Nezměrnost noci

Pořád jsem přemýšlel, proč jsem se vlastně na tenhle film chtěl podívat. Režisér neznámý, herci jakbysmet, produkce Amazon Original... a pak mě to trklo. O Vast of Night hovořili kluci z Red Letter Media a jejich vkus je vesměs vytříbený, takže na jejich doporučení hodně dám. Tentokrát jsme se však neshodli. Prvních 20 minut jsem ději nevěnoval moc velkou pozornost, protože se zaměřoval na dva teenagery, kteří pořád dokola mleli o nějakých nezajímavých tématech a já nesnáším, když postavy na plátně jen melou a melou a melou s takovou rychlostí, že nestačím sledovat, co vlastně říkají. Kromě toho nic nenaznačovalo, co vlastně sleduji. Komedii? Drama? Thriller? Horor? Sci-fi? Akční film? Trochu jasněji jsem měl až po dvacáté minutě, kdy holčina pracující jako spojovatelka začne dostávat zvláštní telefonáty. Tehdy mi bylo zřejmé, že půjde o mimozemskou sci-fi. Na jednu stranu jsem dokázal ocenit, že film nejede v zaběhlých hollywoodských kolejích, které se snaží šokovat kombinací hudby a „jump scares“, která prostě a jednoduše nefunguje, ale na druhou stranu se režisér držel až moc na uzdě (až na dlouhé několikaminutové záběry, které však v konečném důsledku nepřidávají na atmosféře). V důsledku jsem se při sledování nudil a na film ihned zapomenu. (08.09.2021)

Cosi je na obloze! Komorní blízká setkání třetího druhu zažívají telefonní spojovatelka a rozhlasový moderátor, jelikož zachytili záhadné vysílání, které pustili do éteru. Takže následně excitovaně naslouchají svědkům (v předlouhých záběrech na jejich/své zneklidněné tváře) a nervně pobíhají po městečku… zmatení jako oslněné srnky. Počáteční tajemná atmosféra se poroučela do hajan nejenom proto, že rozpočet několikrát narazil na své (velice, velice nízké) limity, ale zejména proto, jak scénář celou historku od samého úvodu nuceně natahoval. Bezúčelné rámování do epizody jakéhosi mysteriózního čb seriálu z 50. let tak spíše ponoukalo myšlenku, že 50 minut by bohatě stačilo. (05.12.2022)

Mám velkou slabost pro malé nenápadné indie filmy, které stojí na unikátně uchopeném žánrovém konceptu či osobitém formálním zpracování. Tato kategorie často přináší nadšení i zklamání, když se očividná kreativita a nápaditost tvůrců mísí se zjevnými produkčními limity, nebo v horším případě nedotaženými scénáři. O to větší ale přichází euforie, když se jednou za čas vyloupne kompletně vycizelovaný počin, jakým je právě "The Vast of Night". Výchozí óda na fantaskní příběhy typu "Twilight Zone", ale také na zlatou éru futurismu se neutápí v retru, ale využívá svého dobového rámce k unikátnímu provázání konceptu rozhlasových her s výrazovou dramatičností moderního filmu. Stejně jako v referenčních dílech ikonického seriálu také zde je na straně diváka nutné přijetí jisté míry fantasknosti, naivity, patosu, ale také trpělivosti. Odměnou se pak stává pozvolně houstnoucí atmosféra a skvostně gradující vyprávění i pohlcující formální uchopení jednotlivých sekvencí, které dokážou nadchnout jednak jako doklad, že je stále možné mnohokráte zpracovaným žánrovým příběhům vdechnout nový život, ale také coby evidentní filmařská prezentace mladých talentů. Ambice vyřádit se s různými výrazovými prostředky je zde naštěstí zcela podřízena rámci díla. Namísto okázalé exhibice tak film ukazuje promyšlené a rozhodné ovládnutí celé palety výrazových prostředků média. Převažující táhlé nájezdy kamery (včetně toho devítiminutového), dramatické jízdy, ale i různorodá řešení dialogových pasáží střihem, transfokací i rapidmontáží výtečně souzní s konkrétními pasážemi a celkovou dramaturgií snímku, přičemž navíc zachovávají rozměr komorní rozhlasové hry. (30.12.2020)

Škoda, že to zakouřené kouzlo retro amerických zapadákovů sevřených postupně odhalovanou nadpřirozenou konspirací už trochu vyprchalo, protože tohle je vlastně dost sympatický počin, který úplně nepodlézá divákovi, i když jsem se v těch kulometných dialozích jak z nějaké quirky komedie trochu ztrácel. Klidně by to z povahy věci i postav mohla být creepy rozhlasová hra s vymakaným sound designem, na což Patterson chvíli částečně upozorňuje, aby se to zas s kameramanem pokusil trochu křečovitě upozadit. Ale je to fakt fajn. (18.06.2020)

Mám z téhle nekomerční mysteriozity a la Stephen King rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi hodně líbila její vizuální stránka ("padesátková" výprava byla skvělá a kamera dokonalá), ke konci atmosféra děje slušně potemněla a zhoustla a pointa se docela povedla. Ovšem než se divák k tomu zhoustnutí a potemnění prozívá, trvá to na můj vkus až nepříjemně dlouho. Nemám rád žvanění, nemám tedy rád ani užvaněné filmy, no a v tomhle filmu se žvaní opravdu hodně a mnohdy navíc úplně zbytečně (prvních ca dvacet minut). Taktéž bleskový přerod povrchního užvaněného spíkra v zapáleného a vážného badatele po jakýchsi pazvucích z rádia nebudí příliš důvěry. A z dnes už téměř povinné angažované vsuvky o rasismu jsem se bestiálně pozvracel. Ale dávám třetí, třeba za závěr rozhovoru se starou dámou a za následnou scénu v autě s Bertsie a Geraldem, které mi i v letním dusnu způsobily příjemné lehké zamrazení. (21.07.2020)