Beze stop

U filmů jako je tento je velmi důležité, jak moc blízko máte k lidem a ke společnosti obecně. Jestli jste spíš alternativnější, nebo třeba bez mobilu neopouštíte byt. Pro někoho velmi společenského mohou být postavy otce a Tom ztuha pochopitelné, resp. těžko si představí, jaká moc může někoho přimět odloučit se od lidí. Jsem trochu asociál, takže jsem ten niterný příběh válečného veterána, kterého sužují vlastní démoni a dcery, která mu stojí po boku, pobíral aniž bych se nudil. Ale úplně vidím většinu lidí co znám, jak si během filmu vyřídí pár sms, v klidu si udělají večeři a všelijak se to snaží vydržet dokonce, aby se dozvěděli, jestli je tatík domestifikovatelný, nebo ne. Díky tomu, že se tady nekřičí, akce téměř neexistuje a vše se ubírá vcelku poklidným tempem, by se mohlo zdát, že je to jen ubíjející nuda o divných lidech. Přesto je závěr emočně silný. Nehledejte ale nějakou ukrutnou pointu, nebo katarzi...prostě tiše sledujte příběh otce a dcery, kteří nemohou, nebo nechtějí být součástí společenství. V USA má slovo komunita dočista jiný význam a po rodině je to velmi důležitý aspekt života Američanů. V tomto kontextu je to propadání se za hranice i té nejmenší komunity, pro většinu amerických diváků synonymem pro ztrátu úplně všeho, pro život beze stop. (21.09.2020)

Už od začiatku, respektíve od významného dejového zvratu je zrejmé, že scenár sa bude držať snahy o realizmus a civilizmus a že nebudeme svedkami nejakej prvoplánovej predžutej agitky na cool život v divočine. Ľudia, ktorí sa zhodou okolností dostávajú do styku s ústrednou dvojicou, to s nimi myslia v skutočnosti dobre, pričom sa snažia brať ohľad najmä na budúcnosť dievčaťa. Jej otec je však od prírody, či možno skôr rokmi zvyknutý iba na život v amerických lesoch a kompromisom sa prispôsobiť nedokáže. Granick sa však nesnaží silou mocou dostávať jednotlivé postavy do vyhrotených konfrontácií, čo je len a len dobre a v takomto duchu prebehne aj zdanlivo chladné finále, ktoré je však pre hlavné postavy nesmierne emocionálne silné. Či aj pre diváka, to záleží od individuálneho vkusu. (14.07.2019)

„MYSLÍM, ŽE BY BYLO JEDNODUŠŠÍ, KDYBYCHOM SE PŘIZPŮSOBILI“… /// O zvláštním pojetí života… ale jinak celkem nuda. Život v přírodě není pro každýho. Tady sice nejsme jen v lese, páč občas se děje i něco mimo něj. V těch chvílích je na vás, jestli je nebo není tohle váš životní styl a jestli si s Willem budete rozumět víc než já. Já čekal něco ve stylu Útěku do divočiny, takže mě tenhle traumatizovaném taťka moc nebral. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „My Abandonment“ kterou v roce 2009 napsal Peter Rock, neznám. 2.) Fotr zmizel v lese. 3.) Bydlím v parku. 4.) Thx za titule "mark82". /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.12.2019)

Z lehce rebelského počinu, kterým se snímek zpočátku zdál, se stal příběh o otci postiženém traumatem z války a jeho dceři. 1) Chápu, co chce film vyjádřit. Říká to jasně a srozumitelně, ale současně i polopaticky a místy nešikovně. A především dost nudně._____ 2) Problém je uměle vytvořený. Reakce (zejména lehce paranoidního otce) jsou podivně nepřípadné. (25.08.2019)

Tento snímek jsem měl ve watchlistu už dlouho, ale teď jsem měl ještě o dva důvody víc, proč se na to podívat. První důvod je Thomasin McKenzie, jež mě naprosto uhranula v Jojo Rabbit a chtěl jsem si ověřit její herecké schopnosti i v jiných projektech. Druhý důvod byl Ben Foster, jenž se má zhostit role našeho nejznámějšího vojevůdce s lahkým gulometom v megabijáku Petra Jákla. Oba mě o svých hereckých umech přesvědčili, Thomasin jako mladá zakřiknutá, ale přesto postupně rebelující dívka a Ben vzhledově jako starší verze Jesseho Pinkmana s komplexy z vojenské služby perfektně sedly do tohoto sociálně laděného The Last of Us, kde místo nakažených jsou za nepřátele vnitřní démoni rozbíjející iluze o normálním životě ve společnosti. Snímek svou narační strukturou a vláčným tempem dosahuje dokonalé stopáže během níž si divák dokáže dle dostupných informací a plynutí příběhu vybudovat vlastní názor na situaci a současně má čas se vcítit do těžké situace protagonistů i když to není prvotní zájem tvůrců a nedochází se k tomu samoúčelně jak by se dělo u podobných projektů. Leave No Trace není žádný majstrštyk roku 2018, ale jako americké indýčko rozebírající peripetie veteránů zase jiným pohledem to funguje správně. Prvně jsem tomu chtěl přidělit 7,5/10, ale přes noc to pěkně vyzrálo, takže pěkných 8/10. (26.08.2020)