Naked
Nahý
Režie:
Mike LeighScénář:
Mike LeighKamera:
Dick PopeHudba:
Andrew DicksonHrají:
David Thewlis, Lesley Sharp, Katrin Cartlidge, Greg Cruttwell, Peter Wight, Ewen Bremner, Susan Vidler, Gina McKee, Elizabeth Berrington, Robert Putt (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavná postava drsného príbehu o novodobom Ahasverovi - charizmatický, inteligentný Johnny - je z hľadiska divákových sympatií spočiatku ambivalentnou postavou. Johnny prichádza do Londýna navštíviť svoju bývalú priateľku Louise. Tento dobrovoľný "bezdomovec", ktorý odmieta podriaïovať sa konvenciám spoločnosti a provokuje ju svojimi názormi či prehnanými činmi, sa stretáva na svojej "odysei" Londýnom s ïalšími osamelými ľuïmi - s alkoholičkou, žijúcou vo svete románov Jane Austenovej, s nočným strážnikom obrovskej budovy, s psychicky labilnou predavačkou... Johnnyho púť je plná "nahých" bezbranných ľudí, žijúcich v iluzívnych svetoch svojich predstáv, a naopak - ľudí agresívnych a bezohľadných, ktorý Johnnyho za jeho drsné pravdy odmeňujú drsným násilím. Johnny neľútostne vtrháva do svetov druhých, zobúdza ich obyvateľov zo "sna" svojimi provokáciami a ako len môže, vyvracia ilúziu možnosti lepšieho, zdanlivo usporiadaného života... Tento pôsobivý existenciálny, miestami až apokalyptický film prenikavo a veľmi presne vykresľuje charaktery a pomenúva veci a javy. Je podobenstvom o osamelosti ľudí, strácajúcich ilúzie a kladie otázky, na ktoré jeho postavy nedokážu odpovedať. Ani svojim postavám, ani divákovi neponúka hotové riešenia, naopak - koniec necháva otvorený bez prísľubu zmeny k lepšiemu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Apokalypticky smyslejici Johnny (jedine pozitivum filmu David Thewlis) se potlouka zivotem jako chteny bezdomovec a zastavuje se u ruznych lidi, prevazne zen, a sarkasticky do nich stoucha ci rozdava svoje rozumy. Znovu nechapu nektere nadsene reakce od takoveho depresivniho vyplachu, ktery vylozene nudi a otravuje. 25% ()
Slova, upřímnost, sebevědomí, lež. Nebezpečná hranice smyslu života. ()
Velmi mě iritovalo a nebavilo poslouchat pseudointelektuální prázdné řeči odporného nesympatického bezdomovce, kterému padají ženy k nohám a všichni jsou vedle z jeho "inteligence". Film nenabídl kromě jeho řečí nic jiného, protože provokativní to bylo možná v době vzniku, ale dnes to účinek nemá. Marně jsem pak hledal v té neskutečně přepálené stopáži děj či sympatie k jakékoliv postavě. ()
Jsem alergickej na tyhle přihrádky typu Drama/Komedie. Bože, to je nejen tak schizofrenní (jak může být drama komické?), ale zároveň tak nepravdivé, laciné, zavádějící... Nahý komedie rozhodně není, ani černá. Je to spíš jedno velké zoufalství a doufání a nenalézání zdánlivých maličkých jednoduchostí. ()
tvl, tak tohle je ale naprostej kult!!! to uz se dlouho nestalo ze jsem druhej den mel nutkani znovu zkouknout nejakej film ... a lesley sharp, ach ... ()
Řeknu jen Beckett, na Samuela kašlu. ()
Těšil jsem se na Thewlisův herecký koncert a Thewlisova hereckého koncertu se mi dostalo. Bohužel mi postava, kterou ztvárnil nepřišla fascinující, spíš jen frustrující. Scénář je často vtipný, s vizuální stránkou nemám sebemenší problém, a dobře tady hrajou všichni, jenže nakonec je to pro mě stejně jen důležitě se tvářící NIC. A moc nechápu, proč tam vlastně byl ten Sebastian/Jeremy, vím jen, že mě celou dobu neskutečně sral. Jo a byl to docela mindfuck slyšet budoucího Lupina pronášet větu "I used to be a werewolf". 6/10 ()
