poster

Vox Lux (festivalový název)

  • USA

    Vox Lux

  • Slovensko

    Vox Lux

    (festivalový název)
  • Austrálie

    Vox Lux

  • Nový Zéland

    Vox Lux

  • Velká Británie

    Vox Lux

Drama / Hudební

USA, 2018, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • pushover
    ***

    Zvláštní kopanec do současný pop kultury, kterej mi uplně nesed. Jak mám rád Dafoa, tak mi koment vypravěče iritoval. Jak mám rád Portmanku, tak mi její pečlivě nastudovaná postava pop divy přišla na pěst. A obsazení druhý části je trisní, jako by stárla jen hlavní postava. Co se naopak povedlo je závěrečný vystoupení, kde Natálka předvedla perfektně provedený peklo současnýho pop mainstreamu.(7.5.2019)

  • kingik
    ***

    Během natáčení hlasivky Natalie Portman nedošly újmy. Máte chuť na fiktivní biografii jedné extravagantní popové hvězdy, co má většinu nectností, jakými správné popové hvězdy mají disponovat? Režisér Brady Corbet takovou celebritu servíruje, ale koncepčně to není žádný zázrak, místy je to dokonce i blbé a produkčně mdlé. Nejvíc mně vadilo, že se nekonaly žádné vizuální orgie a technické finesy. Celé to má takový neatraktivní "televizní" háv. Až na pár scénických delikates, úvodní a závěrečná sekvence k nim určitě patří, se nedařilo ani aplikovat moment překvapení. A dramatické vrcholy, dají-li se tak nazvat, jsou jen suchopárné pózy, režijně nekvalitně zvládnuté i podané. Samotná Natalie Portman nastoupí na scénu až od druhé poloviny dvouhodinového filmu, je nutné si do jejího příchodu (a přerodu) vystačit s nijak zvláště zajímavou Raffey Cassidy, která hraje její mladší verzi, posléze i dceru, jejichž identičnost mně přišla naprosto stupid. Film mapuje období osmnácti let popové ikony, takže nechybí (klasické) peripetie a střety s osobní i profesní krizí, což vrcholí nablýskanou koncertní show. Kdo slyší na jména Jude Law, Stacy Martin, Jennifer Ehle, Sia (produkční záštita), Willem Dafoe, může mít radost, neb tvoří neoddělitelnou součást zpěvaččiny profesní kariéry, poslední jmenovaný zaujal jen pozici vypravěče, což jsem nepochopil. Nesporným tahounem je však Natalie Portman, která manýry i zvýšenou teatrálnost podává se sexy noblesou. Vzestupy, pády a comebacky hudebních hvězd zde už byly tisíckrát, ty fiktivní jsou ale vzácností, daný koncept ovšem příliš režijně neuzemní ani neoslní, nicméně chcete-li vidět svou oblíbenou hvězdu pět (původní skladby od zpěvačky Sia) a oděnou ve futuristickém kostýmu, máte jedinečnou možnost přijmout její pozvání přímo pod pódium. 6/10(24.3.2019)

  • Sarkastic
    ***

    „To mám právě ráda na populární hudbě. Nechci, aby lidé zbytečně moc přemýšleli. Ale aby se cítili dobře.“ První necelou hodinku mě to celkem bavilo, a to bez větších připomínek. Musel jsem si sice zvyknout na trochu zvláštní atmosféru (na druhou stranu něčím přitažlivou), zároveň nějak přijmout to, že tragickou událost Celeste a lidé kolem ní de facto využili k nastartování kariéry, ale nic z toho nebylo vyloženě rušivé. To, co mě téměř okamžitě začalo dráždit, byl fakt, že tvůrcům „krapet“ neseděly časové posuny spolu se stářím postav v druhé půli. Když 28letá hraje starší sestru 37leté (nešlo obsadit pozdější verzi Eleanor někým „zralejším“?) a manager vypadá věkem takřka nepostihnut (maskéři si vzali dovolenou?), člověku to na dojmu moc nepřidá. Nemluvě o tom, že Natálka by mohla hrát sebelíp, ale když ta její postava byla tak nepřístupná, že se mi na ni nedařilo napojit. Takže její závěrečné vystoupení mě sice nenudilo, ale ani nijak zvlášť nestrhlo. Snad mi to má oblíbenkyně odpustí, ale stejně jako u Annihilation dávám jen lepší průměr.(7.4.2019)

