Svědkové Putinovi

Nepatřím k častým divákům dokumentů a v zahraniční politice se orientuji ještě méně než v té naší, Putin je přesto tak výrazná osobnost, že jsem se rozhodla to se snímkem popisujícím první rok jeho prezidentského úřadu přece jenom zkusit. Režisér kombinuje klasické metody s natáčením pomocí malé skryté kamerky, dokáže si tedy udržet patřičný odstup a nemá problém říct prezidentovi do očí, že s ním v některých momentech (změna státní hymny) nesouhlasí. Možná ještě zajímavější pro mě ale bylo sledovat život Borise Jelcina po jeho dobrovolné rezignaci. Jeho posmutnělý rezignovaný výraz v závěrečných minutách filmu - když už je jasné, že Putin se s člověkem, který ho dostal do pozice jednoho z nejmocnějších mužů světa, nehodlá absolutně o ničem radit, nepotřeboval žádný komentář. Skoro 4*. (30.06.2018)

Člověk určitě neudělá chybu tím, že si tento dokument pustí. Pro mě tu bylo dost známých věcí, které jsem četl v knize Všichni muži Kremlu od Mikhaila Zygara. Na druhou stranu sem tady měl možnost to všechno vidět v dobových záběrech. Co bych zpracování vytknul je celková rozvleklost. A sem tam se člověk ne úplně orientuje. (06.01.2024)

„Dúfam, že sa mi niekedy podarí vrátiť sa k normálnemu životu... a dúfam, že niekedy budem mať nejakú osobnú budúcnosť, že sa budem venovať nejakej inej činnosti a budem žiť ako normálny človek.“ Už len kvôli týmto slovám malo význam urobiť po 20 rokoch tento dokument. „Život monarchu je dosť zložitý... a môžem povedať, že ich osud ma neláka. Niečo také by som nechcel napodobovať. Je to ťažký život, plný obmedzení. Tí ľudia už nepatria sami sebe. To je ich osud. Navždy. V tom zmysle život a osud zvolenej hlavy štátu je podľa mňa lepší, lebo poskytuje možnosť a šancu vykonávať tú najvýznamnejšiu činnosť - službu vlasti -  s maximálnym nasadením – ale zároveň poskytuje možnosť žiť normálny život po skončení pracovných povinností, po ukončení funkčného obdobia. A človek si je stále vedomý, že to obdobie raz skončí a on bude musieť žiť život normálneho človeka. A preto musí jednať tak, aby sa nemusel za predchádzajúce roky hanbiť, aby sa vo svojom novom postavení mohol ľuďom smelo pozrieť do očí. Človek si musí byť vedomý toho, že bude žiť ako normálny občan a všetkému tomu, čo so štátom a spoločnosťou dnes urobí, bude musieť za pár rokov ako radový občan čeliť. A to je dostatočne vážny dôvod pre to, aby sa nad tým zamyslel, než prijme nejaké rozhodnutie a nepodliehal monarchistickým tendenciám, keď to rozhodnutie prijíma." ___ Staré zábery s novým komentárom. Za obvyklých okolností by som bol k takémuto spojeniu nedôverčivý, keby sa nejednalo o uznávaného dokumentaristu Manského a skutočnosti potvrdzované aj inými prameňmi. Premyslená kampaň samozrejme z Putina nerobí nejakého zloducha, iba schopného politika, ale osobná výpoveď človeka, ktorý sa na tvorbe jeho kultu podieľal, má veľa do seba (a ktorý, podobne ako väčšina strojcov Putinovho triumfu, prešla po nejakom čase do opozície alebo zomrela). Sen o skvelom nástupcovi, ktorého si Jeľcin vybral z dvadsiatky zvažovaných kandidátov a potom sa už zariadilo, aby suverénne vyhral, sa začal rozplývať ešte omnoho skôr, než uplynulo prvé volebné obdobie. Nebudem na rozdiel od niektorých tvrdiť, že bolo od začiatku jasné, k čomu Putin smeruje, skôr si myslím, že sa iba prejavil starý známy fakt, že moc - a to hlavne veľká, neobmedzovaná a predlžovaná - korumpuje. A takmer nikdy nedospeje k ničomu dobrému... (25.04.2022)

Veľa hluchých miest, ktoré chceli niečo povedať, no nevydalo. S odstupom času je to film, ktorý už vtedy naznačoval, kam to pôjde, ale to vieme až teraz, s odstupom času. Silný a zdrcujúci záver v aute je toho jasným príkladom. 3 z 5 (02.03.2022)

Zklamani Jelcinovo. (04.06.2019)

Ach, ta naivita... A hořkost (3,5*). (11.11.2018)