Projekt 100 (1999) ()
Kdyby měl íkvé asi o 50 bodů menší, byl by docela šťastný člověk. Takhle je Johnny jen další nepřizpůsobitelný rebel, v moři podivných charakterů. (Sebastian a.k.a. Jeremy - Johnnyho uhlazenější alter ego, nebo postava z tak trochu jiného filmu?) ()
Tak přesně nějak takhle si představuju britské zcela syrové drama. K tomu všemu báječný hudební podklad, který dokresluje danou atmosféru do nejmenších detailů. Z hlavního inteligentního "hrdiny", který měl chuť jen každého soudit a provokovat se mi dělalo občas zle, ale právě proto jsem vydržel dokoukat celý film bez mrknutí oka. ()
Je to sice skvěle zahraný, ale jinak je to zbytečný film o ničem ... ()
Prvý krát som videla Naked asi pred dvoma rokmi a zanechal naozaj silný zážitok. No až potom čo som ho videla druhý krát na lfš 2018 som si uvedomila, že je to vlastne majstrovské dielo. Samotný Mike Leigh prišiel podiskutovať o filme a to vo mne vyvolalo absolútnu spokojnosť... a i istý strach z budúcnosti. Keď som naživo mohla počuť ako tento film vznikal, čo znamenal a ako sa to vlastne všetko, čo Johnny predpovedal prakticky postupne stáva realitou, to bol skrátka nezabudnuteľný zážitok. Úžasne chytrý, perfektne zrežírovaný a skvele zahraný film. Mám proste len samé nudné superlatívy. Ale úprimne David Thewlis aka Johnny ma doslova a dopísmena zničil."No matter how many books you read, there is something in this world that you never ever ever ever ever fucking understand." ()
Větší nudu v kině si snad ani nepamatuju ()
Mistrovská, pitevně přesná reflexe všedního dne v předvečer apokalypsy. David Thewlis, podrobující sebe a lidi z okolí psychické vivisekci metodou dotazníku, je mrazivě věrohodný, stejně jako ostatní figury ztroskotanců plus jednoho prachatého úchyla. Až potud dokonalé dílo. Bohužel, u všech podobných řídkých majstrštyků, které se nebojí "nastavit zrcadlo" (fuj, fráze!) vlastní době a společnosti, se opakuje jistě ne náhodou od přelomu 80. a 90. let stále dokola tentýž klíčový problém. Je zde kritika, je zde negace, je zde menší či větší míra protestu... Avšak není zde ani sebemenší náznak, případně alespoň jiskřička nadějnější vize, jak z těch sraček ven. Výsledkem je totální společenská depka a rezignace. Což je nejlepší způsob, jak v těch sračkách zůstat navěky (ať má Fukuyama a spol. radost!). Anebo jsem to snad správně nepochopila - a jak tvrdí můj Oblečený: až číše nihilismu definitivně přeteče, vzejde z těch splašek přece jenom revoluce...? Pochybuji. Pouze nemilosrdně obnažovat a pitvat nestačí, i když i to je úctyhodný výkon! ()
Magor chodí po městě a potkává jiné magory a vede s nimi sáhodlouhé filozofické rozmluvy nebo s nimi píchá. Zajímavé je to jen tím panoptikem magorů - každý je originální a výborným výkonem Davida Thewlise, který ty své rozpravy a dialogy hraje tak, že jsem jenom kvůli němu bednu nevypnul a počkal až do konce. ()
Je to hodně syté a v mnoha ohledech dokonalé - dialogy, stylistika, humor, smysluplná práce se zobrazováním násilí, typologie postav - ale od plného hodnocení mi brání skutečnost, že se film nijak nesnaží překročit schéma "bezútěšný film o sečtělém lůzrovi". To už zde bylo, Leigh jen variuje starý princip. Chybí nějaký zásadní moment překvapení a tvůrčí odvahy. 4 a 1/2. ()
