Najednou jsme rodina

Má to svoje mouchy, včetně značně přeslazeného závěru, nehodlám však detailně rozpitvávat, kde všude se stala chyba, protože rodinných komedií s nějakým smysluplným poselstvím zase tolik není. A kdo ví, možná právě tenhle film skutečně přiměje některé váhající manželské páry k osvojení dítěte. (60%) (08.03.2022)

S Seanem Andersem je to jako na houpačce. Když má snesitelnější námět, dokáže z něj vytřískat něco víc a někdy natočit totální sra*ku (Sex drive). Na druhou stranu mě jeho filmy zajímají, jelikož točí komedie a těch je stále méně a méně, minimálně v kinech a humor se spíše transformuje do blockbusterů. A vlastně mě překvapuje, že má jeho nejnovější kousek až takhle vysoké hodnocení, já se strašlivě nudil. Z dvou dílů Daddy's Home si Anders přitáhl Wahlberga, což je jediné pozitivum filmu a obě zmíněné spolupráce jsou u mě minimálně o stupeň výše. Skoro mi film zůstal pod radarem a kupodivu by se vůbec nic nestalo..4/10 PS : Utvrdil jsem se v tom, že Rose Byrne je hrozně špatná herečka a taky nebude extra sečtělá. V Sousedech mi přišla vyloženě napřesdržku, ale myslel jsem, že je to výjimka, jelikož v X-menech byla v pohodě...ale není, to spíše ti X-meni. (22.01.2020)

Pete a Ellie se rozhodnou adoptovat si 15 letou hispánskou dívku. Jenže ta má dva mladší sourozence. Mladí manželé neumějí vychovávat děti a tyto tři jim ze začátku nic neulehčují. Později, když se jejich vztahy začnou upevňovat, propustí z vězení jejich matku, která se o ně přihlásí. A soud její žádost schválí. Vypadá to, že vše dopadne špatně. (08.10.2020)

Ja som to vedel, že ak raz bude Mark Wahlberg v nejakom filme plakať, nebude to akčný film ani triler (ani akčný triler), ale niečo ako toto. Skvelá vec a ak premýšľate nad adopciou alebo ste dokonca už „v tom“, prirátajte si aj piatu hviezdu. Kasting je veľmi silný, ale ono nakoniec aj tak ide hlavne „len“ o scenár, ktorý je hravý a vtipný, ale tiež dojemný a silný a v rámci možností sa nebojí jemne kontroverzne poukázať aj na temné, zákerné a menej idylické veci súvisiace s adopciou, o ktorých sa príliš nahlas v spoločnosti nezvykne rozprávať, hoci by sa malo, lebo ono to naozaj s rozprávkou nemá nič spoločné. Veľmi sa mi to páčilo. (23.04.2020)

Jako instantní dojímák, který začal tlačit slzičky hned na první schůzce skupiny potenciálních adoptivních rodičů, to nakonec nebylo až tak manipulativní, trapné ani blbé. V dětském křiku a nepořádku či pubertální vzdorovitosti se tato rodinná dramedie nevyžívala a snesitelnou nálož sentimentu uhladila v pozitivní kombinaci s vřelým vtipem i rozumným nadhledem normálních postav, kterým přejete, aby k/v sobě našly cestu/důvěru. Spokojených 65 % (25.06.2021)