  • Cappuccino
    ***

    Raffey Cassidy sa ako Celeste predstaví v tom najlepšom možnom svetle a svojím vystúpením prirodzeným spôsobom poukáže na prerod mladej veriacej školáčky na rebelujúcu popovú hviezdu. Režisér Brady Corbert síce v prezentovaní minulosti Celeste neponúka nič, čo by sme už doposiaľ v rámci kinematografie nevideli, ale vývoj hlavnej postavy je napriek tomu zaujímavý a jeho sledovanie dokáže udržať pozornosť. Príjemný zážitok v tejto časti obohatila aj naozaj slušná práca s kamerou. S príchodom Natalie Portman som ale dostal nepríjemnú facku, z ktorej som sa akosi nedokázal prebrať. I keď táto 37-ročná rodáčka z Izraela patrí medzi moje favoritky, ňou prezentovaný výkon vo Vox Lux som jej ani v najmenšom neveril.Správanie dospelej Celeste na mňa pôsobilo vrcholne neautenticky, afektovane a miestami priam neznesiteľne. Kontrast medzi jej mladosťou bol tak obrovský, že som sa s vystupovaním horkokrvnej a papuľnatej ženy nedokázal nijak stotožniť.(24.2.2019)

  • skeptic
    *****

    Spoilery. Vox Lux, s odvážnym podnázvom „Portrét 21. storočia“, je relatívne nekonvenčný fikčný životopisný film. Ak režisér a scenárista filmu – Brady Corbet – vážne zamýšľal natočiť portrét nášho storočia, potom ho vidí hlavne v dvoch veľkých témach, menovite je to pop-kultúra a terorizmus. Vytvára medzi nimi zaujímavé paralely a dynamické vzťahy, na druhej strane to necháva dostatočne vágne a tak (aspoň pre mňa) je to pôsobivejšie a do určitej miery neuspokojujúce v dobrom slova zmysle. ___ Film už od začiatku využíva voice-over a pracuje aj s dokumentárnym štýlom, vynikajúco natočených niekoľko úvodných minút, nám sprostredkuje hlavnú predstaviteľku hudobno-životopisného filmu, vo svetle thrilleru, ako jednu z obetí „school-shooting“ . Ak ste dopredu o filme nič nevedeli (ako ja), jednalo sa len o ťažko predvídateľné scény, veľmi efektné, poskytujúce zdanie navodenia celkového „tónu“ filmu. V tom je ale Vox Lux podvratný, pretože tento temný atmosférický tón mu nevydrží dlho. Každopádne Corbet ako režisér ukazuje veľký potenciál v tomto žánri, nečudoval by som sa ak by jeho ďalší film išiel práve v thrillerových koľajach. ___ Vox Lux dobre pracuje s postavami aj tým, že sa celkom úspešne vyhýba tým „nepodstatným“ napr. nám pomocou štylistických vodítok - z toho ako je v nemocnici rámovaný väčšinu času otec (na okraji rámu, s tvárou takmer celý čas mimo neho) oproti sestre Eleanor (ktorá dostáva podobný priestor ako samotná Celeste), film šikovne naznačuje že otec po zvyšok filmu asi nebude podstatný a tak sa aj stane. ___ Častý motív cesty vidíme hlavne v prvej polovici filmu – môže to znázorňovať cestu k sláve, cestu k dospelosti, cestu k skazenosti, alebo to nemusí byť cesta v osobnej rovine, môže to byť cesta v kultúrnej resp. spoločenskej rovine, možno osobná „cesta“ Celeste má odrážať cestu spoločenskú, opäť je to podľa mňa dostatočne vágne na to aby sme si tam dopasovali viacero možných alternatív (čo môžete považovať za chybu alebo prednosť