Minimalistický, potemnělý, existenciálně filozofický snímek s notnou dávkou píchání - tak bych charakterizoval tuhle černou komedii. Hlavním hrdinou je Johnny, ukecaný intelektuál a konspirační teoretik. Hned na začátku se ukáže v té nejlepší tmě, když v zapadlé uličce v Manchesteru znásilní ženu, než dorazí její rodina a odežene ho. Johnny pak ukradne auto a uteče do Dalstonu, "vychrtlé a nenáročné oblasti" ve východním Londýně. Vydává se k domu Louise, jeho bývalé přítelkyně, která ze setkání s nim není moc nadšená. Pracuje jako úřednice a má dvě spolubydlící, nezaměstnanou hippy-dippy kamarádku Sophii a hlavní nájemnici Sandru, což je zdravotní sestra, která je pracovně v Zimbabwe. Johnny si se Sophií rozumí, společně kouří cigára a jointy a také si spolu pěkně zapíchají. Za chvíli ho to omrzí, k Louise se chová chladně, a tak se vydává do ulic Londýna. Každému vykládá svůj pohled na svět a některé lidi to dokonce zajímá. Mezi nimi je třeba mladý feťák, Skot Archie, který zoufale hledá svou přítelkyni Maggie na Brewer Street. Ten se s ním chvílemi baví, a chvílemi mu chce rozkopat hlavu, protože na něj má Johnny blbé kecy. Pak se zase chvíli toulá s jeho hladovou přítelkyní Maggie, a nakonec se oba sejdou, aby se mohli dále hádat a nenávidět. Dalším člověkem, kterého potká, je Brian, hlídač, který se v noci stará o prázdnou kancelářskou budovu, a jeho práci Johnny nazývá "nejnudnější prací v Anglii". Brian mezitím plánuje, že se v budoucnu odstěhuje do chalupy u moře. Pak to Johnny zkouší na opilou ženu, kterou ale odmítne poté, co si všimne jejího tetování - lebky se zkříženými hnáty na rameni. Pak sedí Johnny v kavárně a zkouší to na mladou a krásnou servírku, se kterou jde až k ní domů. Servírka však zájem moc neprojevuje a nakonec se rozbrečí a vyhodí Johnnyho ven. Pak otravuje chlapíka, který rozlepuje plakáty, ten na něj ale také není zvědavý. Shodí Johnnyho na zem, kopne jej a odjede s Johnnyho oblečením a knihami v autě. No a na závěr Johnnyho skope v temné uličce banda chuligánů. A tak se Johnny vrátí do bytu, kde se mezitím nakvartýroval majitel jménem Jeremy, což je sadista a psychopat, který znásilnil zezadu Sophii. Johnny je zraněný a totálně mimo, a jeho záchvat paniky vzbudí spícího Jeremyho. A jako třešinka na dortu se do bytu vrátí z cest Sandra, která je zděšena tím bordelem, který doma najde. Chtěla si dát horkou koupel a zalézt do postele, místo toho musí uklízet bordel a ošetřovat Johnnyho. Nakonec se Louise povede vyhnat Jeremyho ven z bytu, ale po něm také odchází labilní Sophie, která se cítí opuštěná a odmítnutá. Louise a Johnny se jakoby usmíří a chtějí se vrátit do Manchesteru, ale Johnny nakonec sebere prachy a odejde se zase poflakovat po ulici. Co k tomuto filmu dodat? Zdlouhavá, depresivní, existenciální až nihilistická černá komedie, která nešetří násilím, vulgaritami a oplzlostmi. ()
ahasver si to mastí městem, chvíli ví kam jít, chvíli ne, chvíli ví všechno a chvíli neví nic. david thewlis si přes fousky užívá londýnskýho života. kurvadrát, "nahý" je majstrštyk mika leigha.je mi moc leighto, že neřeknu víc. ()
Rozkošná třešeň v čokoládě, která se nejprve nádherně rozplývá na jazyku (texturou jemná, ale zároveň příjemně zahořklá až štiplavá). Jelikož však film - a protagonista - plyne takzvaně odnikud nikam, tak se postupem krapet zají. Přes slabší dramatizaci událostí je to vrcholné dílo filmového nihilismu a nostradamismu - Johnny "předpověděl" takové kvantum událostí, až mi lezl mráz po zádech. V tom asi tkví mesmerická síla člověka v manické fázi. Kdybych sestavoval žebříčky, jako 100 filmů, které musíte vidět než budete moc staří a konzervativní/woke, tak by Naked měl své místo jisté. Ale takové píčoviny já nedělám. ()
