Osmá třída

Sonda do tela a hlavy 13-ročného dievčaťa, to je všetko ok, chvályhodný pokus. Možno tu pochváliť možno herecké výkony, ale najmä režiséra a scenáristu v jednej osobe, že to dokázal natočiť z pohľadu teenagerky a jej sveta. A rozhovor otca s ňou na konci je jediné, čo naozaj stojí za to. Lenže už prvá minúta je iritujúca, keď tá blbka tam za minútu povie asi 20 krát "like" a "You know". Slovná zásoba na úrovni krovaka. Ďalej film má byť o čom, aké posolstvo má za nechať? Vidíme tu debilné deti súčasnosti, ktoré vidia zmysel života v natáčaní videí na Instagrame a Youtube. A keď nenatáčajú, tak pozerajú videá o tom, ako najlepšie vyfajčiť vtáka. Naozaj obdivuhodné a rodičia sú iste hrdí. Film neobsahuje ani náznak kritiky alebo zamyslenia sa, či je to v poriadku. Takže summa summarum sa tento film môže páčiť len teenagerom, ktorí si prešli alebo prechádzajú rovnako plytkou existenciou. (28.09.2018)

Když jsem Eighth Grade doporučil kamarádovi, tak mi napsal, že mi často sednou divné věci, kde hlavním hrdinou je loser. :) Tohle mi ale sedlo náramně. Prostředí americké základní školy, čerstvý vítr do subžánru teenagerských dramedií představuje věci, které jsem ještě v tematických filmech neviděl (např. školení v případě střelby na škole) nebo o nich ani neslyšel (High School Shadow Program). Celé je to ale strašně super a scény, které mají být trapné, jsou vždy trapné tím roztomilým způsobem a ne že byste se za aktéry v jejich situaci styděli. A "Bedtime Stories" jedna z nejlepších scén roku, přesně kvůli takovým scénám miluju film. Díky. (08.02.2019)

Ve schopnosti vystihnout důležitost určitého okamžiku v životě mladého člověka srovnatelně přesvědčivé, upřímné a nesentimentální jako Call Me By Your Name (k vrcholům obou filmů zároveň patří monolog postavy otce). Nečekejte teen komedii. Je to převážně drama, v přístupu k hlavní hrdince ojediněle citlivé, občas vtipné. Mnohé filmy o potřebě být sám sebou jen mluví. Tenhle ji chápe a ukazuje, jak strašně obtížné je sebepřijetí, překonání strachu z toho, že se ztrapníte, že nebudete dost cool. Věk přitom nehraje takovou roli. Někdo svádí boj mezi svou přirozeností a tlakem okolí ještě v dospělosti. Burnhamův cit pro nuance života sociálně úzkostlivé internetové generace a jeho pochopení pro jednu nadprůměrně inteligentní, trochu nesmělou dívku jsou výjimečné a doufám, že bude vznikat jen víc podobně empatických portrétů mladých hrdinů jako je tenhle (nebo Lady Bird, The Edge of Seventeen, The Diary of a Teenage Girl...). Film, se kterým chci rozhodně strávit víc času a víc docenit, jak zapojuje do vyprávění soundtrack nebo jak chytře pracuje např. s interakcí hlavní hrdinky a okolního prostředí (pomocí subjektivního zvuku, velikosti a ostrosti záběrů), díky které vnímáme a prožíváme okolní realitu jako ona. A Elsie Fisher by, bez jakéhokoliv přehánění, měla být nominována na Oscara. 90% (27.09.2018)

Puberta pohledem dospívající, nevýrazné dívky, díky které je daný pohled uvěřitelný a zábavný. Film není pubertální taškařicí a myšlenky na sex a podobné neřesti jsou zde na posledním místě. Přesto film dokáže pobavit a nejedné dospělé dívce možná i připomene její dospívání, protože to co se zde řeší jsou standardní věci ze života. (29.10.2019)

Označit tohle za komedii je cynický obchodní eufemismus, jehož nestoudná faleš při podávání přebarvené reality jen ještě lépe osvětluje, proč jsou na tom tyhle dnešní děti s vnímáním skutečnosti tak, jak jsou. *** Děsivě přesvědčivé, přesvědčivě zahrané drama ze života dnešních čtrnáctiletých školáků očima jednoho z nich. Vtahující kamera působivě a bez možnosti úniku zprostředkovává rozdílnost prožívání téže situace různými postavami, nutí diváka rozumět jejich nepříjemným, tísnivým vnitřním pocitům, tělesným i myšlenkovým pochodům a zároveň na dřeň vnímat tu zoufalou vyprázdněnost a marnost vztahování, sebehodnocení, sebeujišťování, když chybí reálné prožitky, zkušenosti, možnost pochopení a dorozumění, a když chybí i vědomí, že to hlavní, obsah, od něhož se to teprve má odvíjet, chybí - když je jen zpanikařelé zkoušení gest a frází bez kýžené odezvy, rostoucí nervozita, nejistota, obnaženost a tápání, stud, komunikační ochromenost a neprobořitelná samota. Nepříjemně dotíravě natočený alarmující film o digitální generaci středoškoláků a jejich digitální odtrženosti od čehokoli a všeho, o opuštěnosti, izolovanosti, bezradnosti. Film v závěru nabízí slabý náznak happy-endu pro ty, kteří ho tam chtějí spatřovat, ale při o fous hlubším uvážení je jasné, že zároveň nepřekládá žádný důvod, aby to dál nebylo už jenom horší. Těžko se ten prožitek vydýchává, zvlášť když sám režisér, jen o málo starší než děti, o kterých točil, přiznává, že těm dalším v řadě, o čtyři roky mladším, už úplně přestal rozumět i on. *~ (24.11.2019)