Kdo hledá zlaté dno

Menzel socialisticko-poetický, normalizačně-realistický... . . . No, narozdíl od jiných dobových srágor se na tenhle film dá i po letech dívat, jen jednomu pije krev ta falešná romantika dřiny kdesi na stavbě velevododíla, o pošetilosti hrdiny a jeho vztazích soudružských i intimních ani nemluvě. Ale zase třeba ty >akční< záběry na míjející se vytůrované Tatry co neznaly bratry, krása... Či záběry na prašně rozblácenou >apokalyptickou< krajinu "velké stavby socializmu" a pro dobu typický neskutečný >bordel na pracovišti< - no KRÁSA... ;o] . . . Škoda, ryze filmařsky byl J.M. i zde vcelku zručný, postsynchrony jsou ovšem dobově typicky lajdácké a zvuk mizerný a nepřirozený, ale jak říkám, v těch vremenach kiná vemena jiná točila větší zhůvěřilosti a že by Menzel tímhle filmem vyloženě bolševikovi podlézal, tak to zas d.m.s.n. ne. I ta Strana a B.S.P. (nee, Balage Střihavka Pavlíček opravdu NE! ;o) jsou zmíněny snad jen dvakrát, to bych zase mistrovi to lámání hřbetu o papuli neotíral, prostě se JEN přizpůsobil tepu doby a co by... Čest práci, že, soudruzi. To za svobody, pravdy a lásky se mohl více polepšit ale to už je jiný příběh, že... Holt kdo hledá zlaté dno - že pane Menzel... °-/ . . . A tak poctivé dvě hvězdy za na svou dobu společenské mizerie vcelku snesitelný film "ze současnosti" - a nebýt toho zbytečně hlupučkého a falešného moralizování jako vždy jalového J.H., možná bych čistě za tu filmařinu i ty tři dal... - - - P.S. Nechci být škodolibý, ale srovnejte si třeba právě tenhle film s většinou dnešních blbých a podbízivých filmařských (no, někdy teda...) čudlařin mladých vytrendovaných nýmandů (před i za kamerou) a položte si otázku - PROČ(?), když můžou... Ale to by bylo na dlouhou debatu mimo rámec tohoto komentáře. Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bezedných už ani nevím kde, hodnocení po plezírovém nočně sentimentálním repete 8.1.2013 na dvd 433., komentář zde /se smutným povzdechem/ jako sedmačtyřicátý - 9.1.2012) (09.01.2013)

Trošku negativně hodnocený film Jiřího Menzela, který pro svojí tématiku a čistě pracovně-socialistický děj hodnotitelé nazývají budovatelským a tendenčním. Ovšem, že tyto aspekty jsou ve filmu více než patrné, ale je to i film o lásce a porozumění životu, který se na mladého člověka přivalí, a nedá mu ani moc času se rozkoukat. Rozhodně bych tento film neházel do pytle k ostatním ryze budovatelským filmů a zaměřil se spíše na jeho lidskou a poetickou stránku, kterou v jádru jistě má. (25.02.2018)

Jasně, nejsem blbej a chápu, že to je budovatelská agitka, ale když se nad to divák trochu povznese dá se najít spousta pozitiv: Pokud se nepletu ve filmu nezazní ani jednou oslovení "soudruhu", "čest práci" či podobná razítka režimu. Stavba nejvyšší hráze u nás je zajímavou záležitostí bez ohledu na druh papaláše který o ní rozhodl a mnoho záběrů je zajímavých s jistou dokumentární přidanou hodnotou. Tuny betonu a železa jistě nejsou ideální kulisou vztahového dramatu, ale na druhou stranu bylo to v té době reálné a i to má svou hodnotu. Humor Zdeňka Svěráka je nenápadný, ale jasné identifikovatelný, spoustu hlášek lze najít i tady v ostatních komentářích. A dostávám se k hlavním devizám filmu. Jan Hrušínský a Jana Giergielová stvořili opravdu hezkou dvojici s nábojem. Hlavně Jana je zde nádherná a je velká škoda, že to byla její jediná role. Také velká škoda, že se režisérovi nepovedlo z jejího potenciálu (hlavně nohy má úžasné) vytřískat víc, je směšné když dvojice skoro sexuje v autě za jízdy, ale doma do postele lezou oblečení od hlav k patám... Divák nemrava má smůlu. :-) Hlavní herecký prostor tak dostává postava Františka Husáka, který se toho zhostil výtečně. A nakonec, ona hlavní myšlenka "charakter a poctivá práce je víc než prachy za cenu krádeží a žebrání" je přece platná pořád, ačkoliv na to i v současném režimu spousta lidí nedbá... Hodnocení tedy trochu nadsazuji, přehlížím šablonovitost, ale pokud by tam bylo méně tatrovek a větší tlak na příběh, klidně by to mohlo odpovídat. (25.01.2018)

Socialistická střízlivá pohádka. Kecy o zaprodanosti režimu si nechte od cesty. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda, 36letý Jiří Menzel zde s vylepšovatelem scénáře, 38letým Zdeňkem Svěrákem odvedli koukatelnou práci, za kterou se nemusí stydět. Ať se stydí zadavatelé a především režim, ve kterém je účast na takovéto agitce podmínkou pro možnost vlastní tvorby. (24.04.2017)

Po pětileté nedobrovolné pauze natočil Jiří Menzel v těžkých dobách normalizace, tento polozapomenutý netolik výrazný film, o mladém hodináři (Jan Hrušinský), později po vojně budovateli dalešické přehrady, na který se jistě pečlivě dohlíželo, (přepsaný a dodaný scénář), ano i do tý doby na vynikajícího Jiřího Menzela nějakým způsobem došlo, člověk když se na to tak kouká, tak by vůbec neřekl že je to od něj, zde chybí jakýkoliv jeho rukopis, ale vyloženě špatné to zas nebylo, když si člověk odmyslí např. onen ideologický balast, vidí film, který vznikal v nelehké době s nepříliš přitažlivým námětem a komplikovaným scénářem, tohle by opravdu málokterý režisér dokázal, tak aby se na to ve finále vůbec dalo koukat. Každopádně dobře, že nakonec zas začal točit i přes tu dlouhou pauzu kdy byl zakázaný, protože to co natočil později, to už byly opět znamenité filmy pro nejen náročné diváky, které normálně vůbec nemusely vzniknout. (11.06.2010)