Tento film je brilantní. Filmový existencionalismus a nihilismus dostávají nový rozměr. K mému překvapení je jeho celkové hodnocení, stran diváků, relativně nižší, než bych očekával. Možná kvůli násilí, možná kvůli bizarnosti postav, možná kvůli machismu, možná kvůli perverznosti a myšlenkové otevřenosti či přímosti, která ozvláštňuje všechní dny. Je přinejmenším zvláštní, že člověk s očima dokořán, hlavou plnou všetečných otázek, je pokládán za toho podivného, když všichni ti relativně normální nevědí, co si počít s časem či před jeho tíhou odmítají žít jinde a jinak, než ve vlastní bublině, kde se pod náporem rutinních každodenních operací dobře věří svému naivnímu snu o šťastné budoucnosti a bytí, který má nanejvýš kontury přeludu a ignoruje realitu, vlastní nuzotu a nicotnost. Bublina je silným stimulantem zapomnění a ignorance reality. A on jim do jejich bublin pouští, skrze otázky, světlo a na šero přivyknutý jedinec se vzpouzí, kope, protestuje, řve. Uragán otázek nestíhají ve své bublině uklízet. Jiného sociální tlak dotlačí do tohoto cyklu, ale málokdo, i když může, tak z vlastní pohodlnosti nevystoupí ze svého stínu, který ani v přítomnosti není dlouhý, natož s odstupem času - po smrti dotyčného - vybledne z kolektivního vědomí mžikem oka. U někoho smrtelnost vyústí v deziluzi, aroganci a pohrdáním ostatními a vyústí v honbu za uspokojováním vlastních, nízkých potřeb. Jiná se ve svém volném času ocitá v černé díře svého vědomí, jiný žije svoji vymyšlenou a nereálnou budoucností, další má středobod svého bytí uprostřed uklízení, která jakoby snad terapetuizovala roztěkanost její mysli, která není sto dokončit myšlenku. ___ Sokratovský dialog je velice efektivní v rukou inteligentních bytostí. Dokáže otevírat oči kdekomu a také široko daleko, ale štěstí Vám myšlenková cesta poznání nepřinese, pouze vědomí, že v tom nejsme sami a náš osud spěje ke konci. Stanovením cílů se vyhneme melancholii způsobené vlastní pasivitou. Vědomí maximálního úsilí a nepromarněného času léčí naši duši a nastoluje řád a posiluje imunitu vůči nevyrovnanosti. Hlavní hrdina je otevřený, nic neskrývá, vidíme ho nahého, jeho duše je na platně zhmotnělá, nemlží, žije zpříma. Proto by se tento film mohl jmenovat Na dřeň, K jádru apod. ___ Nejlepší učitelkou je zkušenost? Omyl...nejlepší učitelkou je správně interpretovaná zkušenost...a abychom dokázali správně analyzovat, tak musíme být nazí, tj. naši duši svléci, umýt, chodit s ní zpříma, nebát se ji ukázat ostatním, pak životní "expy" naskakují jedna báseň, dotyčný leveluje jako s boostem, a pak není divu, že 27 letá postava (biologicky) má přinejmenším 100 let starou duši. Osobně si myslím, že není většího způsobu mrhání životem, že když biologický věk, přeroste před věk mentální. Životní zkušenosti se měří těžko a patrně ani nelze stanovit její hodnotu objektivně pro celek. Člověk je ji schopen vycítit vždy jen relativně v kontaktu s ostatními a pakliže je na vyšší úrovni, tak i jako třetí osoba. ___ Proto nežijme ve stále stejné bublině. Velikost bubliny je dána řádem uvnitř ni. Kdo je bystrý a přemýšlivý, má v ní uklizeno, tak si žije jako na zámku. Kdo se na první pohled jeví jako světák, všude byl a všechno zažil, ale nic nepochopil, tak mi dovolte mu kondolovat jménem všech čtenářů tohoto komentáře, že umřel předčasně, ač například v biologickém věku 100 let, ale s duší nepopsaného listu, s duší novorozence. () (méně) (více)