Muž, který stoupl v ceně

Je pan Benda člověk nebo obraz? 1) 25letý novovlnní scénárista a režisér Jan Moravec (během normalizace režisér dabingu, po sedm let druhý manžel Marty Kubišové) se touto kafkovinou zapsal do českých filmových dějin. 2) Ničírna bankovek, cesta hlavní postavy na Golgotu (rozuměj do galérie) s křížem včetně klopýtnutí a pádu, soudní přelíčení, scény z psychiatrické léčebny i závěrečné podobenství se ZOO jsou, alespoň pro mě, vrcholné okamžiky filmu. 3) Snímek zobrazuje režimem vyžadovanou konformitu a v rámci možností, které doba dává, vyjadřuje pomocí podobenství obecný zmar. Jsem teď nový ředitel galerie. Můj předchůdce se nepohodl s vrátným. 4) Za zmínku stojí výborné herecké obsazení, zejm. 43letého Jozefa Kronera v titulní roli. (18.03.2015)

Moravcův a Podskalského snímek skličuje již tím, jak se vyslovuje a to neopakovatelně dotváří děsivou atmosféru bezmoci, která je – v perspektivě snímku – jakoby vtisknutá do života každého člověka. Skvělý vtipný tragikomický sujet důvtipně přeložený do (dosud obecně srozumitelného) alegorického jazyka šedesátých let, terciálně vychyluje pokroucené nářečí absurdního, místy až surreálného humoru: každé slovo je potenciálně svým vlastním opakem, jak to nejdokonaleji znázorňují blázni věrohodně si hrající na psychiatra v léčebně duševně chorých. Nelze se vyslovit, lze se jen obávat. Ze spojení dvou nesourodých režisérských vidění vzešlo nebezpečné enfant terrible, které mateřské i otcovské rysy perzifluje každým gestem: prostý humor konzervovaný šíleným světem chutná jako trapnost neprávem uštědřených kopanců a černohumorné „nesmysly“ – jako vyvržené z útrob Bretonových – se vystavují jako vzorky zežloutlého katalogu nadrealistických hříček. Tíseň. PS: Může být větší naplnění hrůzostrašného zdivadelnění moderní kultury, než člověk, který se stane obrazem? (26.12.2017)

"To snad není možný...snad jsem se ještě neprobudil." Tak přesně to jsem si říkal i já, když jsem sledoval tenhle dokonalý "kocourkov". "Kocourkov", v němž strážci obrazu na těle pana Bendy spí s dotyčným (a jeho ženou) v jeho posteli, kde soudce bez mrknutí oka rozhoduje o tom, že pan Benda může bez zábran krást, policista čile asistuje tomu, jak dotyčný krade přímo za bílého dne ( a nechá dokonce okrást i sám sebe) a blázni si v psychiatrické léčebně "hrají" na psychiatra tak věrohodně, že rozeznat je od skutečného psychiatra je téměř nemožné. Spousta absurdních situací (viz třeba scéna, kdy manželka s dvěma kluky hovoří s panem Bendou sedícím na židli na kolejišti a ten ji říká: "Jděte rychle, už mi jede vlak..") a hodně vtipných hlášek (viz třeba scéna, kdy se sousedky dohadují nad tím, proč pan Benda drží asi hladovku: "Proč to asi dělá? Chce být lehčí, aby mohl létat..."). Konec filmu poté, kdy překupník s uměleckými kuriozitami hovoří s Bendou (a říká mu "vy nejste člověk, který je svobodný, vy nejste věc, která je krásná, vy jste bytost, která ztratila smysl"), je ale takový trošku nevýrazný. Jako by tomu chyběla nějaká závěrečná pointa. (22.07.2019)

Příjemně absurdní, ale nanejvýš příjemné, výš ne. Pozvolný sled navazujících gagů a zápletek, z nichž některé jsou přinejmenším brilantní. Pro mě to šlo prudce vzhůru s nástupem nového pragmatického ředitele galerie - manažera ranaře, před kterým musel hlavní hrdina prchnout do reálného světa - do lesa k potoku. Tohle by měl znát každý zaměstnanec :) Do lesa za vámi šéf nepřijde - pokud nepracujete v lese ovšem. Slovy pozdějšího ředitele galerie "Takový slušný člověk a on ukradne obraz z galerie, kdo by to do něj řekl?!" (03.09.2012)

V ďalšom z menšiny Československých undergroundových snímkov by bolo treba ponaprávať a vycentrovať zopár detailov, ale každá takáto snaha sa cení. Nadčasová absurdita, ktorej mnohí nebudú rozumieť nikdy a takisto mnohí sa ňou budú baviť aj o tisíc rokov. Odporúčam druhej skupine, ktorá verí, že keď sused zaháji poctivú hladovku, ľahšie vzlietne... (09.01.2011)