Poslední aristokratka

Etablovaný režisér a scenárista Jiří Vejdělek tak dlouho chodil s humorným džbánem pro dobrou vodu ke scenáristické studni, až si jednoho dne napumpoval krev, "modrou" krev. A s touhle pro něj neprověřenou kapalinou zkrátka neuměl pracovat. Naředená "modrá" krev mu ztuhla, humor vyschl a zápletka jaksi nikde. Film má cca 110 minut a už někde za svojí polovinou se ztrácí v absolutní jednotvárnosti a předvídatelnosti dění, nejednou je znát i literární původ díla, z něhož se vychází, načež převládá křečovitě urputná snaha vdechnout knižním stránkám filmový život. Jestliže jeho režie kdysi fungovala v humorném (p)ohledu v též literárně vzešlých Účastnících zájezdu, to samé se už nepodařilo aplikovat do téhle smėsky všeho nevtipného a nezábavného. A styční herci, Pavel Liška coby údržbář hypochondr, symbolická rolička Anny Polívkové coby účastnice letu či Martin Pechlát jako důstojný kastelán už jsou jen zašlou vzpomínkou na svěží humor. Z jiných Vejdělkových filmů přispěchala hospodyně Elišky Balzerové. Zpustlým zdím zděděného panství Kostka nyní šéfuje hodná rodinka z New Yorku ve složení táta Hynek Čermák, máma Tatiana Dyková a dcera Yvona Stolařová. Dohromady nic světoborného na poli komedie nepředvedou, se "služebnictvem" na zámku se domluví perfektní plynnou češtinou a nejhustší zápletkou z celého filmu je dávná rodová kletba, která nenechá žádnou pannu aristokratku v klidu. Ano, onou poslední ohroženou aristokratkou je debutující Yvona Stolařová. A každý chátrající zámek je také dobré zprovoznit a otevřít pro veřejnost, aby bylo dost financí na plánovanou renovaci. Osvědčené režijní metody Jiřího Vejdělka náhle postrádají svůj striktní řád a promyšlenou strukturu. Mnohé scény dávají tušit, že budou (humorně) vypointované, ale nestane se tak. Film rozhodně nepůsobí, že by trpěl finančními nedostatky. Není proč si stěžovat na kameru Vladimíra Smutného, kulisy zámku mají originálně stylizovaný ráz a najde se i špetka neotřelé režijní formy. Celkově je ovšem ráz a průběh filmu zcela monotónní, Hynek Čermák mně do role hodného hraběte příliš nepasoval a vzešel z toho průměrný film, který trpí slabým scénářem, nepravděpodobným vývojem postav (viz Tatiana Dyková) a nedostatkem humoru, ten trapně sitcomový převládal. 5/10 (09.05.2020)

„Vy myslete na to pěkné, co vás čeká. Tady už se na vás všichni moc těší.“ Zas tak moc ne…Po zkušenostech s Vejdělkovými filmy posledních let (z nich je každý další ještě o něco slabší než ten předchozí), jsem měl malá očekávání. A překvapení se nekonalo. Fakt, že jsem se poprvé zasmál až v 18. minutě, nevěstil nic dobrého. Jenže těch míst k zasmání už příliš nepřibylo, a to je i na zcela nenáročnou komedii dost málo. Ve výsledku tak nebavily ani hlášky či situace, ale čistě postavy a pár jejich světlých momentů. Ještě se ctí to ustáli elegantní Procházková („V mém chovu není slabších kusů.“), „původní“ Pechlát, Balzerová s ořechovkou a hypochondr Liška (když zrovna nezpíval). Ostatní šeď, na opačné straně naopak Dyková, která měla přesně 1 dobrou scénu s husím „hambáčem“, jinak to u ní byla čirá tragédie (a ta trvá už pár let). Částečně to vytahuje nahoru technická stránka (hudba, kamera, kostýmy), ale když si film porovnám s předchozí rovněž poměrně slabou Tátovou volhou, sklouznu tentokrát jen ke 2*. (01.03.2020)

Plné klišé i archetypálních postav, převařovaných fórků i opsaných motivů a v několika chvílích to připomíná fakt blbou pohádku. Na druhou stranu najdou se tu i povedené momenty, je to i dobře zahrané,pokud nepočítám Dykovou, a hlavně z toho čiší taková ta pohoda, kterou člověk od podobných vánočních záležitostí očekává. A to je asi to nejdůležitější. 60% (06.01.2021)

