poster

Bludička

  • Francie

    Le Feu follet

  • Slovensko

    Bludička

  • Slovensko

    Zblúdilec

  • USA

    The Fire Within

  • Velká Británie

    A Time to Live and a Time to Die

  • Velká Británie

    Le Feu Follet

Drama

Francie, 1963, 108 min

  • Iggy
    ****

    Na okraj bych chtěl poznamenat, že film, stejně jako novější Dag och natt, je za prvé adaptací francouzského románu Bludička z roku 1931. A za druhé, a vlastně hlavně je adaptací života Jacquese Rigauta, spisovatele a předchůdce dadaismu a surrealismu. Rigaut posloužil autorovi románu jako předobraz hlavního hrdiny. Rigaut byl velký teoretik sebevraždy, která je hlavním tématem jeho psaní. Sebevraždu považoval za povolání na plný úvazek a jeho vlastní dokonaná sebevražda v roce 1929 se stala završením jeho životníha díla.(14.8.2016)

  • kobejn
    *****

    Toto je velmi silně působící drama. Ano je to především existencialistický film, jehož hrdinou je sice alkoholik, ale je to především portrét jednoho typu člověka, který se vyskutuje v každé době, a v každých podmínkách. To, že se odehrává zrovna v francouzských reáliích, a že je natočen v 60. letech mu dává specifický ráz, přesto je velmi srozumitelný každému, tedy i dnešnímu (stejně i včerejšímu či (snad) i budoucímu) člověku. Protože lidské podmínky se za těch několik tisíc let (natož od doby natočení tohoto filmu) nijak zásadně nezměnily, totiž ty "existenicální" podmínky. Proto by měl být tento film stále aktuální. Nadto je neobyčejně přitažlivý pro mě tím, že je o člověku, který se chystá skoncovat se životem a prožívá svůj poslední den a bilancuje. Tak i každý z nás by měl žít jako by se loučil se životem. Pouze tak si dovedeme života vážit. Nejde o to si "svůj poslední den" užít, ale především se umět s touto situací vyrovnat, připustit, že už nebude žádné "zítra". Protože vše je "pouze" definitivní ač se nám jeví "konec" daleko. Každý by si měl umět říct, kdy má "odejít" a alespoň tak, "cvičně", zkusit prožít svojí smrt, respektive ty okamžiky před smrtí. Umět se podívat do "hlavně zbraně" a nebát se. Tuto zkušenost nabídl tento film a dává jí velmi silně pocítit.(28.8.2011)

  • Aky
    ***

    Nikoliv zcela originální námět o těžkém hledání místa v životě poté, co vyléčenému alkoholikovi seberou prostředí, ve kterém mu bylo dobře, byť ho ničilo. Zůstává ve vzduchporázdnu, není kolem nic,čeho by se zachytil. Ani přátelé, ani ženy, chybí motivace k čemukoliv. To všechno je určitě pravda a je to zaručeně těžké. Problém je, když se totéž opakuje přes sto minut stále dokola, bez gradace, bez myšlenky, která by neodezněla v nějaké podobě už v první čtvrthodině, navíc pomalu a rozvláčně. Po půl hodině už se na to nechce koukat, když je navíc jasné, jak to musí skončit.(8.5.2012)

  • garmon
    ****

    Kdo je ta bludička v českém překladu? Alain sám? Kdo koho svádí na scestí? Tenhle Malle chce jít až na dřeň, je to Antonioni se zbraní na závěr – a to mu trochu škodí. Karty jsou totiž v podstatě rozdány a bylo by překvapivější, kdyby nám král a eso vyšly jiným způsobem. To, co Antonioni trefněji formuluje jako nemoc prostřednosti – s tím, že se vždycky otřepeme a jdeme zbaběle dál, nám Malle servíruje v té příjemnější, definitivní podobě. Mimo tuhle výtku je ve filmu spousta hlubokých pasáží, ba dokonce formulace „té chudoby“, která nás všechny vzdaluje od lákavého světa. Zde dokonce možná víc než v Antonionim probleskávají z interakcí nešťastníka i pocity jeho okolí (ejhle – divadlo světa!), kterému jen svým bolestínstvím a odcizeností komplikuje život – a je to tak. Přesto je Bludička cenná. Je poctivá. Trochu zestárla, použití Satieho Gymnopédies a Gnossiennes je dnes vyloženě klišé, ale je pořád (stejně) působivé. Elegantní kamera, geniální plakát s přeškrtnutím toho nanichodného zoufalce… Líbilo. ****(28.2.2014)

  • Anderton
    ****

    Úprimne povedané, existencializmus je asi najúprimnejší filozofický smer 20. storočia. Svojou depresívnosťou. Pokiaľ jeho pravdivým myšlienkam podľahnete, môže Vás to psychicky zničiť. Sú to myšlienky, ktoré Vás napadajú, pokiaľ máte problémy s alkoholom, triezviete z nevydarených vzťahov so ženami a dostávate sa do krízy stredného veku. Vyhnete sa im, pokiaľ máte čo na práci, najlepšie prácu. Preto ma prekvapuje, že nikto z Alainovych blízkych mu túto alternatívu neponúkne a naopak sú ochotní sa stále spolu s ním ponárať do tohoto nekonečného filozofovania. Od istého momentu je jasné, ako film skončí, filmová reč je v tomto prípade nekompromisne jednoznačná. Ronet je obrovský sympaťák a tak sa s ním divák ľahko ztotožní, uverí mu, že nie je preňho ľahké podriadiť sa všade prítomnej, ale akceptovateľnej priemernosti a mňa zaujala najmä sekvencia v drogovom brlohu, kde miestnych samozvaných intelektuálov Alain elegantne zotrel. Zvláštny a osobný film, ktorý nie je pre každého a ku ktorému si treba nájsť cestu. No a tie francúzsky sú tu neuveriteľne šik:).(9.7.2013)