Najednou jsme rodina

Osobně mám radši maso uvařený a filmy spíš syrový. Nebo aspoň médium. Tady si teda kuchař dal záležet, aby masíčko bylo měkký a brambory na kaši. Přesto to (až na ten příšernej happyendovej závěr a občasné pokusy o pozitivní myšlení) vůbec nedopadlo špatněa vlastně se mi to i v některých místech docela líbilo. (02.11.2019)

Až nečekaně vynikající rodinná komedie, se sympatickými herci, uřvanými dětmi a jedním nevyužitým psem... V Americe je možné zjevně úplně všechno i "kupování" si dětí na "trhu" - což mě teda upřímně šokovalo.. No a nebýt té skupiny, kde se všichni sebetrapnějšímu vtipu řechtali až k popukání, bylo by to ještě lepší...90% (07.02.2022)

Film sa zlieza po lane menom roky 80. a 90. pričom tomu napomáha aj score od Michaela Andrewsa. Takýchto snímkov vzniká v dnešnej dobe síce dostatok, ale tento má presne to nostalgické štylizovanie rokov minulých. A to sú veľké plusy. Hlavne pre nás deti tej spomínanej doby. A to nehovorím o dostatku kapesníčkov, ktoré si budete musieť v záverečnej dvadsaťminútovke zaobstarať. (26.05.2019)

"SHE'S GOT A KNIFE. IT'S JUST A SPONGEBOB KNIFE. IT'S STILL A KNIFE." --------------- Keď Marky Mark netočí akčnosti s Bergom, venuje sa podpriemerným komédiám s plyšákmi a Willom Ferrellom a keď ani tomu, tak občas zapláva do vôd rodinnej komédie, čo je po romantickej komédii asi ten najhorší možný žáner. Jediná výhoda, keď už sa točí poriadne (veľké štúdio, viac peňazí, lepšie obsadenie a skúsenejší tvorcovia), je, že sa na to ako celok díva lepšie. Platí to aj v tomto prípade. Je tu pár zaujímavých vecí, ktoré osviežili sterilný obsah, napr. to, ako Mark videl deti ako psov, domy, renovácie interiéru, príp. postava October a jej obsesia so snímkom Splnený sen. Film mohol dosť vyťažiť z emocionálnej stránky, no s výnimkou jednej či dvoch scén to bolo ploché ako pristávacia dráha. Jednu hviezdu za úžasnú Izabelku Moner a tiež za knockout basketbalkou do tváre. Možno pridám aj druhú za bernského salašníckeho havina a fakt, že som to videl už dvakrát. Ešte uvidím. (10.11.2019)

Taky se vám občas stalo, že jste se natolik vžili do děje, až jste nerozeznali realitu? Nu, tak já jsem se při filmu vžil do děje tak moc, až jsem dostal pocit, že jsem si adoptoval ze sociálky tři cikánčata. Jednu uječenou malou pizdu Eržiku, životem nezpůsobilého Jožka a snědou prcinu která by mi maximálně dala tak 7 let natvrdo [nikoliv vejce], za obtěžování mladistvých, a určitě i za ten incest [ale je nevlastní, tak se to taky musí počítat? To jsou otázky, které mi nedají v noci spát]. Od doby, kdy na Marka spadlo cca. 146 kádinek černošského spermatu v mrazáku, sorry, ale tahle vzpomínka se z hlavy jen tak nevykouří, a proto myšlenka že by tahle osoba měla být pěstounem cizích dětí mi hlava moc nebere. A proto mi jeho role přišla až neuvěřitelně umělá až nepřirozená. Pořád opakující situace, že děti jsou jednou v pohodě, a jindy zas úplně na zabití, mě hodně iritovala až několikrát při běhu filmu. Za Boha, já nechci mít děti! Interesting, tohle je účinnější než kondom. (09.02.2020)