filmu). ___ Tematický sa to dá vnímať aj ako (nie veľmi jasná) kritika 21. storočia, poprípade len prostá deskripcia vecí, ktoré podľa tvorcov najviac rezonujú našim storočím. Či už Corbetove nazeranie na veci vnímate ako opodstatnené alebo si myslíte, že si mohol vybrať vhodnejšie objekty svojej kritiky resp. záujmu to je už druhá vec. ___ Celeste za svoju slávu do veľkej miery vďačí tragédiám, teroristickým útokom, najprv je to masová vražda v škole, ktorá jej umožní dostať jej pesničku do verejného povedomia, potom je to pád dvojičiek, ktorý verejné povedomie o jej pesničke ešte mnohonásobne pozdvihne, smutná pesnička s nádychom nádeje poslúži ako niečo o čo sa môžu masy ľudí oprieť. Corbet ale umne podvracia túto vzťahovú dynamiku, keď neskôr využije zaujímavý obrat - už to nie je Celeste ktorá sa zviditeľňuje vďaka teroristom ale sú to teroristi ktorý sa zviditeľňujú vďaka Celeste (minimálne je nám to naznačované ako jedno z vysvetlení prečo teroristi nosili rovnaké masky, ako masky ktoré používala Celeste). O čom to vypovedá? Snáď o tom že v informačnej zahltenosti majú správy o celebritách, pop-kultúre väčšiu váhu pre ľudí než správy o tragédiách? Možno práve to bol tvorcovský zámer. ___ Veľká časť života Celeste je vynechaná, s čím som osobne nemal problém, aj keď vyzerá to že pre niektorých ľudí sa preto jej premena zdá pomerne ťažko uveriteľná, myslím si ale že už v začiatkoch jej kariéry je nám dobre naznačované kam sa jej život resp. osobnosť môže ubrať. Plus spomínaná výpustka niekoľkoročnej časti jej života je aj do určitej miery funkčne odôvodnená - minimálne slúži ako živná pôda pre „intímny“ voice-over, ktorý nám spätne sprostredkúva niektoré významné udalosti jej minulosti, ktoré sme nemali možnosť „vidieť“. ___ O kritike spoločnosti, alebo jej nie ideálnom opise, by mohli svedčiť aj intertextuálne odkazy, Eleanor nosí v druhej časti filmu tričko s disonantnou black/death metalovou skupinou Imperial Triumphant, táto New Yorská (príznačne film bol natáčaný práve v New Yorku) skupina je tematický opak toho čo presadzuje vo svojej pop hudbe Celeste – nechce aby ľudia rozmýšľali len aby sa cítili dobre. Hudba Imperial Triumphant, snáď ju vystihne názov jej posledného albumu „Vile luxury“ (čo by sa dalo preložiť ako „ohavný prepych“) je o dekadencii, sociálnych nerovnostiach, nerovnej distribúcii moci a pod., čo vytvára zaujímavý kontrast s hudbou Celeste, a navodzuje ešte väčší satirický podtón. ___ Vo výsledku, ak sa vám nepáčil záverečný koncert, bol to pravdepodobne zámer, podlé lyricky stále rovnaké popové hymny, ktoré slúžia ako oblbováky pre mnohých, vytvárajú ilúziu ideálneho života s ružovými okuliarmi v excese, ktorú ani samotná pop star neprežíva, alebo to aspoň vždy nesie zo sebou nejaké problémy silného kalibru. Treba však podotknúť ak režisér narážal práve nato, tak je to trochu naivné lebo to zďaleka nezhŕňa len 21. storočie. Veľmi spokojný som tak či tak. 90%(22.4.2019)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace