Žena na válečné stezce

John „Eco“ Rambo z islandského rašeliniště. Po tvrdošíjné sabotérce jdou snad všechny bezpečnostní složky státu, ale nelze ji polapit, i když jsou na ni nalepeny dva trojčlenné týmy z hudební a folklórní sekce! Tohle je Namasté sesterství, přátelství a vůli beroucí si to dobré ze svéhlavosti a komu to kvůli optice ekologické agitky chutná po očních bulvách dlouho vařené ovčí hlavy, ten by si měl zacpat ústa šťouchaným tuřínem.. (18.05.2023)

Klasické severské podanie drámy o žene, ktorá sa rozhodla bojovať s mocnými. Zaujímavý bol aj hudobný motív, ktorý pekne spojil škandinávsku krásu s východoslovanským folklórom. Navyše eko motív dejovej linky bol umne zladený s miernou absurditou, pár scénok v tomto smere bolo vážne parádnych. U mňa spokojnosť, slušný nadpriemer. 80/100 (30.09.2019)

Navenek spořádaná padesátnice, učitelka stojící v čele místního sboru, tajně vede ještě druhý život „zenové teroristky“. Stojí před dilematem, co bude pro záchranu světa lepší: jestli sabotáž věží vysokého napětí, nebo adopce ukrajinského sirotka. Komedie o tvrdé bojovnici proti průmyslovým koncernům ničícím krajinu získala hlavní cenu sekce Týden kritiků na festivalu v Cannes 2018, cenu Lux od Evropského parlamentu pro nejlepší film roku 2018 a její hlavní aktérka Halldóra Geirhardsdóttir, známá již z předešlého režisérova titulu či ze seriálu V pasti, byla nominovaná na nejlepší evropskou herečku. Skoro se chce říci akční herečku. Protože Geirhardsdóttir má své nejsilnější okamžiky v bezmála bondovské akci, kdy se groteskně maskuje, odhodlaně leze po střechách, operuje s lukem a šípy opatřenými lanem či s řezným kotoučem, kryje se před vrtulníkem pod drny i mezi ovcemi, brodí se ledovou řekou pronásledovaná psí smečkou – načež se usměvavě postaví před svůj pěvecký sbor a zavelí k „jarní písni pro zahřátí duše“. Scénář, na němž se vedle režiséra podílel Ólafur Egilsson, jí nepokrytě fandí, přestože v jejím spravedlivém fanatismu nechává zaznít jak sobectví, tak stihomam ze sledování; mobil třeba uklízí zásadně do ledničky. Trochu připomíná hrdinku díla Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých, i když je navenek méně výstřední, zato však doslovnější po stránce agitace. Na řadu přijdou vláda, expandující čínská firma, veřejné mínění vinící sabotérku rozvoje domácího průmyslu z hrozícího zdražování, televizní záběry živelních pohrom i detaily adopce ukrajinské holčičky, která ve válce ztratila celou rodinu. Mimo to Ženu na válečné stezce vlastně nelze považovat za komedii, přestože zábavně hravou, leč postupně únavnou funkci tu plní folklorní kapela zjevující se podél hrdinčiny pouti. Spíše by se dalo mluvit o sluníčkářské satiře, do níž zapadají ohkaté symboly: jak policii podezřelý samotářský cizinec objevující dosud nedotčené přírodní krásy ostrova, tak hrdinčina sestra mířící právě za meditačním sebepoznáním do Indie. Geirhardsdóttir si zahrála obě sestry, avšak v dvojroli neobjevila výraznější odlišnosti jejich podob ani povah, což je škoda. Neboť právě mezi osamělými ženami se ve finále rozhoduje, co je v životě opravdu podstatné. A příliš se nabízí zhmotnění hesla, že kdo zachrání jednoho člověka, spasí celý svět. Zkrátka Žena na válečné stezce ztrácí sílu všude tam, kde se uchyluje ke slovům, tezím, k abstraktním polemikám. A třebaže závěrečný zvrat přináší chytrou přesmyčku, obsahuje rovněž příliš okaté sdělení. Ale na druhé straně filmu sluší nádherné tiché obrazy, které se nikde jinde pořídit nedají. Mystický Island má tu výhodu, že pokaždé uhraje pár bodů navíc. (18.04.2020)

Veľmi zvláštny islandský film, ale podotýkam, že mi nesmierne dobre sadol ! Asi aj pre neuveriteľne zaujímavé herecké nasadenie sympatickej Halldóry Geirharðsdóttir, s ktorou sa stretávam vôbec po prvýkrát. Stelesnila postavu Hallu, ktorá koná, ako „ekologická (teroristka) sabotérka” na Islande, a k tomu má ešte jednu d-i-l-e-m-u, čo siaha až do ďalekej Ukrajiny. Aby som zrovna nezabudol, tak Halla má sestru Ásu, ktorá plánuje ísť meditovať do Indie. Viac-menej, podobajú sa ako vajce vajcu (sú dvojičky). V úvodnej akcii natrafí na farmára Sveinbjörna, ktorý ešte zohrá kľúčovú úlohu, tak isto, ako sestra Ása. Počas horlivého sledovania som naďaboval na nešťastného latinsko-amerického cyklistu, ktorého si policajti často plietli, či do rytmu hráva kapela, čím sa snímok posúva do vyššieho levelu, lebo je tým pádom - sviežejší, živší, lepší, niečo na spôsob, čo ste videli v Birdmanovi. _ Režisér Benedikt Erlingsson má bravúrnu predstavivosť, ktorá vie očariť. Nenudil som sa, lebo ma zamestnával perfektnými scenáristickými nápadmi, ktoré nemajú konca kraja ! Zavítal som i do krásnych islandských exteriérov, kedy som hlavnú hrdinku vnímal, ako neohrozenú aktivistku pre správnu vec... Vtedy je film - najsilnejší. Pochválim určite účinnú d.p. Bergsteinna Björgúlfssona, pretože má švih v panoramatických záberoch i v úplne obyčajných sekvenciách. Pozrite si to, odporúčam ! (25.05.2019)

S úsměvem o vážných věcech. Absurdní humor sice do značné míry utvářejí trojice islandských muzikantů a ukrajinských vokalistek, ale i jejich přítomnost v obrazech je celkem originální. Halldóra Geirharðsdóttir v hlavní dvojroli je ovšem naprosto suverénní, na čemž také většina filmu stojí. Nadnárodním korporacím i politikům je příroda ukradená zřejmě kdekoliv na světě. Upozorňovat na to má stále smysl. (12.04.2019)