Kapitola 11: Dědička (S02E03)

Mandalorian: Chapter 11- Režii si vzala na starost Bryce Hallas Howard, přičemž tato herečka a začínající režisérka nemá s prvním hraným Star Wars seriálem v historii první zkušenost. Dcera Rona Howarda (režiséra Solo: Star Wars Story) už předtím režírovala Chapter 4- The Sanctuary, která možná v součtu patřila mezi ty slabší epizody první série, přesto šlo ale tehdy o jednu z prvních zkušeností s režií a Chapter 4 měla veskrze výborné dramaturgické tempo, památné momenty a především představila jednu z dulěžitých postav seriálu- Cara Dune. A právě ohledně setkávání nových a zásadních postav si zřejmě Bryce Dallas Howard po Chapter 11 udělá v rámci Mandaloriana jasný trademark. Stejně jako Chapter 4 předvádí Chapter 11 v rámci seriály nové postavy, které určitě nevidíme naposledy a především jde dokonce v jednom případě o postavu, která se v rámci kánonu neobjevuje poprvé. Definitivně se totiž vrací postava Bo-Katan Kryze ze seriálů Star Wars: Klonové války a Star Wars: Povstalci a její živou tvář jí propůjčila její seriálová hlasová představitelka Katee Sackhoff. To ovšem není jediná zajímavá věc na celé Chapter 11. Definitivně se musí potvrdit po třetí epizodě druhé série jedna věc- Mandalorian II vypadá ještě velkolepěji a řemeslně dokonaleji než 1. série. Celý seriál ve své druhé sérii zatím působí ještě více filmově a opět se tu předvádí akční sekvence, které by na velkém plátně jednoduše diváka posadili do sedačky. Dosud Mandalorian představoval spíše easter eggy a pomrknutí na širší svět Star Wars, teprve až zde se ale definitivně seriál (A vlastně celá hraná tvorba Star Wars) prolíná s událostmi animovaných seriálů, čímž se tyto seriály definitivně stávají důležitou součástí zavedeného kánonu. Opět se na začátku epizody navazuje přesně na konec epizody předchozí a opět jsme vrženi do akční půlhodinové jízdy, kde dochází k dalším easter eggům (AT-AT, Mon Calamari!) a především se definitivně vrháme do události, které rozhodně budou mít vliv na další dění a tudíž se tato epizoda dá nazvat vším, jenom ne výplňkovou. Dochází sice k lehkému odkazování na události z animovaných seriálu, onomu setkávání se známou postavou z těchto seriálů, ale ani chvíli to nezavání fan servicem, který je tlačený na sílu. Naopak setkání se staronovou postavou je v podání Kate Sackhoff neskutečně fajn a jsem rád, že jsme Bo-Katan určitě neviděli naposledy. I její parťáci v podání Mercedes Varnado a Simona Kassianidese jsou fajn, nejvíc mi ale udělal radost Titus Welliver, který se zde objevil v roli nepojmenovaného imperiálního kapitána, v téhle roli mě ale neskutečně bavil a vlastně bych byl rád kdyby dostal více prostoru. Tahle epizoda je plná skvělých praktických efektů, epických a úžasných akčních sekvencí (hned několik půjde řadit mezi dosavadní vrcholy seriálu) a především skutečné osudovosti. Skutečně máte po epizodě pocit, že tyhle události budou mít na následující dění nějaké následky. Titulní Mandalorian je přitom všem uveden do interakce s Mandaloriany, kteří nemají problém si svou masku sundat a vzniká tak mezi nimi zajímavý konflikt, který případně jednou též může vyústit ve změny Mandovým ideálů. Fakt, že se tu pořád dokáže zajímavým způsobem pracovat s hlavním hrdinou je výborný a tahle postava se stává čím dál tím více komplexnější a zajímavější než se na samotném počátku seriálu mohlo zdát. Vidět partu Mandalorianů v akci skutečně stálo za to a druhá série zatím skutečně vykročila větším, epičtějším a především dokonalejším stylem, který se snad v rámci dalších epizod podaří ponechat. A věřím tomu, zvláště když se již brzy potkáme s další legendární postavou z animovaných seriálů, která na svůj hraný debut pořád čeká. This Is the Way! (13.11.2020) (méně) (více)