Profil

Není to už tak úplně originální koncept, přece jen pár filmů z monitoru počítače či telefonu jsme už viděli. A tak nepřekvapí spousta propracovaných detailů, jichž si člověk během sledování ani nevšimne (respektive pouze náhodou). To je už ale spíše standardem, a tak tyhle filmy mohou zaujmout hlavně tím, že mají neotřelý příběh, který dokáže i navzdory repetitivní formě udržet pozornost. A to se Bekmambetovovi docela daří, kdyby jen díky silnému námětu. I pokud se ale nezajímáte o situaci kolem Islámského státu a nečekaně propracovaných technik, jimiž prorůstá "naši" západní společnost, tak i samotný motiv překračování hranic v práci je zábavný. A leckdy dokonce napínavý. Nikterak zlomový, leč povedený kus. (29.06.2018)

Je to radost, když se takhle protne obsah s formou! Nejspíš koncept filmu prostřednictvím sociálních sítí není taková novinka, jak se TB snažil zdůraznit, ale to nic nemění na tom, jak ( dle ohlasů v Puppu nejen ) mě Profil naprosto vtáhnul do děje. A kombinace nebezpečí virtuální reality a IS je díky vedení děje i výkonům herců opravdu strhující... Krásná tečka mé účasti na 53. KVIFF (06.07.2018)

Po technické stránce nesmírně pečlivě a do detailu propracovaný film se silným námětem i působivým průběhem, jehož největší problém však spočívá v úplném základu - v nevěrohodnosti výchozí situace. Těžko věřit tomu, že by se investigativní novinářka pokusila infiltrovat ISIS jen tak z fleku, s nulovou přípravou a bez základní orientace v problematice Islámského státu, myslet si, že jí to projde, a ještě se navíc do celé té věci tak emocionálně zaangažovat. Druhá věc je, že zkušený terorista, který převáží z Evropy do Sýrie několik dívek týdně, okamžitě neprokoukne naivní holku se zcela evidentně nově založeným facebookovým profilem a prázdnou pracovní plochou počítače, kde není nic než obrázek s čerstvě staženou tapetou té plochy. (05.07.2018)

Anonymita sociálních sítí se zmítá mezi svými protipóly. Své o tom ví i novinářka Amy, která má možnost získat jméno ve světě médií (a peníze na nájem londýnského bytu) reportáží, která odhaluje taktiky a postupy recruiterů ISIS. Ti ročně nalákají do Sýrie desítky mladých evropských dívek, jejichž osud má většinou dost podobný a zřejmý konec. Anonymita sítí a znalost technologií přináší Amy nespočet možností, jak proniknout do promyšlených taktik těchto extremistů a celý postup vyzkoušet krok po kroku na vlastní kůži. Ty samé možnosti však anonymita poskytuje i druhé straně, jež dovede s lehkostí vykonstruovat vlastní silné příběhy a vtáhnout osobu na druhé straně sítě přímo do jejich děje. Začíná hra o silnější strategii, v níž se ISIS díky zkušenostem a přesně cílené hře na soucit, pochopení, souznění a lásku, pohybuje o dost přirozeněji. Amy den po dni ztrácí přehled, kde je hranice virutální reality, zapomíná na svá pravidla i na svůj vlastní život. A nejsou to sliby majetku, bytu a darů, čemu ona a další dívky podléhají, jsou to právě ta hezká slova, soucit, obdiv a společné virtuální zážitky, které dovedou zamotat hlavu. Timur Bekmambetov, u nás známý především pro snímek Wanted, představuje Amy, Biela i ostatní postavy pouze prostřednictvím Amyho MacBooku, snímek se odehrává na jejich facebookových profilech, v konverzacích, videohovorech na Skypu, tedy způsobem, kterým jsme dnes všichni zvyklí nejen přijímat informace, ale také prožívat emoce. Spolu s Amy se ocitáme v příběhu o tom, jak se pragmatická inteligentní žena téměř lusknutím prstu promění v oběť vlastní hry. O tom, že lásku lze očividně vyvolat pár hezkými slovy, správnými kroky a častým kontaktem, a snad i o tom, že pokud nemáte výborně promyšlenou taktiku zabijáka z ISIS, žít dva paralelní životy je prakticky nemožné. Snímek inspirovaný skutečnou událostí z Francie mrazí a zároveň přináší hluboký a empatický vhled do tématu, který dnešní Evropa nemá ještě zdaleka zpracovaný. (30.06.2018)

Filmů a seriálů využívajících k naraci pouze počítačové obrazovky pořád ještě nevzniklo tolik, aby se mi tento koncept nějak omrzel a abych ho přestala považovat za originální. Snažila jsem se vnímat i detaily provedení (například jestli hodiny na monitoru odpovídají času, o kterém hovoří hlavní hrdinka) a skláním se před tvůrci, že si všechno jaksepatří ohlídali, aby snímek působil věrohodně. Za sebe musím konstatovat, že mě příběh novinářky Amy pohltil a bála jsem se spolu s ní o výsledek jejího riskantního úkolu. Dění na plátně/Amyině počítači nenechá diváka příliš často vydechnout, proto mi nějaké nesrovnalosti "docvakly" až po skončení projekce, přesto se jedná o povedený thriller a vůbec se nedivím, že právě snímky z festivalové sekce Jiný pohled (kromě "Profilu" také "Tísňové volání") tolik bodují v divácké anketě. (05.07.2018)