Stehlík

po delší době film,ze kterého mám opravdu rozporuplné pocity.Na jednu stranu není ani zdaleka tak špatný,aby úplně zapadl.A na druhou stranu zase není tak dobrý aby z něj byl opravdový hit.Filmový Goldfinch si celkem evidentně ukousl až moc veliké sousto a chtěl by být opravdu velkým dramatem a ono se mu to daří tak z poloviny.Témat a malých příběhů je to hodně a věřím,že knížka musí být komplexnější a dobrá.Tady se ovšem buď jen něco nakousne,a nebo se pluje po povrchu a spousta z toho vyšumí do ztracena.A ono je to svým způsobem logické,protože i když má film skoro dvě a půl hodiny,nikdy nebude schopen obsáhnout víc jak 700 stránkovou knihu.Přitom technická stránka a herci jsou tu dobří a když to vezmu kolem a kolem,tak je to film,který nebudu mít problém vidět znova...70% (20.01.2020)

Mám pocit, že postava Jeffreyho Wrighta by tenhle film označila za imitaci. Řemeslně dokonale zvládnuté, velmi dobře odehrané, ale mrtvé. Emoce hlavně v dospělostní dějové lince skoro žádné, tíha událostí vyměněná za balsové dřevo, dějové linky nechané bez uspokojivého konce, nebo naopak velmi rychle zalepené jakýms takýms rozřešením. Moc příběhů, moc postav, málo koncentrace. A na příběh, který hodně koketuje s myšlenkou osudu, je to opovrženíhodně málo osudové. Přesto se mi to líbilo, jen to mohlo (mělo) být mnohem lepší. (10.10.2019)

-"I dreamt I saw my mother again." Když už chcete otevírat svůj film narací, tak takhle se to dělá. Akorát by stačila ta jedna věta, zbytek byl nadbytečný. Takové plýtvání perfektně dobrým Deakinsem. Ta trocha emo Finna Wolfharda mě v tom gigantickém návalu rezignované beznaděje aspoň pobavila, ačkoliv se pořád nemůžu rozhodnout, jestli je to dobrý herec, nebo jenom roztomilý chlapec. Ale dobrý bože, opravdu všechno zkrátit tak na půlku. Říkám si, že když už se neuměli rozhodnout, co je pro celovečerní film nosné a co je jenom neschopnost adaptovat ("zredukovat") rozsáhlou knihu do snesitelně dlouhého a smysluplného filmu, tak z toho měli udělat televizní minisérii, kde by každý díl měl svou vlastní pointu a celek jako celek by potom dával ještě další, větší smysl. Tohle je takový dost zmrzačený ptáček, vidíme hlavně ten řetěz, kterým je připoutaný k bidýlku, ale nedostaneme se k té všeobjímající kráse, která by ho měla dělat jedinečným. (05.12.2019)

Stehlík Donny Tarttové patří mezi knižní hity oceněné Pulitzerem, líbí se Stephenu Kingovi i Michelle Obamové. Tudíž se líbí všem. A nebo? Opulentní román rozepsaný na 730 stranách je převedený do předlouhého filmu, který je plný celé řady nevšedních zápletek. Obsazení je zajímavé (Kidmanka i Sarah Paulson), příběh kolem obrazu ze 17. století je dynamický. Ale přes veškerou snahu je to pořád jen příběh situovaný kolem obrazu. Místy jsou atraktivnější lokace v Albuquerque, než cokoli jiného. Takto se vracíme k prvotní funkci filmu, sledovat v pohybu místa, která jsou běžným smrtelníkům příliš vzdálená. (27.11.2019)

Naprosto se ztotožňuju s komentářem od MrHlad. Film chce být vším, až nakonec není pořádně vlastně ničím, všechny témata jsou zde jen jakoby načrtnuty. A stopáž by mohla být taky kratší, je zde spousta prázdných, zbytečných scén. Je to škoda, ze začátku to vypadalo na velmi slibné drama. Slabší trojka. (29.03.2022)