Žena na válečné stezce

Hezky natočená, manipulativní hipsterská zelená agitka. Chvíli jsem tomu chtěl hvězdičkově uznat nadprůměrné kvality, ale ne, nebudu se do toho nutit. Film, který diváky nekriticky nutí sympatizovat s ekoteroristkou a ostentativně přehlíží možnost, že její konání možná není tak úplně košér - protože všichni její ideoví protivníci jsou ukázaní jako psychopati neochotní naslouchat. Proč se ta paní třeba normálně občansky neangažuje - z toho, co o ní víme, bych usuzoval, že času by na to měla spoustu. Druhá věc je, že toho o hrdince právě vlastně až tak moc nevíme. Proč ta jediná "paní rozumná" třeba nemá vztah nebo se jej nepokouší najít? Nemůže mít vlastní děti, má špatné zkušenosti s muži? Nevíme. Víme jen, že paní "ví, že má pravdu" a proto strhává elektrické vedení, a že by ráda adoptovala ukrajinskou holčičku. Spoiler: Závěr pak má být asi takovou pozitivní tečkou, "na paní se usmálo trochu toho štěstíčka", ale já teda viděl primárně sobeckou osobu, které vlastně všecko vyšlo, i to, co byla ochotna obětovat, přičemž se navíc bez většího zaváhání vyhne vlastní zodpovědnosti. Protože tihleti přírodní aktivisti jsou zvyklí, že pro ně pravidla neplatí, to známe i od nás, že jo. Konec spoileru. Tak tomu já teda tleskat nebudu. Že je Benedikt Erlingsson z jiného těsta, to jsem poznal už u koní, teď jsem si to jenom potvrdil. (06.02.2019)

S úsměvem o vážných věcech. Absurdní humor sice do značné míry utvářejí trojice islandských muzikantů a ukrajinských vokalistek, ale i jejich přítomnost v obrazech je celkem originální. Halldóra Geirharðsdóttir v hlavní dvojroli je ovšem naprosto suverénní, na čemž také většina filmu stojí. Nadnárodním korporacím i politikům je příroda ukradená zřejmě kdekoliv na světě. Upozorňovat na to má stále smysl. (12.04.2019)

Heligon, bubon a harmonika, tri hudobne nástroje, ktoré formou "bizarných" podmazov sprevádzali Hallu poča celého filmu. Zaujímavý a pekný scenaristicko-režiný počin. Film o svojskom "riešení" ekologických problémov v Islande, ktoré vďaka propagandy vlády, lebo "nikto nechce žiť v rašelinových chatrčiach" nenašiel pozitívnu odozvu u bežných občanov Islandu. Herečka podala veľmi dobrý výkon. Island je krásna krajina, bolo to vidieť aj vo filme. Dúfam, že tí čínania sa tam neusadili. (17.11.2019)

Film dle slov režiséra neobsahuje násilí, smrt a sex... Zato disponuje zajímavým příběhem, islandskou paličatostí, severským humorem a krásně nasnímanou nádhernou krajinou. A za zmínku určitě stojí i zajímavý hudební doprovod. Po snímku O koních a lidech přidává Benedikt Erlingsson další pětihvězdičkový kousek a tak budu netrpělivě vyhlížet další jeho snímky. Prostě a jednoduše film, který stojí za to vidět. (06.02.2019)

Kapela v poli je podobně surrealistická jako Kusturicovy nápady. Hudba je často dominantní v klíčových scénách, přitom nezastiňuje fabuli. Tento film má naprosto fantastický zvuk, není to jen hudba, ale všechny ruchy, které v jedné dokonalé kompozici tvoří unikátní popředí filmu, ano, říci, že tvoří pozadí, by bylo nejen urážlivé, ale i neadekvátní. Například, když jde nervózní Halla na letiště, tlukot jejího srdce a kulisa hlučící haly spolu tvoří v návalech jejího mdlobného stavu zcela kompatní celek. Nejsem příznivkyní ekoteroristů, ale Halle jsem celou dobu fandila. Možná i proto, že ten černočerný severský humor miluju a zde ho bylo požehnaně. Na scénu s mrtvou ovcí hned tak nezapomenu. Za ten smrad, který byl cítit až sem, přihodím půl hvězdičky. (16.08.2020)