Řidič slečny Daisy

Již jsem přesycena filmů o úžasných, milých a báječných černoušcích. Ještě tak dva tři uvidím a bude ze mě vynucený rasista. Ale abych jen nežehrala, jsem přešťastná, že film vzniknul ještě v minulém století. Kdyby ho natáčeli nyní, řidič by byla ona a s Daisy by se do sebe zamilovaly a polovinu filmu by strávily v posteli. Takhle to minimálně polovinu snímku mezi hlavními postavami příjemně jiskří a z celého filmu sálá pohoda. Zimmer sice odvedl opět velmi dobrou práci, ale zdá se mi, že se spíše jedná o neuplatněné přebytky z Hoosiers. (17.12.2023)

,,NECHTĚLA BYCH BEJT V TVÝ KŮŽI, ANI KDYBY MĚ O TO POPROSIL SÁM PÁN JEŽÍŠ KRISTUS“..... /// To si takhle slečna Daisy vyjížděla z garáže, nechala tam zpátečku a … nabourala. Tvrdohlavá bába (nepodobná tý, kterou hlídal (za mlada) Cage) prostě potřebuje šoféra. A on zase práci. Konverzace, předvídatelný hledání si ,,hezký“ cesty k sobě a vlastně nejde vo nic jinýho, než o milej příběh s trochou tý politiky (M.L. King), nevyhnutelným stářím a přátelstvím. Není tu žádnej větší dramatickej ani emociální rozpor, jen jde o takovej milej film, kterej prostě stárne. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou má na svědomí Alfred Fox Uhry (z roku 1987) mám na praku. 2.) Libuju si v příbězích, kde starej negr vozí starou židovku. 3.) Thx za titule ,,Milena Havlová“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.12.2012)

Schopná sama řídit už příliš není, pořádně se rozčílit ovšem ještě ano. Jejím synem najatý černošský řidič Hoke jí zpočátku sice vadí na každém kroku/ujeté míli, nakonec však mezi nimi započne krásné, byť nikdy nepřiznané přátelství. Ona ho naučí psát a číst, on ji zbaví předsudků. Ve starobinci pak poznává jediného člověka – svého šoféra. Příběh má silné autobiografické rysy, nakonec nečekaně výrazně promluvil do předávání všelijakých prestižních filmových cen. Divák ocení vyjma hereckých výkonů četnou ironii, řadu cynických scén i velmi příjemnou atmosféru. Nakonec nicméně velmi korektní a málo dramatické. (18.09.2016)

Starý afroameričan a stará židovka žijú svoje pokojné životy v krajine, kde vládnu rasové predsudky a ktorým sa snažia životným optimizmom (aspoň v prípade Hokeho) vyhýbať, ako sa len dá. Konfliktom a okolitému svetu sa vyhýba aj režisér a možno je to tak aj správne, pretože viac vyniknú dobrí herci a ich neortodoxný vzťah, ktorý je ale práve tým, že sú členmi spoločenských menších, o to viac umocnený. Na druhej strane je škoda, že sa Beresford drží na uzde ako dôchodca a mám pocit, akoby bol Freeman omnoho živelnejší, ako samotný režisér a chcel mu počas nakrúcania povedať, že by mal trochu ožiť a dať do filmu viac šťavy, keď už sa on tak snaží. Lenže akademizmus sa pri udeľovaní cien nosí viac, ako experimentovanie alebo aspoň realizmus a oscarová noc mu dala za pravdu. Jediná zaujímavejšia scéna je tá so zábermi syna a matky pri rozhovore v zrkadlách, ale to je všetko, statickosť kamery tak zachraňuje príjemná atmosféra. Myslím, že dnes by film tak úspešný určite nebol. Po rozležaní v hlave nakoniec usudzujem, že zvolený režisérsky a scenáristický prístup bol správny. (11.06.2013)

Tenhle film mi dlouho unikal, ale konečně jsem se podívala. A nelituji! Komorní drama, kde jsou důležití herci, příběh, vztahy... To přesně mám ráda, a proto se mi líbí i tenhle film, zvláště když je tak precizně natočen, herci hrají opravdu výrazně a skvěle (ale co taky čekat, stačí se podívat na jména a ocenění), příběh je silný, chytá za srdce. A přitom je taky tak banální a obyčejný. Ale v jednoduchosti je krása. A aby toho nebylo málo, film je okořeněn vtípky, ironií a štiplavým humorem. (16.06.2013)