"Ořechovka je na všechno. Na záda, na klouby, šlachy. Je to afrodisiakum i antikoncepce. Má blahodárný účinky." "Jak to může být zároveň afrodisiakum i antikoncepce?" 'Jó holka, to už je věc dávkování." ____ Velkoměšťácký podpantofláctví vs. vesnická aristokracie - ve filmu. Prostě a jednoduše: klasicky neškodný standard od Vejdělka, jehož jedinou devizou jsou emigrantský fórky - čímž buď vzniká velice ambivalentní trapárna, anebo lehce zábavná čurina zesměšňující oligarchy. Naše moravskobudějovická rodačka - přesně tak, paní Balzerová bydlela u nás v ulici hned vedle ve vchodě - si kupodivu celý snímek krade pro sebe. Dílčí melodie mi budou karcinogenně znít v palici ještě dlouho.... VERDIKT: český koblihy s domácí marmeládou (dženkujem za zcela legitimní gebír vytáhnutý z retychu, milá EU! :) > americký donuty! Čejdnž ma májnd. (03.08.2020)

Adaptace současného literárního bestselleru Evžena Bočka je sice typickým filmem pro nejširší diváckou obec, jeho humor ale není prvoplánový, spíše situační a vychází z celkem poctivě budované kritické sebereflexe. Schopnost nebrat se smrtelně vážně, slovní žonglérství, smysl pro rytmus a pointu – to vše přesvědčuje o tom, že Vejdělkovy filmy nemusí být pokaždé jen na jedno použití. Střet newyorských snů s krutou českou realitou, rámovaný pohádkově bílými zimními scenériemi, působí podstatně svěžeji a svižněji, mnohé situace jsou pojaté sice víc "divácky", ale v konfrontaci s některými porevolučními restitučními komediemi (Hotýlek v srdci Evropy, Ještě větší blbec, než jsme doufali) rozhodně nezaostávají. V žádném případě tu nejde o samoúčelný smích, vyluzovaný na základě laciných vtípků – diváci tu nejsou nuceni čekat na povel, kdy se mají právě zasmát, ale sami si volí, která situace je vtipná. Tomuto účelu zcela vyhovují skvěle typově obsazení herci – je nabíledni, že zaručený úspěch tu sklízí Eliška Balzerová v roli jadrné hospodyně, ale svou bezpečnou polohu tu nachází i všichni ostatní: Pechlát v groteskně střižené figurce suchopárného kastelána, hledajícího smysl života v odhánění muflonů, Liška coby poněkud směšný hypochondr, který na žádnou práci nesáhne, Čermák, jehož znovuzrozený hrabě naznačuje, že tento charismatický herec se univerzálním drsňákem současných krimiseriálů stal nejspíš omylem. Dyková vytváří v silně karikující poloze typickou newyorskou fiflenu, uvyklou zaoceánským móresům, vyznávající s téměř nábožnou úctou vše, co úzce souvisí s britskou královskou rodinou, zejména s princeznou Dianou, a vystavenou nepříjemným konfrontacím se světem deziluzí. Romantika je ponechána v souladu s oficiálním diváckým zájmem na příslušnících nejmladší šlechty v Čechách, tedy na sympatické Yvonně Stolařové a Zdeňku Piškulovi; kolorit ospalého zámeckého hnízda doplňují i nemnohá sólová vystoupení herců stojících na opačné generační křivce – za všechny připomenu třiadevadesátiletou Zdenku Procházkovou a její lipicány. Spor o to, zda film odpovídá knižní předloze je v tomto případě zcela irelevantní, protože to, co se na stránkách nenáročné Bočkovy knížečky jeví jako neotřesitelné, je filmovou kamerou jen nepatrně rozvedeno a zvýrazněno. V úhoru současné filmové komediální produkce je Poslední aristokratka vkusnou, nevtíravou a příjemnou podívanou, jejíž popularita by v jistém smyslu mohla vystrnadit i jeden z přeživších kánonů štědrovečerní obrazovky – Vorlíčkovu Popelku. Budiž jí to přáno. (11.04.2020)