Scénář:
Jan MoravecKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Emil LudvíkHrají:
Jozef Kroner, Jaroslava Tichá, Jan Libíček, Josef Chvalina, Ilja Prachař, Vladimír Šmeral, Milada Ježková, Marta Krásová, Vlastimila Vlková, Josef Langmiler (více)Obsahy(1)
Je známou pravdou, že v základu anekdotické nápady se nemají zbytečně protahovat. To platí rovněž pro tento film, který rozvíjí oblíbené schéma (často zužitkovávané, mimo jiné i ve francouzské komedii Tetovaný) - líčí, v jakých obtížích se ocitne člověk, jenž si nechal na záda vytetovat kresbu malíře, jenž se až po své smrti stal nenadále slavným. Nebožák se tak stává jakýmsi chodícím obrazem, jenž cena neustále stoupá. Navíc se o hrdinu zajímá stále více lidí, jejichž úmyslům lze jen stěží důvěřovat... Režisér Jan Moravec, jenž si napsal i scénář, se opírá zejména o hereckou složku, která vnáší nejvíce spontaneity. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Práva majiteľa obrazu idú nad práva človeka a ďalšie absurdity, ktoré sa nestratia ani dnes. Plno absurdných scén, dialógov a situácií, ktoré nasledujú rýchlo za sebou, nenudia a pritom sú väčšinou dobre pochopiteľné. Surrealizmu sa vyhýbam, ale tu som sa prekonal a Kroner v netradicnej úlohe ma nesklamal. Na druhýkrát, keď pochopím všetko, pridám aj ďalšiu hviezdu. –––– Já za ty léta, co tady zametám, tomu dobře rozumím. –––– Maminko, proč ten pán visí na lampě? – Proč, proč... Ty máš otázky... Až budeš velká, taky se ti to někdy přihodí. ()
Chce se mi napsat: "Vítejte v Absurdistánu", povedený kousek, mládí Jana Moravce je znát a co si myslí o době, ve které své mládí trávil, taktéž. Příběh muže, který přišel k obrazu na zádech jako slepý k houslím, je opravdu neuvěřitelný. Film má několik nezpochybnitelných kladů, předně je to herecké obsazení, za mě Jozef Kroner a Josef Kemr v ničírně úplně nej, vynikající scény jsou v psychiatrické léčebně, výměnné hrátky pacientů a sběr hub skvělé. Výborně napsaný scénář, až mrazivě trefný, přitom vtipný. A v neposlední řadě zmar, ač tísnivě vyobrazený, působivě odlehčený. Zapomenutá ČS perlička. ()
Moravcův a Podskalského snímek skličuje již tím, jak se vyslovuje a to neopakovatelně dotváří děsivou atmosféru bezmoci, která je – v perspektivě snímku – jakoby vtisknutá do života každého člověka. Skvělý vtipný tragikomický sujet důvtipně přeložený do (dosud obecně srozumitelného) alegorického jazyka šedesátých let, terciálně vychyluje pokroucené nářečí absurdního, místy až surreálného humoru: každé slovo je potenciálně svým vlastním opakem, jak to nejdokonaleji znázorňují blázni věrohodně si hrající na psychiatra v léčebně duševně chorých. Nelze se vyslovit, lze se jen obávat. Ze spojení dvou nesourodých režisérských vidění vzešlo nebezpečné enfant terrible, které mateřské i otcovské rysy perzifluje každým gestem: prostý humor konzervovaný šíleným světem chutná jako trapnost neprávem uštědřených kopanců a černohumorné „nesmysly“ – jako vyvržené z útrob Bretonových – se vystavují jako vzorky zežloutlého katalogu nadrealistických hříček. Tíseň. PS: Může být větší naplnění hrůzostrašného zdivadelnění moderní kultury, než člověk, který se stane obrazem? ()
V ďalšom z menšiny Československých undergroundových snímkov by bolo treba ponaprávať a vycentrovať zopár detailov, ale každá takáto snaha sa cení. Nadčasová absurdita, ktorej mnohí nebudú rozumieť nikdy a takisto mnohí sa ňou budú baviť aj o tisíc rokov. Odporúčam druhej skupine, ktorá verí, že keď sused zaháji poctivú hladovku, ľahšie vzlietne... ()
Víc než příběh človíčka, který si skočí na skleničku a vrátí se po třech dnech jako umělecké dílo, mě nadchla ničírna bankovek, kde jsou zaměstnanci hodnoceni podle toho, kolik toho zničí ("Vy jste dnes málo zničil." "Já vím, já budu ničit přesčas."), a čas od času se někdo zblázní ("Ne, já nejsem poctivý. Já si to doma slepím.") ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Jako galerie byla použita budova Janáčkova divadla v Brně. Natáčelo se i v brněnských ulicích, například v České nebo na Malinovského náměstí. (troufalka)
Reklama