Beze stop

„Chceme, nebo potřebujeme?“ - „Obojí.“ Aneb jak se žije v lese bez svolení úřadů...Beze stop je takový malý, nenápadný, komorně laděný film, přesto jsem si ho moc užil. Možná jsem byl jen správně naladěný, ale putování ústřední dvojky žijící skoro až partyzánským způsobem života mě bavilo. A ačkoliv tahle studie vztahu disciplinované dcery a traumatizovaného otce na cestě plyne pomalu, vůbec to nevadí, divák to má především procítit. Naladit se na otcův odpor vůči nedobrovolnému socializování, stejně jako dceřino postupné (ačkoliv tlumené) bouření se či prohlubující odcizení. Pak ani není potřeba přehršel dialogů, hlavní protagonisté vše dokážou s přehledem zahrát i třeba jen grimasami a očima. A oba jsou perfektní, zvlášť Thomasin (ta mě zaujala už v o rok mladším Jojo Rabbit a budu ji nadále pozorně sledovat). Okamžik zlomu visí ve vzduchu, a i když je zde spíš decentní, závěr mi přišel krásně niterný (dojemný tak akorát, aby nezačal citově vydírat). Dávám solidní 4*, nezodpovězené otázky ve výsledku vadí minimálně. (29.03.2020)

Komornější vydání Mr. Fantastic. Mě ale tahle látka, týkající se izolace od společnosti, zaujme v každém vydání. Jediné co mi chybělo bylo hlubší odůvodnění otcova rozhodnutí. Nějaké střípky z minulosti, atd. Jinak za mě sympatická žánrovka. Potěší především casting s B. Fosterem a začínající T. McKenzie. (13.10.2018)

Kdo viděl Captain Fantastic, ten se těžko vyhne srovnávání. Beze stop totiž nabízí nejen téměř identickou úvodní expozici postav a jejich prostředí, ale pracuje i s překvapivě dost podobným rodinným modelem (absence matky, neschopnost otce zvolit správnou cestu). Beze stop se však ubírá jiným žánrovým směrem a řeší především drama uvnitř samotných postav. V tomto směru zase film připomíná předchozí film Debry Granik Do morku kosti. Dospívající dívka musí čelit rozhodnutím, která jí na bedra nandavají neúměrné množství zodpovědnosti v rámci jejího věku i postavení. Jenže na rozdíl od filmu Do morku kosti, kde musí hlavní hrdinka pod neúprosným tlakem okolností konat a sama situace je tak katalyzátorem dramatu, Beze stop jde takovou podivnou cestou neiniciativní bezkonfliktnosti, která na mě působila téměř uspávajícím dojmem. Obsahově a tematicky zajímavý příběh se tak pro mě odvíjel v monotónní nedynamické poloze, kterou už pak nezachránil ani závěrečný akt vůle a sebepoznání. 5/10 (01.10.2018)

S třemi hvězdami jsem možná zbytečně přísný, ale na mě je tempo prostě až moc pomalé. A to nejsem nutrně příznivec dějem a akcí nabité stopáže. Jenže Beze stop je jenom popisem rutinní všednodennosti v hodně nevšedním prostředí. A taky - což je samozřejmě problém můj, nikoli problém filmu - se ideologicky zcela míjím s pojetím života v divočině. Já sice nenávidím lidi a můj sen je žít na pustém ostrově (v teple: z lesů amerického Severozápadu byla zima a mokro až do kinosálu), ale v komfortu a pohodlí. Představa celoživotního táboření ve stanu se mi ani trochu nezamlouvá a trávit čas v karavanové osadě s tamními (dobrovolnými!) vyvrženci je představa ještě děsivější. Beze stop má ovšem tři trumfy: slušnou kameru, senzační obsazení: hlavní dvojice je zahraná parádně, a to jak Ben Foster, od nějž se to tak nějak čeká, ale i mladičká Thomasin McKenzie, před níž smekám. V jejich poslední společné scéně je všechno. Paráda. A dobře napsaný scénář, který komorní příběh představuje velmi civilně, takže třeba divák tuší, že táta je válečný veterán s posttraumatickým syndromem, ale vzhledem k jeho mlčenlivosti se víc nedozvíme... A to kvituju, žádný dovysvětlování blbečkům. Takže spíš tři a půl hvězdy... ale to líné tempo mi místy prostě fakt vadilo. (21.09.2018)

Pro mě velmi lákavé téma, po kterém jsem ovšem zůstal jako divák, i spřízněná duše hlavní myšlenky, docela hladový. Průměrná režie a velmi jednoduchý děj, v němž jsem nenalezl skoro žádnou inspiraci, natož nějaký silnější kontrast (pominu-li "masakr" vánočních stromků) mezi svobodným životem v přírodě a konzumním vězením, kde se vše hmotné i nehmotné jen a jen spotřebovává, nikoli recykluje a to včetně emocí. Tomin otec je emocí nepochybně plný, je odhodlán a má cíl, nicméně mi jeho postava přišla velmi zoufalá, bojácná, sobecká a neschopná plnit zvolený život, ze kterého již nelze uhnout. Nemohu se zbavit dojmu, že v evropských režisérských rukách by snímek dopadl trochu jinak. [Kino Citadela - Litvínov]. (08.10.2018)