poster

Bolest a sláva

  • Španělsko

    Dolor y gloria

  • anglický

    Pain & Glory

  • Slovensko

    Bolesť a sláva

Drama

Španělsko, 2019, 108 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dopitak
    ***

    Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost.(26.5.2019)

  • Anderton
    ****

    Tak Pedro tentokrát uspokojí skôr tých svojich fanúšikov, ktorí majú radšej jeho pomalšiu a menej extravagantnú tvorbu. Pritom ale scenár nie je tak priamočiary, ako sa zdá počas pozvoľného plynutia deja. Skáče sa po časových osiach a na záver si Pedro pripravil jedno slušné prekvapenie. Všetko je ale vďaka tempu veľmi prehľadné a zrozumiteľné. Spočiatku sa hrá aj na komediálnu nôtu, ktorá začne byť časom trochu repetetívna, koniec sa ale nesie v emocionálnejšej rovine. Za mňa spokojnosť, ale Bolesť a sláva nie je film, ktorý bude režisérovými fanúšikmi prijatý jednoznačne kladne.(22.5.2019)

  • BarVo
    *****

    Nezvyklý minimalizmus u Almodóvara, len občasné vizuálne premostenia a oku lahodiace scenérie pripomenú jeho typický rukopis. Rafinovane popretkávané záblesky minulosti krásne do seba a do deja zapadajú, tŕpnete kam to vlastne smeruje, ale umelcov testament sa našťastie nekoná. Banderas vo svojej životnej úlohe /aspoň pre mňa/. Dokonalé, dojemné, veľmi osobné a úprimné. Zase ma ten Pedro dostal.(25.5.2019)

