Who Looks for Gold?
Režie:
Jiří MenzelHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Jan Hrušínský, Jana Giergielová, Július Pántik, Alois Liškutín, František Husák, Míla Myslíková, František Řehák, Blažena Holišová, Vlasta Jelínková (více)Obsahy(1)
I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (114)
Kdo hledá zlaté dno je vážně zajímavý film, bohužel ne toliko svým obsahem jako parametry. Jiří Menzel se tímto snímkem musel vykoupit a je zajímavé, že i o něm se v dokumentu Kouzelný kopec Zdeněk Svěrák zmiňuje. To hlavní co řekl bylo, že se za práci na něm nestydí. Prostě kdo chtěl tvořit a žít z nějakých peněz, musel občas natočit nebo napsat i něco budovatelského. Zajímavé ale je, že právě v roce 1974 se Z. Svěrák stal definitivně slavným filmem Jáchyme, hoď ho do stroje!. Do té doby žádný výjimečný scénář nenapsal. Stejné je to i pro Vojtěcha Měšťana, jež se do té doby podílel jen na televizních filmech a nejinak je na tom Rudolf Ráž pro něhož se jedná o teprve druhý film. Co mě ale nejvíc překvapilo bylo to, že snímek byl nominován na cenu na festivalu Berlinale. To jsem si osobně myslel, že je nějaký vtip. Film samotný představuje hlavně popis a filmový záznam stavby přehrady Dalešice, což mi na snímku přijde asi to nejzajímavější. Mimo hlavní dějovou linku jako bychom se dívali na dokument o stavbě. Samotný problém, který hrdina řeší je relativně banální a skoro nestojí za řeč. Vlastně je dost upozaděn. Pravda ale je, že stopa Jiřího Menzela a Zdeňka Svěráka zde patrná je, ti se snažili ten film udělat zajímavý alespoň v dialozích a lidských situacích. ()
Scenáristé se sice snažili tento budovatelský námět vylepšit vtipnými dialogy, ale marnost nad marnost. Film je navíc neuvěřitelně nudný: řídký příběh je nastavován množstvím "dokumentárních" záběrů ze stavby, při nichž se kamera až pornograficky mazlí s oranžovými tatrovkami či žlutými bagry a v nichž hrdinové stále dokola jezdí náklaďáky sem a tam. ()
Trochu budovatelský film s klasickou zápletkou vztahů, herecky průměrný, scénáristicky spíše podprůměrný film. Zamrzí přílišné zaměření na stavbu přehrady na úkor lepšího zobrazení charakteru postav. Škoda, herci by to uměli. Hodnocení: 40 % ()
Film jsem viděl po letech znovu a musím se přiklonit k názoru, že se Jiří Menzel s tématem vypořádal velmi dobře a ostudu mu tento snímek ve filmografii určitě nedělá. Znovu jsem se velmi pobavil. ()
Hodnocení by jinak byl "odpad!", ale že to není ruský film, tak dávám alespoň jednu* ()
budovatelská pitomost, bodík za zajímavé obrázky stavby VD Dalešice a soudobé stavební techniky! ()
Soudruzi si to takhle přáli, tak to Jirka Menzlů udělal, aby se vykoupil. Ale neměl by se dneska tvářit, že neví o čem je řeč a navážet se do druhých, v zásadě stejně postižených (Vorlíček). Byli režiséři, kteří po osmašedesátém skončili a nikdo o nich už neslyšel, byli režiséři, kteří se vykoupili stejně jako Menzel a nakonec byli tací, kteří odešli do Ameriky a buď po nich ani pes neštěkl ani tam, a nebo se stali mnohem známějšími a slavnějšími, než kdokoliv u nás - asi každý chápe, že myslím především Miloše Formana. Menzel natočil poté něco docela příjemných filmů, ale bohužel - po roce 89 už to bylo také slabší a hysterické scény, spojené s natáčením Obsluhoval jsem anglického krále byly (při zklamání z filmu jako takového) jenom předzvěstí mnohem horších momentů, vrcholících Don Šajny, prvním Menzelovým filmem, který jsem vzal rychloposunem, protože na koukání tam byly jenom ty nikdy neomrzivší nahotinky.....A tak jako by se Menzel vrátil zpět do doby normalizace. Tam i tady je to o tom, jak by to "někdo" chtěl mít, ale jak to v žádném případě nebylo a není. A proč onu budovatelskou agitku nepoctím odpadem? Protože je ve své naivitě prvoplánově velice zábavná (i když asi jinak, než soudruzi chtěli) a hlavně jsou zde tři překrásné "věci". Jana Giergielová a její famózní nohy v té nejkratší sukni, jakou si dovedete představit, překrásná Škoda110R (v té době stála 76 tisíc, takže na tehdejší průměrný plat to bylo 38 průměrných měsíčních hrubých platů - v dnešní relaci menší audiny, mercedesy nebo bavoráky) a nákladní tatrovky. Někdy mám pocit, že tenhle film je spíš takovou zabalastěnou reklamou na to nejlepší, co socialistický autoprůmysl dokázal za normalizace vypotit. Co se týká scénáře - mnoho psů zajícova smrt (aneb nikomu se do toho nechtělo a tak to spáchali všichni) a poněkud dokumentarističtější styl, který ten film přece jen asi potřeboval, prostě Menzelovi neseděl. A jistou půvabnou obskurnost, ať už ze Slabvnsotí sněženek, nebo Vesničky by soudruzi mohli špatně pochopit. ()
