Extase

V němém filmu se všechno složitěji vyjadřuje a taky to déle trvá. Zápletka, která by ve zvukovém neobstála je zde rozpracována velmi dobře. Jistá nadčasovost tu vskutku je, také se u filmu ale dá velmi snadno usnout. Hudba je podařená a hezky ukolébává. Navíc ty jinotaje- nalité klasy, vzpínající se hřebec, pučící pupeny- no erotika veliká...80% (06.01.2012)

Machatý byl skutečně zjev naší kinematografie - v dobách, kdy všichni byli opojeni zvukem a nadšeně plnili film statickými konverzačními scénami a zapomínali na jeho pravou podstatu, objevil se i v našich podmínkách umělec, který nezapomněl na pravé filmové umění a natočil i za cenu zapomenutí němý snímek, který chce vyprávět obrazem a kašle na zaběhnuté trendy, hlavně co se týče diváků. Opět předkládá banální romanci, kterou však stejně jako v Erotikonu podává tak niterně a intenzivně, že příběh úplně přstává hrát roli. Přestože technickou stránku odtáhl málem k dokonalosti, chybí zde ono spalující napětí a invenční symboličnost Erotikonu. Dost ruší i těch několik dialogů, které působí v celku směšně i kvůli nedokonalosti postsynchronů. Rovněž násilně působí závěrečná oslava práce, sama o sobě skvěle natočená a rytmizovaná, ale přece jen je to šok, hlavně po scéně tichého a vynuceného rozdělení. (18.12.2009)

I druhý Machatého provokativní film byl a zůstává tím nejlepším, co se v československé kinematografii natočilo. Machatý vystavěl úspěch filmu na jednoduchém motivu hledání lásky a milostného citu. Celý příběh pojal jako čistě obrazovou symfonii mládí a života, s maximálním omezením dialogových scén. Obecně připomínaná sekvence, v níž se titulní hrdinka zjeví v rouše Evině zůstává fascinujícím obrazem přirozenosti a v rámci filmu funguje pouze jako umělecký akt, mající své opodstatnění. Fakt, že tato scéna v tehdejším světě vyvolala pobouření a ostré diskuse svědčí o průlomovém a průkopnickém činu režiséra Machatého. Pro hlavní roli byla vybrána tehdy nepříliš známá rakouská herečka Hedy Kieslerová, která se díky tomuto filmu proslavila po celém světě a ve Spojených státech pak započala svou úspěšnou kariéru pod jménem Hedy Lamarr. S celkovým pojetím ostře kontrastuje závěrečná agitačně - mentorská deklamace v podání básníka Františka Halase. Divákovi se pak nabízí ojedinělá možnost spatřit v několika záběrech luxusní komplex Barrandovských teras v jejich hvězdném lesku. Velkou poklonou zůstává i výrok slavného švédského režiséra Ingmara Bergmana, který prohlásil: "Machatého film Extase mi otevřel oči a ukázal cestu." Je tedy skutečně ostudné, že tento biblický příběh Adama a Evy a zároveň jeden z nejslavnějších světových filmů nebyl stále zpřístupněn na nosičích DVD. (13.07.2009)

Je něco uhrančivého na Machatého filmech, co jej proslavilo po světě a mně dává potěšení. Je tam magie, která jeho snímky nadnáší nad dobové vrstevníky, i když se samozřejmě také pohybují ve svých vlastních vzorcích, a která mi dokáže zapálit jiskry v očích, a to jsem v tomto případě viděl bezceckatou verzi. 70% (19.10.2021)

Průlomový snímek, který má hned několik prvenství. Krom často zmiňované nahoty (ve snímku působí velice decentně, ani nepostřehnete, že by mělo jít o pohoršující hambaté scény) je to hlavně kompozice - důmyslné spojení hudby a obrazu a kombinace žánrů, kdy se mísí poetika s dramatem, ale zárověň se objevují i humorné prvky. K úspěchu přispěl zcela jistě výběr hlavních představitelů, kde na sebe hlavní pozornost bez pochyby připoutala mladičká Heda. Osobně mě zaujalo výtvarné zpracování s netradiční kamerou, která si dokázala pohrát jak se záběry kompozice, tak i se zaostřenými detaily. V jinak velice vyváženém díle působilo rušivě posledních budovatelských 9 minut, i když nutno přiznat, že ani těm nešlo nic vytknout po umělecké stránce. Ač šlo o zvukový snímek, byl natočen jako němý snímek s dodatečným ozvučením.                 Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (04.10.2015)