Mrtví neumírají

Jim Jarmush opět jinak, opět po svém a opět jen pro jeho největší fandy, kterým nebude vadit jeho pomalý styl a prakticky nulový příběh, nebo vývoj postav. Od Jarmusche mě zaujalo pár jeho starších kousků, které byl převážně o trefných dialozích, ale v jeho nových filmech to prostě nějak nenacházím. (29.10.2019)

Jarmusch se nepoučil ze svého předchozího selhání a po šesti letech znovu zkouší štěstí s královským filmovým žánrem. Výsledek je vpravdě tristní, přesto snímek The Dead Don't Die představuje poměrně zajímavý vklad do učebnic filmové teorie, kde nám usnadní pochopení jednoho z mnoha specifik hororového žánru. Jarmusch se totiž ubírá cestou plagiátorství. Tento nešvar je ve světě kinematografie poměrně rozšířený a právě hororový žánr je vůči němu jako jediný ze všech zcela imunní. Neschopný režisér může okopírovat vtipnou scénu takřka do písmene, ale nikdy nevykrade hororovou atmosféru. Snaha o "romerizaci" v tomto případě dle očekávání fatálně selhala a Jarmuschův snímek tak působí dojmem leklé ryby. Jakožto zdejší hororový expert musím The Dead Don't Die ohodnotit odpadem. (03.06.2019)

Po povídkovém Kafe a cigára jsou Mrtví neumírají mým druhým setkáním s Jimem Jarmushem a musím konstatovat, že jsem ani v tomto případě nepřišel režisérovi na chuť. Od začátku je vcelku slušně budována atmosféru malého, ospalého městečka kdesi v horní dolní a za zvuků country fláku The Dead Don't Die se seznamujeme s tamními rozličnými obyvateli, přičemž vše pomalu, ale jistě spěje k děsuplné invazi nemrtvých. Myslel jsem, že bude film prošpikován černým humorem od podlahy ke stropu, nicméně většina vtípků a morbidních narážek mi přišla vesměs unylá - nejvíce mě pobavila scéna s prvním útokem zombie a s milovnicí Chardonnay až za hrob. Ani drobná narážka na účast Adama Drivera ve SW a fakt, že šoféroval smartíka, tomu nijak výrazně nepomohly. Ze všech postav mě nejvíce zaujala tajuplná Tilda Swinton, i když závěr její linie byl tedy hodně velký bizár. Mrzí mě to, ale (očividně přítomné) kouzlo Jarmushova nejnovějšího počinu mě minulo velkým obloukem. (09.07.2019)

Naprosté selhání úplně ve všem. Jarmusch musí být vždycky jiný, tím rozuměj pomalý a tady se mu to povedlo úplně dokonale. Přemýšlím, jestli sem viděl někdy pomalejší tempo vyprávění, hraní, mluvení nebo akce. Mohl to být skvostný undergroundový Zombieland a místo toho je to posraná nuda, kde parta skvělých herců pronáší kreténské repliky a dělá zombie z diváků. Akce o hovně, příběh o hovně, konec na přesdržku. Naprostý unuděný úlet a žádné skryté umění v tom opravdu není. Ty tři skvělé scény a dvě super hlášky nespasí 105 minut (pocitově 315) absolutního přešlapu. Jako by se Jim sešel s partou kamarádů a na hašiši natočili kokotinu bez scénáře a všem jim bylo patnáct a ne padesát a výš. Strašný.20%. (14.10.2019)

Jim Jarmush si plní sny – takto by se to ve zkratce dalo zhodnotit a nejjednodušeji popsat. Tak nějak tuším, že Jim měl tu vnitřní potřebu a že patrně i cítil určitý vnitřní filmařský rest, že za svého života musí ještě stvořit film se zombie tematikou, jinak si ty pohnutky nezávislého filmaře vysvětlit nedovedu. A tak si ten sen splnil, napsal si sám scénář, oslovil kámoše z branže a celé si to i zrežíroval. Výsledkem je ulítlá komedie, kterou nazývati hororem je myslím si přinejmenším velmi odvážné. Tvůrce filmu dává najevo, nejdříve jen v náznacích a pak už i zcela otevřeně, že se máte hlavně bavit a nebrat film rozhodně vážně či jako poctu tomuto žánru. Fakt, že dvoje kristovky má už tvůrce takříkajíc na krku a že těch příležitostí natočit něco podobného už nemusí být zas až tak mnoho, patrně přispěl k tomu, že závěr filmu je hnán až do určitého ad absurdum. Tlačení na pilu má však za následek i určitý nevyužitý potenciál některých postav. Ač nejsem fanoušek žánru, tak musím přiznat, že mě film bavil, neb zápletka má určitou hlavu a patu a o vtipné momenty rozhodně nebyla nouze. (04.07.2019)