Muž, který stoupl v ceně

Chce se mi napsat: "Vítejte v Absurdistánu", povedený kousek, mládí Jana Moravce je znát a co si myslí o době, ve které své mládí trávil, taktéž. Příběh muže, který přišel k obrazu na zádech jako slepý k houslím, je opravdu neuvěřitelný. Film má několik nezpochybnitelných kladů, předně je to herecké obsazení, za mě Jozef Kroner a Josef Kemr v ničírně úplně nej, vynikající scény jsou v psychiatrické léčebně, výměnné hrátky pacientů a sběr hub skvělé. Výborně napsaný scénář, až mrazivě trefný, přitom vtipný. A v neposlední řadě zmar, ač tísnivě vyobrazený, působivě odlehčený. Zapomenutá ČS perlička. (06.04.2019)

Moravcův a Podskalského snímek skličuje již tím, jak se vyslovuje a to neopakovatelně dotváří děsivou atmosféru bezmoci, která je – v perspektivě snímku – jakoby vtisknutá do života každého člověka. Skvělý vtipný tragikomický sujet důvtipně přeložený do (dosud obecně srozumitelného) alegorického jazyka šedesátých let, terciálně vychyluje pokroucené nářečí absurdního, místy až surreálného humoru: každé slovo je potenciálně svým vlastním opakem, jak to nejdokonaleji znázorňují blázni věrohodně si hrající na psychiatra v léčebně duševně chorých. Nelze se vyslovit, lze se jen obávat. Ze spojení dvou nesourodých režisérských vidění vzešlo nebezpečné enfant terrible, které mateřské i otcovské rysy perzifluje každým gestem: prostý humor konzervovaný šíleným světem chutná jako trapnost neprávem uštědřených kopanců a černohumorné „nesmysly“ – jako vyvržené z útrob Bretonových – se vystavují jako vzorky zežloutlého katalogu nadrealistických hříček. Tíseň. PS: Může být větší naplnění hrůzostrašného zdivadelnění moderní kultury, než člověk, který se stane obrazem? (26.12.2017)

„Záda si nesmím mýt, bude mi je udržovat restaurátor.“ Ve filmu je to podobenství na tehdejší dobu a její řekněme praktiky cítit velmi dobře, stejně tak pro (poučeného?) diváka není těžké pojmenovávat si jednotlivé jevy, které v sobě snímek ukrývá. Ale na druhou stranu s tím nestojí a nepadá fakt, zda si film užijete. Na takhle absurdní, mrazivou ovšem zároveň i velmi vtipnou hříčku člověk nenarazí každý den. Já se u jejího sledování smál hodně a často, těch zapamatování hodných situací a hlášek je v ní obsaženo nemálo. Namátkou třeba obrácení rolí hostitele a hosta, želva, co nenechává svého páníčka umýt obě nohy najednou, armáda psychiatrů, soud a „vykonávání“ rozsudku, pasáž z vězení a mnoho dalších momentů (včetně konce), které mě dost pobavily (ta hořkost se dá celkem dobře vytěsnit, pokud se na ni vyloženě nesoustředíte). Pár míst je trochu slabších, každopádně silné 4* s radostí dám. „Já ti ustelu…“ - „Kluky dej na studie a vyber jim hodné nevěsty, možná, že by jedna stačila. A jděte rychle, už mi jede vlak!“ (09.02.2017)

Práva majiteľa obrazu idú nad práva človeka a ďalšie absurdity, ktoré sa nestratia ani dnes. Plno absurdných scén, dialógov a situácií, ktoré nasledujú rýchlo za sebou, nenudia a pritom sú väčšinou dobre pochopiteľné. Surrealizmu sa vyhýbam, ale tu som sa prekonal a Kroner v netradicnej úlohe ma nesklamal. Na druhýkrát, keď pochopím všetko, pridám aj ďalšiu hviezdu. –––– Já za ty léta, co tady zametám, tomu dobře rozumím. –––– Maminko, proč ten pán visí na lampě? – Proč, proč... Ty máš otázky... Až budeš velká, taky se ti to někdy přihodí. (17.08.2015)

Příjemně absurdní, ale nanejvýš příjemné, výš ne. Pozvolný sled navazujících gagů a zápletek, z nichž některé jsou přinejmenším brilantní. Pro mě to šlo prudce vzhůru s nástupem nového pragmatického ředitele galerie - manažera ranaře, před kterým musel hlavní hrdina prchnout do reálného světa - do lesa k potoku. Tohle by měl znát každý zaměstnanec :) Do lesa za vámi šéf nepřijde - pokud nepracujete v lese ovšem. Slovy pozdějšího ředitele galerie "Takový slušný člověk a on ukradne obraz z galerie, kdo by to do něj řekl?!" (03.09.2012)