Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Třicetiletý filmový scenárista František má pro natáčení zpracovat novelu spisovatelky Olgy. Proto se s ní začne pracovně setkávat. Oba si zpočátku vůbec nerozumějí: Olga je skoro o deset let starší a má za sebou pohnutou minulost. Otce jí zabilo gestapo, ji samotnou nacisté věznili a mučili. Právě tyto své zážitky zpracovala ve své novele. František naproti tomu prožívá pracovní i osobní krizi a vybíjí si nenaplněné ambice v různých výtržnostech. Olžina optimistická a vyrovnaná povaha ho však pozvolna mění... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (55)

fragre 

všechny recenze uživatele

Film, který jsem poprvé viděl v pokročilé perestrojce (1988?). Tenkrát na mne udělal mohutný dojem, když ukázal všechna ta tabuizovaná témata (partyzáni po 9. květnu, násilná kolektivizace, procesy, osud sovětských zajatců...). Dialog mezi věřící komunistkou a skeptickým a cynickým intelektuálem (kterážto postava mi silně přípomíná Kačerova redaktora z Flirtu ze slečnou Stříbrnou), kteří stejné historické události vnímali každý jinak ze své perspektivy. Film na svou dobu odvážný, ale trochu nesoudržný. Snad je těch témat až moc. Smuteční slavnost či Kočár do Vídně mají vždy jen jedno z těch zde užitých témat a jsou údernější. Trochu mi též vadila J. Třebická, když hrála svá mladší já, přece jen ten věk byl vždy vidět. Přesto, hodně dobrý film. ()

sator 

všechny recenze uživatele

Buď se s tématem či jeho zpracováním míjím, nebo už se v dnešní těkavé době jen těžko zpomaluji... O filmu řekl jeho kameraman Ivan Šlapeta, že jej připravovali v "předvečer Pražského jara" a v tomto kontextu se zdál velmi statečný, ale když přišla doba kdy se najednou smělo všechno, už film nezaujal. Po srpnu 1968 ovšem všechno bylo jinak, film šel do trezoru a tvůrci na "kobereček a do klatby". ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Upřímně a bez jakéhokoli obalu vyprávěný příběh své doby. Doba plná falše a nejistoty, ale i touhy po možných, nových nadějích. Olgu a Františka spojuje jedna kniha a zároveň rozděluje jiný způsob života. Ona žije podle toho co prožila v minulosti, on naopak žije přítomností, kterou nesnáší. Perfektní plynutí děje, prolínání drsných vzpomínek a přítomnosti, ukázka toho, co podle nacistů znamená výslech a otevřená kritika komunismu "vysvětlete mi prosím, jaký je rozdíl, mezi fašistickou a komunistickou diktaturou...?". Zklamání z očekávaných událostí po únoru ´48, které se nekonaly "začínám mít pocit, že tohle jsme nechtěli" a v tom všem - hledání čisté lásky. Film, který je svou otevřeností naprosto výjimečný a zaslouží si pozornost každého náročného, československého diváka. Čepek je druhý Kačer a režisér Máša se staví do řady těsně za Evalda Schorma. Velice povedená a silně šedesátková záležitost. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Ohlédnutí patří do vlny filmů 2. poloviny 60. let, které představovaly kritickou reflexi postojů a činů generace, jež se vyrovnávala s traumatem okupace a se vší rozhodností se ujala budování socialismu. Řídila se přitom heslem, když se kácí les, holt létají třísky. Existovalo dost pádných důvodů, aby snímek skončil v trezoru a jeho autor byl považován za personu non grata. Už jen jízlivý dotaz, v čem se vlastně liší fašistická a komunistická diktatura, který zazní z úst jedné z postav, musel normalizační schvalovací komise dráždit k nepříčetnosti. Na druhou stranu, otevřenost společenské výpovědi jako hodnoticí měřítko mělo význam právě v době vzniku filmu, s odstupem několika dekád by mělo být rozhodující, jak film obstojí z uměleckého hlediska. Z Ohlédnutí mám rozpačitý pocit. Jediné, co funguje na jedničku, je černobílá kamera. Obdivovaný Čepek tady podává, řekněme, rutinní výkon, jakkoliv to v jeho případě znamená, že je pořád o třídu lepší než ostatní. Zato Jiřině Třebické jsem její roli vlastně ani nevěřil, zdála se mi podivně prkenná a nepřirozená. Kdybych ji neznal z několika jiných snímků, uvažoval bych o ní jako o ženě, co se minula povoláním. Mášova režie je nejistá a scénář s prominutím schématický. Pokud by Ohlédnutí mělo být výkladní skříní Mášovy tvorby, pak rozumím důvodu, proč se režisér po uvolnění poměrů už neprosadil. Celkový dojem: 40 %. Říkám si, jestli nejde vůbec o nejslabší snímek ve své kategorii... ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

-Má duše je splasklá jako balon. Kde načerpat lehký plyn, který by jí dal zase vzlétnout?- Nacisti, fašisti, komunisti - jedna svoloč. Když O. Vízner říká, že nevidí rozdíl mezi diktaturou fašistickou a komunistickou, až z toho lehce zamrazí. Ne, tenhle film museli soudruzi nenávidět! Velmi působivá Šlapetova kamera předkládá divákovi místy poetické a jinde zase syrové obrazy. Přesto, že zde často svítí slunce, samotný film je velmi temný. František se upíjí a ubíjí, jeho anarchismus je voláním topícího se v moři. A přesto tak řada lidí žila... Připomínka kruté doby - válečné, poválečné a té socialistické.... ()

Galerie (2)

Zajímavosti (5)

  • V dramatickej scéne s nemeckým vlčiakom bol pes skutočne zastrelený. Tvorcovia ju museli nakrúcať niekoľkokrát, nakoľko pes akoby skutočne cítil blízkosť smrti a v rozhodujúcom momente výskoku sa zakaždým stiahol. Pred záverečným pokusom strávil s vlčiakom niekoľko minút jeho cvičiteľ. (marlon)
  • Halka Třešňáková, vnučka Jiřiny Třebické, která hraje roli Olgy, zavzpomínala, jak hluboce s její babičkou otřásla scéna zastřelení psa. Přestože Třebické filmaři vysvětlovali, že byl pes nemocný a byl by stejně utracen, měla problém se po nervovém otřesu do filmu vrátit. (sator)
  • O filmu řekl jeho kameraman Ivan Šlapeta, že jej připravovali v předvečer Pražského jara a v tomto kontextu se zdál velmi statečný, ale když přišla doba, kdy se najednou smělo všechno, už film nezaujal. Po srpnu 1968 bylo ovšem všechno jinak, film šel do trezoru a tvůrci na „kobereček a do klatby“. (sator)

Reklama

Reklama