  • major.warren
    ****

    Bolest a sláva je velmi specifický film. A má i své specifické postavy. Pedro Almodóvar se po autorské komedii Rozkoš v oblacích a melodramatické Juliette vrací na plno a hlavně k podstatě - ke svému vlastnímu životu. O tom, že je Bolest a sláva jeho nejosobnější snímek není pochyb. A za to, že režisér vrací na plátno své útržky a vzpomínky ze života (sice jen drobné) mu k filmu přidává pět procent na víc. Bolest a sláva sice není strhující jako loňská Roma, kde se režisér Cuarón vracel ke svému dětství, ale po tvůrčích stránkách je to opravdu velice dobrý film, který si v sobě i přes svou autobiografičnost drží typický Almodóvarovský styl - tedy jakési specifikum jeho tvorby. Tím jsou v základě jeho postavy. Salvator Mallo je jakýmsi alter egem samotného Almodóvara. Režisér, který má za sebou úspěšnou kariéru a momentálně po smrti matky a mnoha zdravotních obtížích prožívá těžké deprese, se vrací v čase a hledá místo ve svém životě, jenž pro něj mělo největší smysl a kde jemu samotnému bylo zřejmě nejlépe, což by jen podtrhlo jeho záměr natočit takový film i v profesní kariéře. Postavy jsou jako vždy u Almodóvara divákem příliš nepochopeny, protože jejich jednání a životní osudy, které jim tvůrce vymyslel se leckdy neshodují s myšlenkami diváků, avšak autor se tentokrát od hodně zabarvených témat vrátil k čistému žánru a vlastnímu autorskému řemeslu. Celý chytrý scénář a styl režie jsou v pořádku, ale film jako celek vede úžasný Antonio Banderas, který byl za výkon po právu oceněn v Cannes. V roli starého režiséra se vzpomínkami předvádí strhující výkon, kterému nechybí jasný charakterový oblouk, tak jak to Almodóvar ostatně s Banderasem a mnoha herci už několikrát ukázal, a hlavně se divák dokáže vžít do jeho myšlenek. Banderas je vynikající. A ztvárnění jeho mladé matky Penélope Cruzovou byl nejlepší nápad ze všech, protože jestli v Savatorově myšlení cokoli symbolizuje spokojenost a krásu života, pak je to život s maminkou v šedesátých letech ve španěleské poušti ve vybílené jeskyni, a častého cestování. Vyprávěcí oblouk je vskutku pozoruhodný. Začínáme setkáním s režisérem Mallem, který jedná s bývalou herečkou, kdy se dozvídáme o jeho bolestech, leckdy trochu rouhačským způsobem, u kterého je na místě se usmát, stejně jako když na otázku: "Když nebudeš točit? Co budeš dělat?," odpoví stárnoucí režisér prostě: "Zřejmě žít." Poté se přesuneme do dětství, nejprve prostřednictvím lehce klišovitého propojení s klavírem a pak tvůrce jede na útržky každodenních situací a náhod. V celém tomhle vzpomínání nás trochu ruší "heroinová vlna," kterou naštěstí režisér utne včas, a specificky se dostaneme i k homosexualitě, kterou nám Almodóvar podává zase trochu jinačím způsobem, než jsme zvyklí. Sice trochu rušivě, ale slušně. To by přece nebyl Almodóvar:-). Nejprve nás režisér vezme do barevné mozaiky, kde nám Salvator odvypráví své bolesti, vskutku jedinečným způsobem, který jednoduše baví. Nápad s bývalým hercem je skvělý. Stejně jako scéna besedy v divadle, kdy jsou režisér a hlavní aktér přítomni pouze na telefonu a zahrají si na hodinku pravdy. Almodóvar s publikem silně manipuluje, a přesně dává prostor pro smích a jeho utnutí. Bolest a sláva má plno krásných momentů, na které divák nezapomene, protože jsou napsány a zahrány prostě krásně. Film má plno originálních a velmi hezkých nápadů a míst, které nebudeme jmenovat kvůli spoilerům, ale u kterých divák buďto uroní slzu, nebo se příjemně pousměje. Vizuálně je snímek krásně barvitý, a hudba Alberta Iglesiase příjemně ladí s dějem. Když by se dalo něco vytknout, byla by to větší absence flaschbacků do dětství s maminkou, které byly prostě nejpůvabnější, a pak i svým způsobem vcelku dlouhá vleklost, protože film se i přes svou relativně kratší stopáž dost vleče, ale jelikož jsem v kině zapomněl na přípravu komentáře a seděl jsem zarytý v sedačce, tak to přece nemohlo být špatné. A ani nebylo. Pedro Almodóvar natočil film o životě, s vlastní výpovědí, který má co říct, a divák se s hlavním hrdinou může lehce ztotožnit. Sice je zde patrná jasná láska k filmu jako takovému, kterou si režisér naštěstí neodpustí, ale přesto má Bolest a sláva příjemné hluboko-lidské vyznění. Od Pedra Almodóvara jsem dosud viděl dva filmy (Rozkoš v oblacích, Spoutej mě!) a oba se mi vcelku líbily, ale Bolest a sláva je tedy zatím překonala. 75%. Čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou s psaním Závislosti, a pak posledních deset minut děje, kdy nám Almodóvar ukáže, jak velký vypravěč je, a že toho ještě nejspíš hodně odvypráví:-).(26.5.2019)

  • terunka003
    ***

    Zpověď, retrospektivní, vzpomínkové, nestálé, nejisté, nerozhodné, sebezničující, přijatelné. Almodórův poslední snímek je mojí prvotinou tohoto režiséra. Tempo poklidnější, nejhezčí byly asi vzpomínkové části filmu. Děj trochu nevýraznější, ke konci už jsem si říkala čím to vlastně skončí. Herecky dobré. Ale pokud toto měl být autobiografická zpověď, očekávala bych něco plnějšího. A možná právě je život umělce tak plný, že ho nejde jednoduše popsat. ..svůj asociální život jsem dotáhla do finálních rozměrů - byla jsem v sále sama..naštěstí jsem byla zachráněna dalšími třemi divačkami..(24.5.2019)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 13. března 2019 v Madridu. (Varan)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace