Bolest a sláva

"Asombro!" Nepopsatelný zážitek. Možná je to tím, že jde o můj první Almodóvarův zhlédnutý film, nebo snad mým citem pro umění, které zde bylo vyobrazeno, ale tohle je prostě skvost. Už od prvního momentu jsem věděl, že nepůjde o snímek, který dokáže nadchnout jen příběhem, nebo jen obrazem. Zde se povedlo obojí. Strhující příběh filmového režiséra Salvatora Malla mě jako studenta filmu neuvěřitelně nadchnul a ukázal mi, že být slavným režisérem má svoje klady i protiklady, že jde o opravdu rozmanitý život. Tím patrně i poukazuji na to, že jsou zde nevídané herecké výkony, zejména Antonia Banderase v hlavní roli. Obrazová stránka snímku byla tak barevná, až mě v některých chvílích pálili oči. Almodórovi nešlo o to, aby ukázal Madrid a Španělsko v pravém světle, ale spíš o barvitost, které si v běžném životě nevšimneme. Scénografii míhající se na plátně nádherně podkreslovala Iglesiasova hudba, která mě dokázala jak dojmout, tak rozčílit, prostě nádhera.. (29.05.2019)

Nekonečná Almodóvarova recyklace vede k velmi nudným výsledkům. Vzpomínání na minulost a dětství je momentálně v kurzu. Roma díky tomu loni triumfovala, tak proč nezkusit něco podobného. Herecký ansábl plný starých známých jistot a naprosto nezajímavé dění vede pouze k zapomenutelnému dílu z Almodóvarova portfólia. (23.02.2020)

Nepřipojím se k adoraci tohoto díla. Celou dobu jsem čekal ,že se něco stane ,nějaký zvrat a nic. Antonio byl dobrej ,ale nic jedna líbačka s chlapem a hulení kreku to nezachrání. Almodóvar umí lépe, opět jsem nepochopil využilí Penelope Cruz ,ta je skvělá ve všem a tady ji upozadil někam do rohu. Kousal jsem to těžce. (04.11.2019)

Zpověď, retrospektivní, vzpomínkové, nestálé, nejisté, nerozhodné, sebezničující, přijatelné. Almodórův poslední snímek je mojí prvotinou tohoto režiséra. Tempo poklidnější, nejhezčí byly asi vzpomínkové části filmu. Děj trochu nevýraznější, ke konci už jsem si říkala čím to vlastně skončí. Herecky dobré. Ale pokud toto měl být autobiografická zpověď, očekávala bych něco plnějšího. A možná právě je život umělce tak plný, že ho nejde jednoduše popsat. ..svůj asociální život jsem dotáhla do finálních rozměrů - byla jsem v sále sama..naštěstí jsem byla zachráněna dalšími třemi divačkami.. (24.05.2019)

„O nocích, kdy souběžně mívám různé bolesti, věřím v Boha a modlím se k němu. Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Aneb když se vám vybaví vzpomínky, které zažehnou novou jiskru…Od Almodóvara jsem už nějakou tu chvíli nic neviděl, tak jsem byl zvědavý, jak na mě nejnovějším počinem zapůsobí. A zřejmě má očekávání byla příliš vysoko. S tím, že se určitá témata v jeho filmech opakují (a tento není výjimkou) problém nemám, takový Woody Allen to tak má také. Ale chybělo mi víc šťávy, emocí či třeba „divnosti“, tedy věcí, kterých mi režisér nabídl dost v jiných svých snímcích. Taková Cruz má až trestuhodně málo prostoru, takže to musí všechno táhnout Banderas, s jehož postavou jsem ovšem trochu zápolil (chvílemi se mi do něj dařilo vcítit, místy mně naopak byl dost vzdálený). Ale zásadní problém s filmem mám ten, že zatímco výjevy z minulosti mě bavily, u těch současných můj zájem spíš opadal (krom rozhovorů s matkou, kterých bych snesl i víc). Hudba či kamera film zvedají na lepší průměr, výš ale nejdu. (29.12.2019)