K tomuto dílu bych se patrně nikdy nedostala, protože na televizní obrazovky se, na rozdíl od daleko zhůvěřilejších skvostů z dob totality, nedostává asi moc často, ale s nadšením jsem zhltla Menzelovu knihu vzpomínek, kde tomuto filmu dává docela dost prostoru pro vzpomínání, vysvětlení a tak nějak i obhájení se. A tak jsem si ho stáhla. Musím přiznat, čekala jsem to daleko horší. Už proto, že nemusím hlavního "hrdinu" Jana Hrušínského a námět taky nepůsobí moc lákavě. Menzel mě však překvapil pozitivně. Dokázal, že i ze zadaného slaboduchého a silně nepravděpodobného agitujícího námětu se dá udělat film, za který není třeba se stydět. Záběry na zakázku ozvláštnila netypická kamera a střihy, takže i na přehlídku Tater v akci se dá, byť s mírným pousmáním, koukat. Dobrý je výběr herců, nakonec i ten Hrušínský zahrál slušně. V neposlední řadě jde o zajímavý dokument o stavbě jedné z našich přehrad s autentickými záběry i o tehdejším životě. No a ta politika......nebýt jí, nebyly by tu zcela jistě Slavnosti sněženek, Postřižiny, Na samotě u lesa a další. A to by byla obrovská škoda. ()
Viděno kdysi dávno , bůh ví proč, něco se mi na tomto snímku líbilo!? ()
Scénář: Zdeněk Svěrák, Jiří Menzel, Vojtěch Měšťan, Rudolf Ráž ............ To si snad delate prd... Sverak Menzel... Muselo to bolet kdyz to tocili... Normalizacna SuperSracka... 25% za tu bloncku..... ()
Normální, trochu podprůměrný, oddechový, český film, u kterého nemusíte vůbec přemýšlet. Dalo se na to koukat, ale na konci filmu zjistíte, že to bylo vlastně celkem o ničem... ()
Nebylo to tak zlé. Ale je dopředu třeba vědět, na co se člověk zrovna dívá. Vystříhat pár záběrů Tatry, jiné těžké techniyk a přehrady, snad by to bylo i docela únosné. ()
Celkem rozporuplný film. Věřím, že původní scénář byl naprostý blábol. Pan Menzel si musel odčinit své hříchy a tak mu nezbylo, než něco takového přijmout a natočit. Nedal ale svou kůži zadarmo a s pomocí pana Svěráka scénář zlidštili. Nakonec vzniklo cosi, co není úplně odsouzeníhodné, byť je to typ filmu, který nestráví úplně každý. Pro technicky zaměřeného diváka je to svým způsobem balet plný stavebních strojů, hlavně Tatrovek včetně neustálého hřmotu silných motorů. A možná právě zvuková stopa v kombinaci s prostředím plným prachu vytváří až fyzicky únavný pocit z takové velké stavby. A tak je to určitě lepší, než kdybychom měli jen poslouchat hrdinské řeči ušlechtilých stavbařů. Bez uvědomělých frází se to ale tak úplně neobešlo. Celý příběh je poněkud bizarní. Hodinář, který se touží stát bagristou a svou kariéru začíná jako řidič Tatrovky. Film má větší cenu jako obraz skutečné stavby a strojů, které se na ní používaly. Chvála, která se pěla na norské Bröyty není nemístná a kdo o stavebních strojích něco ví, ocení, že je v tomto filmu vykreslili jako jakousi ikonu spolehlivosti a výkonu, se kterou touží každý cílevědomý muž pracovat :o) ()
