Beze stop

Pro mě velmi lákavé téma, po kterém jsem ovšem zůstal jako divák, i spřízněná duše hlavní myšlenky, docela hladový. Průměrná režie a velmi jednoduchý děj, v němž jsem nenalezl skoro žádnou inspiraci, natož nějaký silnější kontrast (pominu-li "masakr" vánočních stromků) mezi svobodným životem v přírodě a konzumním vězením, kde se vše hmotné i nehmotné jen a jen spotřebovává, nikoli recykluje a to včetně emocí. Tomin otec je emocí nepochybně plný, je odhodlán a má cíl, nicméně mi jeho postava přišla velmi zoufalá, bojácná, sobecká a neschopná plnit zvolený život, ze kterého již nelze uhnout. Nemohu se zbavit dojmu, že v evropských režisérských rukách by snímek dopadl trochu jinak. [Kino Citadela - Litvínov]. (08.10.2018)

„Chceme, nebo potřebujeme?“ - „Obojí.“ Aneb jak se žije v lese bez svolení úřadů...Beze stop je takový malý, nenápadný, komorně laděný film, přesto jsem si ho moc užil. Možná jsem byl jen správně naladěný, ale putování ústřední dvojky žijící skoro až partyzánským způsobem života mě bavilo. A ačkoliv tahle studie vztahu disciplinované dcery a traumatizovaného otce na cestě plyne pomalu, vůbec to nevadí, divák to má především procítit. Naladit se na otcův odpor vůči nedobrovolnému socializování, stejně jako dceřino postupné (ačkoliv tlumené) bouření se či prohlubující odcizení. Pak ani není potřeba přehršel dialogů, hlavní protagonisté vše dokážou s přehledem zahrát i třeba jen grimasami a očima. A oba jsou perfektní, zvlášť Thomasin (ta mě zaujala už v o rok mladším Jojo Rabbit a budu ji nadále pozorně sledovat). Okamžik zlomu visí ve vzduchu, a i když je zde spíš decentní, závěr mi přišel krásně niterný (dojemný tak akorát, aby nezačal citově vydírat). Dávám solidní 4*, nezodpovězené otázky ve výsledku vadí minimálně. (29.03.2020)

Přiznávám se ,že tyto filmy mam rád,lidi odtrženi od civilizace,žijící si svůj život bez řady těch vymožeností co dnešní doba nabízí a vlastně na druhou stranu je člověk vůbec nepotřebuje.Vždy mě irituje jak jsou tyto lidé nepochopení,ale co se týče konkrétně tohoto příběhu tak jestli někdo čekal třeba podobný film jako je ten dva roky starý (Tohle je náš svět) tak to bohužel nebo bohudík (jak pro koho ) nedostane.Zde je to odtržení od lidí a způsob žití Otce a dcery založeno na tom,že on se nedokáže přenést přes minulost a ona by naopak ráda zapadla do dnešní společnosti.Snímek vám ukazuje obě stránky mince a je na každém co by si vybral,proto i ten závěr je možná i nečekaný.Pro mě tam bylo více prázdných míst a čekal jsem trochu více co se týče minulosti otce a důvody ,kterého ho vedli k životu v lesích.Na druhou stranu atmosféra je krásná a pohladí vás po duši.Za mě celkově 65 % a tři hvězdy. (11.10.2018)

Za souslovím "nezávislý film" v posledních letech většinou podezřívavě hledám nějaký pravdoláskařský moralizující blábol pro salónní humanisty a naivní idealisty odtržené od reality. Ale tady jsem se spletl. Nejedná se totiž o utopické vlhké fantazie o návratu do lůna Matky Přírody a životě v souladu s ní, jak jsem se zpočátku domníval, ale o psychologicky zajímavý příběh o potřebě života mimo společnost. Ne na okraji společnosti, ale mimo společnost, to je důležité. Ovšem v dnešní době a v našem civilizačním okruhu je to takřka nemožné, to dá rozum. Ale Ben Foster to se svou dcerou zkouší stále znovu a znovu a nenechává se odradit. Dlouho mi vadilo, že scénář nevysvětluje podstatnou věc, a to proč a před čím (před jakou minulostí) Foster vlastně utíká, ale postupně jsem zjistil, že to není důležité a že je vlastně lepší, když to zůstane skryto. Film zkrátka nenabízí žádné odpovědi, protože ani neklade žádné otázky. Ale v leckterém divákovi může vzbudit určité pocity a pobídnout ho i k nějakému tomu zamyšlení, třeba nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Například část mého Já si opět potvrdila, že by se jí asi líbilo žít na americkém severozápadě. (06.11.2022)

Takový umírněnější a artovější Captain Fantastic, jež bych nedoporučoval rozhodně nikomu, kdo nezvládne pomalé tempo s lineárním vyprávěním a naprosto standardním příběhem, který nemá jiný účel, než vypovědět jeden syrový příběh dvou obyčejných lidí s určitým netypickým problémem. Ben Foster tu hraje tradičně jako bůh a první hodinu mě to vlastně bavilo jen tak plynout nepřiznivými podmínkami spolu s hrdiny, ale vzhedem k tématu jsem to až do konce nevydržel a začal se celkem nudit. Jednou za čas však rozhodně neuškodí si odpočinout od popcornovek. (12.11.2018)