Poslední aristokratka

Nechápu, kde Boček přišel na to, že by měl vedle kastelánování taky psát knihy, ta jeho předloha bude všeho naprostá sračka, soudě dle její filmové adaptace i toho, že tu látku dál roztahuje do dalších knih. Vlastně i nechápu, proč v roce 2012 někdo napsal knihu na téma tak bytostně spjaté s ranými 90. lety, dle vysokých prodejů celé té série se ale zdá, že české čtenářstvo, odjakživa milující humoristickou literaturu, se podobnými úvahami nijak nezatěžuje, hlavně když je u čeho se odreagovat. Osobně mi v tom filmu nepřišlo vtipné v podstatě nic, ty postavy jsou zcela stupidní, skoro mě to uspalo, jak jsem se u toho nudil, hraje v tom příšerná hudba, obsazeno je to samými notoricky okoukanými hereckými tvářemi, a celkově mám prostě problém s filmem, kde rodilé Američany hrají čeští herci mluvící dokonalou češtinou, protože prostě tenhle nepodstatný detail jaksi ignorovat nemůžu, a od filmů čekám trochu víc, než že jejich jedinou ambicí bude snaha pobavit (nadto humorem, jehož zábavnost v tomto případě považuji za velmi diskutabilní). U Vejdělka mě nijak nepřekvapuje, že se této pokleslé látky chopil, a osobně jsem se u Poslední aristokratky jen utvrdil v tom, že jeho další filmy lze s ledovým klidem ignorovat. (14.04.2021)

Z principu nesnáším filmy, které si dělají blbou legraci z jiných národností a snaží se tím (asi) vyzdvihnout pozitivní české vlastnosti. Což v případě tohoto filmu je patrně nekomplikovaný přístup k životu, zdravý selský rozum (alias poznávací znamení absolventů Vysoké školy života) a vřelý příklon k chlastu. Sledujeme zámeckou hospodyni naloženou v ořechovce víc než ořechový závin, líného údržbáře a protivného kastelána ve střetu s mimózním dědicem hradu, jeho mentálně zaostalou ženou a dcerou romanticky nyjící po prvním polibku. Jasně, nejsou to postavy, jsou to karikatury vždy jen s jednou vlastností. Která se však může okamžitě změnit, když to toporný scénář potřebuje. Vtip zde nenajdeš ani lupou a jedno z mála, co se dá přičíst k dobru, jsou hezké záběry na zámek z dronu. Dialogy však místy tak trapné, až hanba fackuje. (05.09.2022)

Vejdělkovy filmy jsem měl dříve rád, ale posledních deset let (s výjimkou Něžných vln, ačkoli i tam to platí) mi přijde, že točí hlavně pro podstatně starší cílovku než jsem já. Volhu jsem úplně vynechal, jelikož mě tématicky vůbec nezajímala a něco podobného jsem cítil i u Aristokratky, což se nakonec i potvrdilo. Netflix to naservíroval až pod nos, tak jsme to zkusili, víceméně asi naposled. Ale rozhodně to není špatné jako jiné české laskominy z posledních let. (10.07.2021)

Kniha je v knihovnách půjčena na roky dopředu, zajímalo mě, jak si Vejdělek poradí s adaptací cizí látky. Knihu si asi budu muset přečíst, protože film je přehlídkou klišé "nechápaví Amíci vs. vyčůraní Češi" a většina vtipů se týká jídla a pití. Tatiana Dyková neskutečně přehrává a je trochu divný ten zvláštní přerod její postavy. Snímek se na jedné straně snaží působit velmi realisticky (středostavovská rodina, která nemá peníze na šlechtické bydlení), na straně druhé se většina věcí vyřeší až nečekaně snadno. Jiné Vejdělkovy filmy mě štvaly více, tohle je taková typicky česká veselohra, ve které sněží, objevuje se mladá neokoukaná herecká tvář a ... všichni se v ní tak nějak domluvíme. (20.11.2019)

V detailoch sa to od predlohy líšilo viac, než som očakávala, ale film je iné médium, takže je to oukej. Dôležité je, že sa podarilo zachovať ducha kníh aj typ humoru. Nikdy som netvrdila, že Posledná aristokratka je veľdielo, ale obľúbila som si ju (najmä v podobe audiokníh) a toto filmové spracovanie považujem za vydarené. (08.07.2021)