„Mně se jednou zdálo, že napad‘ sníh.“ „Pokoj, Pepíčku, pokoj, už sú tu auta a už se ten sníh odváža.“ „Že napad‘ sníh a já jsem vstal jako z postele a koukal jsem se z okna. A najednou vidím na tom bílém sněhu ženské stopy, které vedou k baráku. A tak si říkám, v tom snu, to bude asi nějaké ženská, jde za mnou, a musí být určitě na chodbě. A opravdu, někdo klepal. Tak jdu ke dveřím, furt v tom snu, otevřu je, a ona tam stála. „No, prosim, prosim, nech sa páčí, račte dalej…“ „Ne, já se probudil…“ „A já blbec ho počůvám…“ „A jak se probudím, tak jdu k tomu oknu, a venku opravdu je sníh a ženský stopy, které vedou k baráku. Tak otevřu dveře a „ „A ona tam stála!“ „Ne.“ „A kdo teda?“ „Nikdo.“ „No a dalej čo?“ „Nic. To je všechno.“ „Keby som bol tebou, Pepíčku, tak by som to už nikdy nikomu nerozpraval.“ Tento úryvek ze scénáře Jiřího Menzla a Jana Svěráka charakterizuje celý film. Film natočený režisérem Menzlem v době normalizace. Mladý hrdina, který se nedokáže přizpůsobit normě „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“ a nalezne zalíbení v poctivé práci na společném velkodíle budování přehrady, řeší každodenní problémy v mladém vztahu se švarnou Pražačkou. Film glorifikuje dělnické poslání a zvláštní (soudobě zvanou techno) industriální romantiku produkovanou houževnatou výstavbou kolektivního díla. Dlouhé záběry jsou doprovázeny orchestrální hudbou. Jednoduchý scénář rozhodně není předností tohoto filmu. Veskrze chlapskou ozdobou kontroverzního snímku jsou tak zákoutí strojů, kamenů a železa a kontrastující nohy hlavní představitelky, které se nenadarmo staly ústředním motivem plakátů. Zajímavý dobový film: 3*. ()
Snaha ukázat v dobrém světle - a právem - dělníky na stavbě přehrady a naopak poukázat na maloměšťáckou prostotu taxikářů, zelinářů a řezníků - opět právem - se Jiřímu Menzelovi povedla. Tak nakonec znělo zadání. Největší devizou filmu ale je fakt, že díky němu se Menzl mohl vrátit ke své práci. ()
Keď už to chlapec nevedel vydržať v pokryteckej pražskej spoločnosti,šiel radšej až na Moravu voziť kamene na stavbu.... široko ďaleko nič iné než prach a šutre. A ešte sa čuduje tomu, že sa to priateľke nepáči.....bolo by pochopiteľné keby ušiel do divočiny robiť trebárs hájnika, ale on nie.....taký ten nelogický budovateľský žvást.. ()
Jako... prostříhat to tak z toho je docela přijatelný dokument, ale takhle je to jen zoufalost, nutné zlo které musel držitel Oscara natočit, aby mohly později vzniknout filmy které za ten čas opravdu stojí. O tomto snímku jsem se dozvěděl od kolegyň z práce, které z něj používaly nějakou hlášku, už nevím jakou, já za celou dobu žádnou pamětihodnou větu nezaznamenal, a ptát se na to rozhodně nebudu, nechci o tomto "díle" znovu slyšet. P.S.: Přemýšlím o zvýšení hodnocení snímku Na koho to slovo padne... ()
Tento film nemá opravdu prakticky co nabídnout. Většinu času filmu strávíme pohledem na hlavního hrdinu, jak se prohání po stavbě v tatrovce, popř. na jeho holku, která se zase prohání v kupátku. Když už zbude nějaký ten čas na nějaký další záběr, tak jsou to všemožné záběry rozestavěné přehrady Dalešice, kde se takřka celý "děj" odehrává. Nosným pilířem příběhu je tak asi černá jízda tatrovkáře Františka Husáka, dík které hlavní hrdina přijde o místo v kokpitu tatrovky a rozejde se se svoji holkou. Od Menzela se mi míň líbily snad jen Perličky na dně. ()
Trošku nechápu tak nízké hodnocení zde ani některé komentáře. Mně se film dost líbil, rukopis Menzela je zde vidět a i některé vtípky nalézáme v pozdějších filmech (Na samotě u lesa, Vesničko má středisková), stejně tak jako herce. Že je to budovatelské? Tak mně stavba přehrady přišla velmi zajímavá a to, že se ukazuje na taxikáře, zelináře a spol., kteří nás okrádají? Jen dobře. Poctivých 75%. ()
Nechápu, proč všichni hodnotíte s ohledem na politický režim. Zajimavé že u Saltu nebo Rockyho IV. politický podtext nikomu nevadil. Hodnotíme snad kvalitu filmu a nevybíjíme si zde svoje politický názory ne? Kdyby byl film protikomunistický zajímalo by mě jaké by měl hodnocení potom. Každopádně se mi film nelíbil. Vyhledal jsem si ho kvůli záběrům ze stavby Dalešické přehrady ke které mám blízko. Záběry ze stavby byly impozantní, doporučuji všem. U samotného filmu jsem se ale nudil. Postavy pro mě byly těžko uvěřitelné a hudba mi trhala uši. Kravička, která si myslí, že materiál ji zajistí životní štěstí mě iritovala, stejně tak jsem nepochopil proč se hlavnímu hrdinovi v tom prachu tak líbilo, obojí iracionální. Některé výstupy, které snad měly být vtipné mi vtipné nepřipadaly, bohužel tedy musím udělit nizké hodnocení. ()