poster

Bolest a sláva

  • Španělsko

    Dolor y gloria

  • Francie

    Douleur et gloire

  • Slovensko

    Bolesť a sláva

  • Velká Británie

    Pain & Glory

  • Nový Zéland

    Pain and Glory

  • Austrálie

    Pain and Glory

  • Kanada

    Pain and Glory

Drama

Španělsko / Francie, 2019, 113 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vyfuk
    ***

    Osobní zpověď jednoho z nejlepších a největších španělských režisérů současnosti. Moc se tady ale nedá mluvit o něčem nadčasovém, dech beroucím nebo jednoduše skvělém. Je to komorní a malý film, který nám nedá nic moc více než nějakou menší autobiografii na plátně v roli se sympatickým Banderasem a víc už asi nic. Ten herecký výkon je k hlavní k hodnocení a on má svou sílu. K tomu celému i hezké rozuzlení v rámci vyvrcholení příběhu skoro až s mindfuckem a plot twistem. Pouze to a pranic víc.(28.1.2020)

  • dopitak
    ***

    Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost.(26.5.2019)

  • POMO
    ***

    Na mě příliš typický Almodóvar, spíše pro jeho vyznavače. Banderasova fyzicky trpící postava vysloužilého režiséra spomíná na dětství s matkou Penélope (nejhezčí, poetická část filmu) a potkává se s lidmi, důležitími v jeho pozdějším životě. Almodóvarovsky hezky barevné, v pocitových střípcích autobiografické, další zajímá role pro Antonia, a stejně mě to nechalo chladným. I přes myšlenku, že tím nejhezčím na životě jsou filmy. [Cannes](20.5.2019)

  • Tosi
    ****

    Nejsem rejžův fanoušek, takže nepřipraven na pomalé tempo se mi první půlka dost vlekla, byla pomalá, trochu nudná a zaujal mě akorát Banderas jak mu to seklo. Najednou je konec, druhá půlka utekla jak voda a já čumím, jak mě ty barvy, křehkost filmu i netradičně jemně hrající Banderas dostaly do kolen.(26.9.2019)

  • major.warren
    ****

    Bolest a sláva je velmi specifický film. A má i své specifické postavy. Pedro Almodóvar se po autorské komedii Rozkoš v oblacích a melodramatické Juliette vrací na plno a hlavně k podstatě - ke svému vlastnímu životu. O tom, že je Bolest a sláva jeho nejosobnější snímek není pochyb. A za to, že režisér vrací na plátno své útržky a vzpomínky ze života (sice jen drobné) mu k filmu přidává pět procent na víc. Bolest a sláva sice není strhující jako loňská Roma, kde se režisér Cuarón vracel ke svému dětství, ale po tvůrčích stránkách je to opravdu velice dobrý film, který si v sobě i přes svou autobiografičnost drží typický Almodóvarovský styl - tedy jakési specifikum jeho tvorby. Tím jsou v základě jeho postavy. Salvator Mallo je jakýmsi alter egem samotného Almodóvara. Režisér, který má za sebou úspěšnou kariéru a momentálně po smrti matky a mnoha zdravotních obtížích prožívá těžké deprese, se vrací v čase a hledá místo ve svém životě, jenž pro něj mělo největší smysl a kde jemu samotnému bylo zřejmě nejlépe, což by jen podtrhlo jeho záměr natočit takový film i v profesní kariéře. Postavy jsou jako vždy u Almodóvara divákem příliš nepochopeny, protože jejich jednání a životní osudy, které jim tvůrce vymyslel se leckdy neshodují s myšlenkami diváků, avšak autor se tentokrát od hodně zabarvených témat vrátil k čistému žánru a vlastnímu autorskému řemeslu. Celý chytrý scénář a styl režie jsou v pořádku, ale film jako celek vede úžasný Antonio Banderas, který byl za výkon po právu oceněn v Cannes. V roli starého režiséra se vzpomínkami předvádí strhující výkon, kterému nechybí jasný charakterový oblouk, tak jak to Almodóvar ostatně s Banderasem a mnoha herci už několikrát ukázal, a hlavně se divák dokáže vžít do jeho myšlenek. Banderas je vynikající. A ztvárnění jeho mladé matky Penélope Cruzovou byl nejlepší nápad ze všech, protože jestli v Salvatorově myšlení cokoli symbolizuje spokojenost a krásu života, pak je to život s maminkou v šedesátých letech ve španělské poušti ve vybílené jeskyni, a časté cestování. Vyprávěcí oblouk je vskutku pozoruhodný. Začínáme setkáním s režisérem Mallem, který jedná s bývalou herečkou, kdy se dozvídáme o jeho bolestech, leckdy trochu rouhačským způsobem, u kterého je na místě se usmát, stejně jako když na otázku: "Když nebudeš točit? Co budeš dělat?" odpoví stárnoucí režisér prostě: "Zřejmě žít." Poté se přesuneme do dětství, nejprve prostřednictvím lehce klišovitého propojení s klavírem a pak už tvůrce jede na útržky každodenních situací a náhod. V celém tomhle vzpomínání nás trochu ruší "heroinová vlna," kterou naštěstí režisér utne včas, a specificky se dostaneme i k homosexualitě, kterou nám Almodóvar podává zase trochu jinačím způsobem, než jsme zvyklí. Sice opět trochu rušivě, ale slušně. To by přece nebyl Almodóvar:-). Nejprve nás režisér vezme do barevné mozaiky, kde nám Salvator odvypráví své bolesti, vskutku jedinečným způsobem, který jednoduše baví. Nápad s bývalým hercem je skvělý, stejně jako scéna besedy v divadle, kdy jsou režisér a hlavní aktér přítomni pouze na telefonu a společně si zahrají na hodinku pravdy. Almodóvar s publikem silně manipuluje, a přesně dává prostor pro smích a jeho utnutí. Bolest a sláva má plno krásných momentů, na které divák nezapomene, protože jsou napsány a zahrány prostě nádherně. Film má plno originálních a velmi hezkých nápadů a míst, které nebudeme jmenovat kvůli spoilerům, ale u kterých divák buďto uroní slzu, nebo se příjemně pousměje. Vizuálně je snímek krásně barvitý, a hudba Alberta Iglesiase příjemně ladí s dějem. Když by se dalo něco vytknout, byla by to překvapivě větší absence flashbacků do dětství s maminkou, které byly prostě nejpůvabnější, a pak i svým způsobem vcelku dlouhá vleklost, protože film se i přes svou relativně kratší stopáž dost vleče, ale jelikož jsem v kině zapomněl na přípravu komentáře a seděl jsem zarytý v sedačce, tak to přece nemohlo být špatné. A ani nebylo. Pedro Almodóvar natočil film o životě, s vlastní výpovědí, který má co říct, a divák se s hlavním hrdinou může lehce ztotožnit. Sice je zde patrná jasná láska k filmu jako takovému, kterou si režisér (naštěstí) neodpustí, ale přesto má Bolest a sláva příjemné hluboko-lidské vyznění. Od Pedra Almodóvara jsem dosud viděl dva filmy (Rozkoš v oblacích, Spoutej mě!) a oba se mi vcelku líbily, ale Bolest a sláva je tedy zatím překonala. 75%. Čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou psaní Závislosti, a pak posledních deset minut děje, kdy nám Almodóvar ukáže, jak velký vypravěč je, a že toho ještě nejspíš hodně odvypráví:-).(26.5.2019)