Bolest a sláva

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)

Nemůžu si pomoct, ale za mě je to jedna z nejlepších Almodóvarovek, které jsem viděl. Objektivně to možná nedosahuje kvalit či originality Todo sobre mi madre či Volver, ale přijde mi, že režisérova filmařina dokáže podat i to banální velice poutavě a jeho typické motivy smíchané dohromady zde tvoří pocitově i technicky čisté a půvabné dílo. Jistě, opakuje se tu pár motivů, které známe, opět se ukazuje, jak rád Pedro Almodóvar čerpá inspiraci ze svého života, takže těm, kteří viděli např. Volver nebo La mala educación budou některé části jistě povědomé, nenazval bych to ovšem vykrádáním, spíše jiným pohledem na věc, neboť v každém z filmů slouží určitá sekvence jeho vzpomínek k úplně něčemu jinému. Dolor y Gloria mne ovšem zaujaly hlavně hmatatelnou nostalgií, jistým melodramatem a povedeným kontrastem autorova života s jeho dílem. Velmi mě potěšili i herci, na které byl velmi příjemný pohled, hlavně tedy na famózní výkon Antonia Banderase, který je skutečně (výrazně hezčím) alter-egem skutečného režiséra. V případě Penélope Cruz jsem měl zpočátku strach, že její role na začátku bude stejně minimální jako v Carne trémula, ale opak se naštěstí ukázal pravdou. Její obsazení jakožto herečky režisérovy matky je navíc velmi roztomilé a svým způsobem dokazuje přátelský vztah skutečného režiséra a skutečné herečky. Nevím, zda tento film má možnost zaujmout někoho, kdo Pedra Almodóvara nijak neprožívá, mně se ovšem jeho poetika velmi líbí a i přes sebeobyčejnější děj se mi na něj koukalo velmi dobře, dokonce snad i lépe než na co se zápletky týče komplexnější filmy. Zda je to v mém případě nostalgie nebo skutečná režisérova kvalita, to netuším. (18.03.2021)

Starý dobrý Pedro Almodóvar vypráví melancholicky zabarvený příběh, jenž by při troše dobré vůle mohl z velké části vycházet z jeho vlastních vzpomínek a zkušeností. Až natolik věrohodný mi snímek Bolest a sláva připadá. Obsazení právě Antonia Banderase do hlavní role tomu rovněž dost nahrává. Poklidně plynoucí film se silnými emocionálními momenty ocení zejména jedinci, kteří už mají něco odžito. Mezi ně se pomalu a jistě začínám řadit i já. (85%) (26.08.2021)

Zpověď, retrospektivní, vzpomínkové, nestálé, nejisté, nerozhodné, sebezničující, přijatelné. Almodórův poslední snímek je mojí prvotinou tohoto režiséra. Tempo poklidnější, nejhezčí byly asi vzpomínkové části filmu. Děj trochu nevýraznější, ke konci už jsem si říkala čím to vlastně skončí. Herecky dobré. Ale pokud toto měl být autobiografická zpověď, očekávala bych něco plnějšího. A možná právě je život umělce tak plný, že ho nejde jednoduše popsat. ..svůj asociální život jsem dotáhla do finálních rozměrů - byla jsem v sále sama..naštěstí jsem byla zachráněna dalšími třemi divačkami.. (24.05.2019)

Banderas a atmosféra = brilantnosť! Ale Záver ma posadil na riť (teda nie, že by som pri tom dovtedy stál... ale chápeme sa...). Nenápadný film, ale s takou pevnou režisérskou rukou podchytený až musím siahnuť do šuflíku po slovo, s ktorým nerád plytvám, ale tu ho musím vytiahnuť: Geniálny. Za 5 to nevidím asi jedine z toho pohľadu, že toto nie je úplne môj preferovaný štýl filmárčiny, ale objektívne sa tomuto "nízkemu" hodnoteniu trochu divím... Každopádne Pedro mi dal rázny dôvod zmapovať si jeho mnou ešte neprebádané pokusy. (11.03.2020)