Mandy - Kult pomsty

Panos Cosmatos vymítá žánrové démony svého dětství (jeho otcem je režisér Ramba II a Cobry) trashovou revenge story přetavenou do mystické psychotropní epopeje. Film zcela splňuje diktát Alejandra Jodorowského "žádám od filmu to, co většina Severoameričanů od psychedelických drog." Nicolas Cage je zde povýšený na roli vizuálního artefaktu v oživlém paintbrushovém výjevu z kapoty náklaďáku. Nicméně výkřiky, že Cage dosáhl maximálního levelu vyšinutosti ve svém herectví jsou dost přestřelené - v tomto ohledu stále drží přední pozici dvojka Ghost Ridera. (04.07.2018)

Velká škoda poslední dekády, kdy sype několik mdlých filmů ročně. Nicolas Cage znovu po velmi šťavnatém úletu Mamka a taťka nechává vzpomenout na postavy, které ztvárnil ve filmech mnoha výborných režisérů. Vlasy na hlavě mu vyklízejí pozici stejně rychle, jako se on vytratil z hledáčku producentů kvalitních projektů, sbírá drobky a divák doufá, že to ještě občas klapne. Jeho partnerská idyla s Andreou Riseborough uprostřed lesů skončí s příchodem náboženské sekty, načež se před námi zjeví klasický akt pomsty. No, klasický.. dějově je to dietnější než suchá rýže, přitom délka je solidně přepálená a barevné filtry už trochu únavné. Místy je to přesto působivé a osobní, jindy Cagem geniálně zahrané. Halucinogenní výplach. (23.09.2018)

Tak tohle fakt ne. Opět jeden z těch filmů, kteří kritici vychvalují do nebes, ale pro běžného diváka doslova bolestná záležitost. Nicolas Cage je pro mne už mrtvým hercem, ten chlap už v dobrém filmu hrát nebude a hrát rozhodně neumí. Podivný růžovo-červený filtr zastíňující finanční nedostatky mi lezl krkem, hodinu se v tom filmu nestane absolutně nic a jestli zázrakem divák po hodině ještě nespí a není úplně znechucen, tak v té druhé velké uspokojení také nenalezne. Trpěl jsem, ošíval jsem se, tohle není pro mne. 35% (16.09.2018)

Divné. Velmi. Barevná hypnotická atmosféra podpořená Jóhannssonovou znepokojivou hudbou se mi sice líbila, nicméně co do mystiky, přeukecaných mono- i dialogů, přemrštěné stopáže a čekání na závěrečné zúčtování, které ale bylo ve výsledku z celého filmu nejnudnější, mě zkrátka Mandy zklamala. A to jsem od ní v podstatě nic nečekal. (30.07.2020)

Dobře, film jsem sledoval od půlnoci, což můj zážitek zcela jistě ovlivnilo. Po poklidném romantickém prologu je první polovina s jakousi hippie sektou téměř k nepřežití nudná. Pak se konečně sebere Nicolas Cage, jenže pro mne už bylo pozdě. Film sice přináší souboj motorovými pilami i řadu dalších přestřelených scén, ale stejně mi z něj za pár dní zůstane v hlavě jen obrázek Nicolase Cage na záchodě s flaškou vodky. Svoji jedinou hvězdičku věnuji Jóhannu Jóhannssonovi, pro něhož tohle byla poslední hudba složená pro film (a jediná za něco stojí). (08.07.2018)