Ostře sledované vlaky

Pana Neckáře nemám zrovna v lásce, ale tenhle film se opravdu povedl :) A co teprve skvělá role Ferdinanda Krůty. Po přečtení krátké knihy pana Hrabala se mi film líbí ještě více. Ona je kniha oproti filmu jednodušší a řekl bych, že někdy až úchylnější :D Na druhou stranu se mi tam však líbil více konec, který byl více rozvinut. (08.01.2007)

ŽENA, to je ozdoba přírody. Věděl to B. Hrabal, věděl to J. Menzel a pan Somr resp. výpravčí Hubička jim to denodenně dokazoval, přičemž byl (kdykoliv a kdekoliv) připraven to stvrdit i razítkem (jak já tu scénu miluju). A je úplně jedno, zda je to za války, míru, na jaře, či na podzim. Jen ten Vašek Neckář resp. M. Hrma se v tom teprve učí chodit aneb dr. Brabec konstatuje diagnózu- eiaculatio praecox a rovnou ordinuje i (rychlo)léčbu) aneb jak zpívají Mandrage: „hledá se žena......zkušená žena“. Čas však neúprosně tlačí a hodiny odkrajují poslední vteřiny (do) příjezdu „ostře sledovaného vlaku“. To aby bylo dostatečně jasno, že (zde) se hraje (i) na vážnou notu, tj. Hrabalovsky poetické (Menzelovsky chronologické, méněvrstevnaté) se silným mrazivým (protektorátním) podtextem, to zejména díky postavě V. Brodského coby kolaboranta rady Zedníčka. Zasloužený klenot české resp. československé kinematografie, byť paradoxně (alespoň v době vzniku) (o)ceněná více v zahraničí než u nás doma. P.s. pro čtenáře předlohy (resp. jejich výtky) mám pochopení.....90% (25.02.2013)

Pro mě určitě jeden z nejlepších československých filmů - a důvod? Snad neskutečná lehkost a přirozenost, s jakou je snímek natočen...snad dokonale roztomilý Václav Neckář, pro kterého bych se možná i uvolila být na chvíli jeho Fräulein Freie...snad ta podivná nepopsatelná atmosféra, silná tak, jak to u většiny našich filmů nebývá. Každopádně, i kdyby Menzel nenatočil nic jiného, tenhle klenot české kinematografie by byl dokonale důstojným pomníkem jeho génia. Snad jen ten závěr mohl být trochu emotivnější a né takto, řekněme, "suchý". (nemůžu se rozhodnout - je to na jasné 4,5*) (22.03.2007)

"Váš dědeček hypnotizoval naše tanky osvobozující Prahu." Milošovi trpěl hroznou chorobou zvanou Ejaculatio praecox, tak se vyhnul službě podřezáním svých žil, čímž patrně spáchal sabotáž. Tomu rozumím, ale rozhodně by neměl zapomínat zvedat návěstidla, zapisovat telegramy a sundat si čepici při sexu. Mě to tedy docela bavilo a jako příslušník národa, který Vůdce označoval za "smějící se bestie", se přiznávám, že, na rozdíl od krvácející ušlechtilé krve na frontách, mě bavil světácký výpravčí Hubička, orazítkovaná Zdenička, rázná paní Hraběnka i pokakaný Přednosta. A když pan farář rozhodl, že vyléčení Milošova sexuálního problému uloží jako křesťanskou povinnost nějaké farnici, tak jsem na chvíli zapochyboval o svém odporu k církvi. Ale slova jsou slova a na zločinné restituci nakradeného majetku to nic nemění. (13.02.2017)

Tyhle vlaky byly skutečně ostře sledované, stejně jako byl ostrý slovník Bohumila Hrabala, když psal tuto novelu. Opět v ní totiž vévodí ta jeho úchylnost, stejně jako v Obsluhoval jsem anglického krále a opět je to revoluční hlavně ze strany, co si tvůrci dovolili ukázat, než zobrazení atmosféry tehdejší doby. A to mě docela mrzelo. Proto tomu nedávám plný počet, i když to získalo tak velká ocenění. (05.12.2009)