Další rest z Varů a vlastně i z kina. Film, který zaujme mnoho lidí už svým tématem. Ale dokáže v celku rychle taky zklamat. Je to těžké hodnotit už jenom kvůli tomu, že film je zvláštní kombinace všeho a ničeho. Chvíle se díváte na záběry z roku 2000, pak je tam něco jako pohled do dneška, ale vlastně není. Pak jste u Jelcinů a sledujete volby a vy prostě nevíte. Je asi důležité zmínit, že mě už jenom bavilo to, že se člověk občas dozvěděl něco o Putinovi. A někdy z těch věcí vlastně i zamrazí. Ale problém je v tom, že ono to spíše vypadalo jako dokument o Putinovi, který někdy řekne něco hrozného, než nějaké velké odhalování tajemství a podobně. Ono dokáže oslovit, ale nenechává se nějak zamyslet a nebo ještě lépe vám odhalit nějaká tajemství. To je věčná škoda. Na člověka, který měl k Putinovi v celku blízko, tak jsme se toho zase moc nedozvěděli. Skoro nic než něco. (24.02.2019)

Putin je kokot. (12.03.2022)

Vitalij Manskij takřka nezná střih a tak jsou jeho filmy v podstatě nekoukatelné... nekonečně dlouhé záběry plné prázdných slov od unavených lidí. Přitom mnoho stěžejních informací spíše zaznívá mimo obraz ve voice- overu režiséra. (15.07.2018)

Na tento dokument som narazil náhodou a hneď ma zaujal. Nie som fanúšik Putina a jeho režimu, no tá jeho zvláštna, tajomná osobnosť ma vtiahla natoľko, že som nemohol odisť od Tv. Dokument mapuje cely prvý rok nového milénia a poukazuje na odstúpenie Borisa Jelcina a nástup Vladimíra Putina. Nič nie je biele ani čierne, ale to ako sa Putin dostal do prezidentského paláca bolo dosť zvláštne. Ja som si myslel, že bol normálne demokraticky zvolený, čo aj nakoniec bol, no to celkove pozadie pred voľbami a po voľbách bolo dosť neobvykle. Najviac ma zaujala pasáž filmu, kde režisér predstavoval Putinových tvorcov úspešnej kampane a hlavne ich ďalší osud po voľbách. Niektoré scény boli dosť patetické, no vzhľadom na rok nakrúcania sa to dá odpustiť, keďže dotvárajú kolorit tej doby. (05.06.2019)

Čekal jsem šokující dokument odhalující krutou pravdu o Putinovi, ale dostalo se mi jen několik spekulací, konspirací a i ty samy o sobě nějak dechberoucí nebyly. Možná snad v západní demokraci, ale v Rusku s tím tak nějak počítáme, zde nikdy demokracie západního typu nebyla a ještě dlouho nebude. Dokument mě navíc docela nudil, byl příliš dlouhý, prospěl by mu důslednější střih. Zajimavá byla snad poslední věta, kde autor hodnotí Putinovo počínání. Vede zemi k světlým zítřkům, aniž by si ostatní všimli, že se vrací do temné minulosti. (12.06.2019)

Hroznej tijátr. Vladimír Vladimírovič plácá v roce 1999 hovna do kamery přesně tak jako každej politik před svym zvolením ale když to člověk vidí dnešním pohledem musí si ťukat na čelo jak si už tenkrát při tom plkání nádherně sral do huby. (14.04.2023)

60% (13.11.2018)

1999/2000. Posledný rok Jeľcina a prvý rok Putina. Veľmi zaujímavý dokument, ktorý ako sa hovorí "dozrel". (04.06.2019)

Očekávání nenaplněno, pouze lepší průměr. V kategorii soutěžních dokumentů na MFF Karlovy Vary 2018 musela být nejspíš hodně slabá konkurence. (14.06.2019)

Počiatočná viera v Putina, ale to spracovanie mohlo byť lepšie. (28.02.2022)

Asi ani nemá cenu komentovat. Ale chápu, že zezačátku vypadal dost nadějně. Jenže moc každého člověka mění... (05.07.2022)

Putin je u moci přes 19 let a tak si málokdo vzpomene, jak to vlastně začalo. Na uvedenou otázku vám tento dokument odpoví a přiblíží tak pozapomenuté okamžiky novodobé ruské historie, která má vliv na nás, Evropu i celý svět. K moci jej přivedl alkoholik, ale demokrat Jelcin. Škoda, že se ani zde nedovíme, proč si z 20 kandidátů vybral zrovna Putina (byl premiérem a po odstoupení Jelcina 31.12.1999 půl roku "úřadujícím" prezidentem). První volby vlastně Putin vyhrál legitimně, akorát se spekuluje, že strachu z čečenských teroristů, před kterými jen on ruský lid ochrání, výrazně pomohli kamarádi z FSB (více ve filmu). Pak už pomalu a systematicky budoval svou pozici a moc, kterou má doteď. Větsina jeho spolupracovníků od něj odešla, asi když pochopila, co je zač. Téma autoritátorského Ruska je důležité a mělo by ve veřejném prostoru zaznívat častěji. Dokument jsem viděl v rámci festivalu Jeden svět 2019. (11.03.2019)

bolševická pakáž ... (27.02.2022)

Zákulisí období, kdy se Putin dostal k moci. Tenkrátk moc hezky mluvil. Mluvil o tom, že se rozhoduje s vědomím, jak asi v následcích jeho rozhodnutí budou žít jeho děti, děti jeho kamarádů a také on sám, až nebude politikem. Škoda, že na ta slova pod vlivem moci tak rychle zapomněl. (15.09.2019)