Obsahy(1)
Hatizde Muratova žije s churavou matkou ve vesnici uprostřed odlehlé horské oblasti na Balkáně, nemají silnice, elektřinu ani tekoucí vodu. Hatizde je poslední z dlouhého rodu chovatelů divokých včel a pracně si vydělává na živobytí sběrem malých dávek medu a jejich prodejem v nejbližším městě vzdáleném pouhé čtyři hodiny chůze. Její pokojný život obrátí vzhůru nohama příjezd potulné rodiny se řvoucími stroji, sedmi bujarými dětmi a stádem dobytka. Hatidze se ke slibované změně staví optimisticky, ale netrvá dlouho a propukne střet, který odhaluje zásadní napětí mezi přírodou a člověkem, harmonií a nesouladem, zneužíváním a udržitelností. Celovečerní debut dokumentaristů Ljubomira Stefanova a Tamary Kotevské s názvem Země medu charakterizuje epická šíře, ovšem zjevně vznikl z důvěrného vztahu mezi filmaři a tématem. Jde o překvapivě humorný, byť drsný i něžný portrét křehké rovnováhy mezi lidstvem a přírodou, o pohled na rychle mizející způsob života a nezapomenutelné svědectví o vytrvalosti jedné ženy. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
V Makedonské poušti o vztahu dvou důchodkyň matky s zřejmě neprovdanou dcerou a o rodince medařů s nepříliš harmonickými vztahy. V závěru až týrání zvířat. Pusté prostory jsou velkolepé,ale o postavám jsem se musel informace spíše domýšlet. A až zhmotnělá nuda venkovského života. Kamera proniká přirozeně do životů jako ze skanzenu. Dcera se kromě matky stará o divoké včely. Med prodávají ve Skopje. Za peníze koupí barvu na vlasy na zkrášlení, přestože žíjí samotně jen s psem a kočkou. Rodinka, která jim vpadne do života působí bizarně, jsou skutečná hrozba planety. Začnou dělat stejné podnikání s medem, ale bez pravidel. Tím začne být film vtipný. ()
Esteticky podmanivé, přesto pečlivě observační. Člověk musí obdivovat tvůrce, jak se jim podařilo dostat se k zúčastněným tak blízko, aby přestali vnímat štáb i v těch nelichotivějších, vyhrocenějších okamžicích. Makedonský venkov zde má určitý Tarrovský étos bezčasí, do kterého lze jednoduše propadnout a přesto vás na konci docela vyleká fakt, že takhle stále žijí lidé na tom samém kontinentě jako vy. Antropologické porno, které beru. ()
"Nemohu odejít, stala jsem se stromem." Země medu je sugestivně natočený dokument o zcela obyčejných lidech, jehož neobyčejnost tkví v jeho ryzí autentičnosti a přímočarém zpracování, které má i přes svou skromnost vysokou výpovědní hodnotu a nabízí divákovi nejeden moment k zamyšlení. Na jedné straně stojí Hatizde uctívající tradiční hodnoty a matku přírodu, na druhé straně je divoká rodinka tvořící naprostý protipól. I přes vážný tón nabízí film i mnoho úsměvných, avšak stále civilních momentů - ať už jde o matku Hatizde či vzpurná a nemotorná dítka - jež elegantně a nenuceně ubírají filmu na vážnosti. V jednoduchosti a upřímnosti spočívá krása a Země medu je toho názorným důkazem. ()
Každý jeden záběr je jako z velké knihy National Geographic, pokud tohle viděl Jan Šibík, zajisté si přišel na svoje. Pro mě totálně uhrančivý dokument, cosi nečekaného. Pokud se chcete přenést na dvě hodinky do jiného světa, přičemž neopustíte Evropu, máte ideální možnost. Rozum vám bude nejprve couvat, pak se budete chvilku dobře bavit a nakonec totálně podlehnete čemusi silnému, přírodnímu, přitom lidskému. Aspoň tak se stalo v mém případě. Překrásná kamera a celkově? Parazit je sice možná zábavná hovadina, to beru, ale Oscar za zahraniční film mě putovat do Makedonie. Lituji, že jsem snímek neviděla na velkém plátně, doporučuji každé vnímavé duši. ()
Pokud budeme tento film považovat za dokumentární - a já s tím moc nesouhlasím, protože scénář je pro mě čitelný - pak záleží jen na režii; a v tomto případě režisérům všechna čest. Pokud jde o ekologii, pak je to pouze "z nouze ctnost", Hatizde vykořisťuje včely (jen na 50%!), ale o to nejde, každé zvíře vykořisťuje jiné a navíc rostliny (v supermearketech to není pouze tak patrné). A co ti "nomádi", co byli zač? Nomád je buď "tažný pták", mění zimní a letní pobyt, nebo putuje podle tradičních stanovišť. Tihle (pěstitelé dobytka) se sem ale dostali - podle všech náznaků - poprvé. Neviděli jsme tu ale žádnou pastvinu, a krávy také nikdo nedojil (v dokumentu by to bylo neodpustitelné). Že tu udělali větší paseku než Hatizde, která tu byla zabydlená a med pro ní znamenal jedinou směnnou hodnotu, je pochopitelné. Pravděpodobně se sem už nevrátí. Pravděpodobně tu už nikdo nebydlí. ()
Galerie (22)
Photo © Stadtkino filmverleih
Reklama