Špioni

"Špioni" nabízejí spíš obdivuhodnou filmařinu než strhující příběh, postavy, myšlenky... Režiséra totiž senzační děj (inspirovaný sice skutečnou událostí, ale bytující - slovy kritika - někde mezi čistým škvárem a čistým expresionismem), psychologie a vývoj postav zajímají stejně málo jako společenská kritika (jeho vztah k všudypřítomným zázrakům techniky má blíž k fetišismu než ke kritickému nadhledu). Vše je podřízeno akci v zorném poli s Langem v úloze neviditelného impresária. Představuji si ho, jak řídí své divadlo světa se zaujetím a mistrovstvím rovným tomu, s jakým bankéř-zločinec Haghi (postavu s rysy Lenina, podle některých i Trockého, ztělesnil první manžel režisérovy ženy a scénáristky They von Harbou) ovládá svoji vyzvědačskou síť. (Lang prý v záběrech rukou často používal ty své. Možná jsou to ony, které v prvním záběru "Špionů" otevírají sejf, vlastně dveře do světa uměleckého díla ?) Během poslední půlhodiny se divák ocitá postupně ve vlaku, v tunelu, v bance a v divadle, a přitom ani na okamžik neopustí území špičkové akční zábavy. Zde se zametá cesta velkému Alfredovi. A nejen jemu : agent 007 má u Langa číslo 326. (15.05.2015)

Jak už samotný název napovídá, jde o film se špionážní tématikou od mistra napětí F.Langa. Film je svou propracovaností a napětím dost podobný ranějšímu Dr.Mabusemu, dokonce i představitel hlavní role je zde stejný a to charismatický R.K.Rogge. Poměrně velmi slušná jízda kterou trošku sráží snad až příliš happy endový konec. Shlédnutá 144-minutová verze. 80%. (27.03.2010)

"Malý film, ale se spoustou akce" jsou slova Fritze Langa, který se k tomuto filmu sám příliš nevracel. Svou délkou odkazuje ovšem mnohem více na jeho mafiánský megaopus "Dr. Mabuse", se kterým ho pojí i Rudolf Klein-Rogge v roli hlavního padoucha. Co ho s ním i s jinými Langovými filmy dále spojuje, je také jméno scénáristky, autorky předlohy a Langovy ženy They von Harbou. Jednou to může být náhoda, po čtvrté už si troufnu říci, že ta je právě největší slabinou Langových němých filmů. Potenciálně zajímavé náměty jsou z jejího pera rozmělněny do jakési dobové přízemnosti až nabubřelé naivity, které ve filmu nepomůže ani Langova sugestivní režie. Přes mé zdrženlivé hodnocení bych ovšem ke zhlédnutí určitě doporučil, akce a zajímavých momentů je ve filmu dost. (16.03.2008)

Slušná špionská jízda, s kvalitami jen o rok staršího Metropolisu ale nesrovnatelná. Expresionismus už umřel, takže žádné slintání nad výtvarnou stránkou se nekoná. Už i proto, že tohle je mnohem mnohem komornější příběh až moc zaměřený na melodramatickou rovinu - vztahu muže a ženy. Opravdu nečekejte nic velkolepého, kde je každá druhá scéna pamětihodná. Jo a 90 minut má jen americká verze, ta pořádná a správná, kterou jsem viděl, má dvě a půl hodiny. Film jsem si užil v krásné obrazové kvalitě, před několika lety byl restaurován, takže vyčištěný obraz a taky nově složená hudba. (15.01.2008)

Po grandiózním sociálně-utopistickém Metropolisu se Lang vrací k látce jemu nejbližší, a to špionážním filmům. Veskrze jednoduchý děj, v němž zlosynný bankéř Haghi (Rudolf Klein-Rogge) vede dvojí život, je ozvláštněn řadou nesčetných intrik, zvratů a vyzvědačských udělátek (mizící inkoust, průklepáky). Lang konečně klade na psychologii postav větší důraz, nezobrazuje je pouze jako schematické figury (Spinnen 1 a 2). Snad jen ten cukrkandlový vztah mezi agentem 326 (Willy Fritsch) a kontraagentkou Sonjou (Gerda Maurus) mi přišel poněkud nadsazený. Jinak ale panuje spokojenost. 80% (17.01.2006)