Reklama

Reklama

Černé roucho

Trailer

Obsahy(1)

Je rok 1634, děj začíná v Quebecu v Severní Americe. Toto území je postupně zaplavováno francouzskými kolonialisty a misionáři. Jedni touží po moci a bohatství, druzí by rádi převrátili původní indiánské obyvatele na křesťanskou víru ve snaze o své vlastní spasení. Tento film vypráví, zřejmě podle dochovalých zápisů, o střetu dvou zcela odlišných civilizací a tedy i odlišném pohledu na podstatu života a jeho chápání. Zpočátku pouze lehce dobrodružný příběh postupně graduje do drsných a krutých praktik zacházení indiánských kmenů s misionáři, tedy s nežádoucími vetřelci. (Kimon)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (48)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Jezuitské snahy v Kanadě byly dalekosáhlé, i když ne tak jako v Paraguayi. Huronská mise, na které se podíleli Noël Chabanel, Jean de Brébeuf a další, byla ukončena vpádem Irokézů, kteří vyrazili na válečnou stezku v nevídané síle (přes tisíc válečníků). Opakuje se tak historie všech dřívějších kontinentálních misí: kdo se jako první dá na křesťanství, stane se mučedníkem a světcem, následovníci pak už jen těží svůj prospěch. (Byl někdo svatý mezi Horony?) Rád se dívám na filmy, které objasňují nějaý aspekt ze života Indiánů, zvláště po invazi bělochů. I z toho pohledu je pro mě Černé Roucho cenným "uměleckým dokumentem". A Indiány mám rád, i přes jejich nesporné gaunerství. Obraz Tantanky Jotanky mi visí hned vedle krbu. A jeho konstatování po rozdělení Velké Siouxské rezervace (na dotaz, co tomu říkají Indiáni): "Vidíte tady kromě mě ještě nějakého jiného Indiána?" (parafráze), je velkým mementem. ()

husokachna 

všechny recenze uživatele

Cesta do hlubin indiánovy/křesťanovy duše. V popisu je asi řečeno vše, já zůstávám indiferentní. Jistě je to dobrej film, ale s ohledem na rok a místo vzniku je pro mě teď v roce 2019 už maličko outdated a působí trošku odtažitě. Ono se tam taky nic moc nestane, film se soustředí na to, aby popsal střed dvou absolutně odlišných kultur. Za mě OK, pokud máte rádi filmy s touto tématikou, nebo prostě jen chcete vidět milující se mladé pěkné indiánky, neuděláte krok vedle. ()

Reklama

castor 

všechny recenze uživatele

V našich končinách prakticky zapomenutý snímek, který vypráví o misionářské cestě francouzského jezuity do neprobádaných končin. Ten by rád převrátil původní indiánské obyvatele na křesťanskou víru. Pomalu plynoucí snímek Bruce Beresforda konfrontuje dva rozdílné pohledy na lidskou existenci, vnímá jinou mentalitu i vnímání života kolem sebe. Bohužel panenská příroda byla tím zásadním, co mi utkvělo v paměti.. a to asi pro tvůrce nebude ta nejlepší vizitka. ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Otec Laforgue vyrazil mezi rudé divochy šířit křesťanskou pravdu, lásku a příslib posmrtného života v Ráji, kde bude každý na obláčku meditovat ve společnosti nejvyššího Šéfa. Žádný sex, proto ubohý jezuita naráží na bariéru nepochopení, odmítání, všechny kolem sebe akorát mate nebo přímo sere - tak by se ve zkratce dal film shrnout. Povětšinou neprofláknuté ksichty (až na dvě-tři známější indiánské výjimky) herců příjemně překvapily sympatickými výkony, záběry krajiny v doprovodu hezké hudby byly svým způsobem povznášející a hlavně tenhle film není hloupý. Působilo na mě věrohodně jak nevypočitatelné až kruté chování indiánů (žádní krotcí beránci v podání surfujícího blonďáka Costnera), tak fanatismus svatého válečka a jeho střety s realitou. "Black Robe" nemá zrovna strhující tempo, přesto jsem se nenudila a byla zvědavá, kam až bude tvrdohlavý otec Laforgue osudem dokutálen, kolik posměchu, ústrků a mučeníčka bude muset snášet. Trošku mě štvalo, že Francouzi mluvili anglicky, boje byly divně sestříhané + trikově naprd a Huroni mě lehce zklamali, ovšem jinak uznale smekám svou špínozář ve tvaru kosočtverce. Taková stručnější a méně slzopudná "Misie". 80% ()

Narciska 

všechny recenze uživatele

Od mala mám ráda indiány. Zde jsou nahlíženi skrze perspektivu misionáře. Kamera krouží, chvíli se dívame na kněze, chvíli na indiány, někdy takřka nevidíme přes sněhové vločky, atmosféra je velmi hutná. Misionář ve mě vyvolával silný soucit. Hledět na svět jeho očima pro mě znamenalo vzdát se romantizujících představ a pohlížet na původní obyvatele Severní Ameriky jako na necivilizované a animální, s krásnými zvyky sdílení a přirozeností žít v přítomném okamžiku. Snad nespravedlivě hroziví jsou Irokézové. U ostatních kmenů (Huroni, Algonquini) barevné líčení, náhrdelníky a ozdoby ve vlasech dodávají jejich příslušníkům na vznešenosti, Irokézové jsou zpodobněni bez osobnosti, posedlí krvelačností. Není spravedlivé vynášet do nebes indiány a zatracovat všechny bělochy, kterým kdy čelili, a je tak škoda, že filmaři nepřekročili rámec nespravedlivě se opakujících klišé beze zbytku a nevěnovali více prostoru též lidské stránce Irokézů. A poznámka na závěr: ve spojitosti s indiány miluji snad nejvíce a sama sebe si tak též představuji, kterak na koni s větrem ve vlasech uháním po nekonečných prériích. Indiáni, symbol svobody. Teprve před pár lety jsem zjistila, že původní obyvatelé Ameriky do příchodu bílých tváří koně vůbec neznali… ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama