nevinného dítěte. Místo splněných přání, rozehrané čistě na základě série dialogů mnoha postav s „kouzelným mužíkem“, mě překvapilo nejen svým konceptem a postupným propojením příběhů, přání či úkolů více postav, ale nakonec i nejedním vyústěním, jakým autor dokáže vykreslit fungování světa s fantaskním prvkem: i v případě, že cosi (ať už na kterékoliv straně nevšední dohody) rázem selže, začne se proti očekávání vyvíjet jinam, kdy jedno přání nebo řešení přímo odporuje jinému nebo kdy se správným řešením může stát i porušení pohádkové dohody, měl-li se člověk svým konáním dopustit čehosi špatného... Ta propracovanost scénáře se hůře popisuje bez spoilerů, každopádně dostal mě tenhle film svou originalitou ve více směrech a připadal od pana režiséra o stupínek lepší, než hromadně remakovaní Naprostí cizinci. Je navíc radost sledovat i ze současné tvorby film, který se přímo skví tak skvělými hereckými výkony... vedle sympaticky záhadného Valerio Mastandrey v hlavní roli musím zmínit především Marca Gialliniho, jehož postava je sice značně rozporuplná a s nejedním přehřeškem či selháním na kontě, ale tento herec ji dokázal s nádechem drsňáka podat tak charismaticky, že ve vás vyvolával silný zájem i o takovou postavu... a mému oku nemůže uniknout se svým šarmem Sabrina Ferilli coby Angela, bez níž by ten závěr zůstal mnohem smutnější. [85%] (22.08.2023)

Mystický sex s báječným vyvrcholením. Nějak takhle jsem si tu vesmírnou hru vždycky představoval, tedy pohádku s dobrým koncem i pro z(a)tracené odpadlíky. Nevěřil jsem, že je možné během hodiny půl vykecávání se dobrat rozhřešení, byť Pozemšťana jsem třá taky viděl. a ono jo. Pravda, velký podíl  na mém orgasmu měl zcela orgiální (to není překlep) nápad s krásnou milfkou jako  SPOILER, VOLE!  konečným řešením, páč takovému bych se také, rád a často odevzdal.  A k tomu všechno to kecání předtím s různými lidskými karaktéry bez potřeby velkohubých černobílých třá i transgeneralizací? No, nádherně osvěživě zdrcující.  A ta gradace! Nejdřív babí s taškou a pak Angela....  no jasně že ááááá. (07.01.2022)

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Nepamatuji si, kdy bych se u tak čistě komorní a minimalistické záležitosti tak dobře bavil. Styl Paola Genoveseho mi evidentně sedí, a přestože byli Naprostí cizinci naprosto jiným filmem, rozbor lidských charakterů byl v obou případech dokonalý. Tady rozhodně nešlo o žádné mirkodušínovství (naštěstí), tady každá postava naplno odkryla svou vnitřní svini, nebo s ní alespoň svedla tuhý boj. Film postrádal akční scény, ale z některých rozhovorů mi nebylo moc dobře po těle. (30.04.2021)