Všichni to vědí

Posledných 20 minút trošku tú pekne budovanú štruktúru naruší. Hoci to nie je chyba príbehovej logiky. Farhadi zavítal do Španielska a to prostredie jeho príbehu svedčí. Inak ide po tradičnej šablóne, kedy skúma motívy, emócie a vzťahy všetkých zúčastnených. Páči sa mi ako v jeho filmoch muži dopadajú vždy najhoršie. Aj napriek tomu, že sa snažia spraviť správnu vec. Aspoň podľa nejakých morálnych a emočne logických pravidiel. Jedná sa tu o herecký koncert Bardema a Cruz. Tí sú hlavným ťahúňom. Nie je to ale prekvapivé. Farhadi je pomerne ľahko čitateľný tvorca. A tvorí filmy podľa svojej zaužívanej schémy. Ak ste videli minimálne tri filmy z jeho tvorby, viete, že hovorí vždy o tom istom, len to trošku obmieňa. A nudné to nie je preto, lebo má cit pre vykreslenie charakterov a necháva elitu(či už Iránsku, Francúzsku alebo Španielsku), aby sa s tými jeho charaktermi popasovala.  Pre jeho fanúšikov je Everybody Knows stávka na istotu. Dostanú presne to, čo očakávajú. Nič viac a nič menej. (29.01.2022)

No nezlobte se na mě, ale kdo je schopen toto nazvat telenovelovým dramatem, musí být poleno. Přemýšlím, jak to, že se na tom tolik lidí tady shoduje? Možná ty španělské asociace, kdykoli vidíme vztahové drama a slyšíme jména Fernando, Antonio... hned každý myslí na telenovelu. Přiznávám, i mně se některé předchozí Farhádího filmy líbily víc, ale obdivuju, jak snadno dokázal přejít do španělského prostředí a vytvořit zápletku, která působí autenticky, s místní mentalitou, atmosférou i všemi detaily. Jako u každého jeho filmu je člověk v napětí a stresu spolu s postavami, přemýšlí a čeká, co bude dál. Charaktery postav budované nejdřív pomocí subtilních detailů, podpořené skvělými herci, kteří jsou u Farhádího taky samozřejmostí. O pár minut to myslím zkrátit šlo, ale celkově to byl působivý zážitek. (24.03.2020)

První půlhodina se zdlouhavou svatbou selhává v představení všech zhruba patnácti zásadních postav a vztahů mezi nimi (které vám začnou pomalu docházet až v pozdějším průběhu) a pak rozehrává příběh s únosem, který připomíná nějakou detektivku od Agathy Christie, ale bez detektiva. Ve zbytku filmu se spíš řeší rodinné vazby a dávné křivdy než aby se vyšetřovalo, avšak neznalost totožnosti únosců do toho alespoň přináší prvek napětí a nejistoty. Díky kvalitním hercům to není špatné, ale kvalitativně je to na úplně jiné úrovni než režisérovy předchozí íránské filmy. (08.07.2018)

Farhadi se zapisuje do dějin filmu už mnoho let. Já jeho filmy objevil až v posledním půl roce. Začalo to neuvěřitelným konverzačním veledílem, projelo skrze neurčité nic a nyní končí velmi nadějným dalším nic. Všichni to vědí v sobě má španělský temperament, který je trochu zvláštně rozdílný od íránského stylu dříve. To, co mohl být atmosférický a komunikační počin plný odhalení, napětí a zvratů skrze silné charaktery a jejich vzájemné vztahy se stalo jenom dutým a nic neříkajícím filmem, kde se sice hodně mluví, ale moc to neznamená. Nezachrání to ani tuzemské a silné Bardemovo hraní. Škoda promarněné šance. (03.01.2020)

Ty španělské reálie ze začátku filmu bych mohla sledovat klidně celé dvě hodiny. Možná to byl ten typ filmu, kterému velmi sluší, když se v něm za celou dobu nic nestane. Protože posléze se objevivší zápletka mi teď z odstupu nepřijde zase tak slavná. Nebylo to krimi, řešily se tam prakticky jen vztahy. A pro řešení vztahů mě to krimi na pozadí zase moc nebaví. (15.04.2019)