Nezměrnost noci

Mám velkou slabost pro malé nenápadné indie filmy, které stojí na unikátně uchopeném žánrovém konceptu či osobitém formálním zpracování. Tato kategorie často přináší nadšení i zklamání, když se očividná kreativita a nápaditost tvůrců mísí se zjevnými produkčními limity, nebo v horším případě nedotaženými scénáři. O to větší ale přichází euforie, když se jednou za čas vyloupne kompletně vycizelovaný počin, jakým je právě "The Vast of Night". Výchozí óda na fantaskní příběhy typu "Twilight Zone", ale také na zlatou éru futurismu se neutápí v retru, ale využívá svého dobového rámce k unikátnímu provázání konceptu rozhlasových her s výrazovou dramatičností moderního filmu. Stejně jako v referenčních dílech ikonického seriálu také zde je na straně diváka nutné přijetí jisté míry fantasknosti, naivity, patosu, ale také trpělivosti. Odměnou se pak stává pozvolně houstnoucí atmosféra a skvostně gradující vyprávění i pohlcující formální uchopení jednotlivých sekvencí, které dokážou nadchnout jednak jako doklad, že je stále možné mnohokráte zpracovaným žánrovým příběhům vdechnout nový život, ale také coby evidentní filmařská prezentace mladých talentů. Ambice vyřádit se s různými výrazovými prostředky je zde naštěstí zcela podřízena rámci díla. Namísto okázalé exhibice tak film ukazuje promyšlené a rozhodné ovládnutí celé palety výrazových prostředků média. Převažující táhlé nájezdy kamery (včetně toho devítiminutového), dramatické jízdy, ale i různorodá řešení dialogových pasáží střihem, transfokací i rapidmontáží výtečně souzní s konkrétními pasážemi a celkovou dramaturgií snímku, přičemž navíc zachovávají rozměr komorní rozhlasové hry. (30.12.2020)

„OBJEVIL SE ZVUK A PŘERUŠIL SIGNÁL. ZNĚLO TO NEBEZPEČNĚ...“ /// Debilní úvod. Dvacet minut o hovně. Pak celkem taky, ale je tam nějakej zvuk, takže Fay patnáct minut telefonuje. Tomu a tamtý… Zvláštní – až podivná filmařina. Nevím, co tím sledujou, ale moc mě to nebere. Pak je na drátě další volající a vypráví příběh, při kterým mě běhal mráz po zádech. Ale když mi bylo pět (let). Sere mě ten člověk, sere mě ta filmařina, sere mě… prostě je to píčovina! (O dvou hercích…) Mohla by to bejt rozhlasová hra… No nic. Pak zas příběh vypráví jakási bába a chce vlízt na loď (hovno Columbus… UFO!). To je panečku jinej level. Prostě návrat do padesátejch let, který byly emzákům zaslíbený… Bejvávalo! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Něco je na obloze. 2.) Jel jsem do Roswellu. A všem o tom vykládám. 3.) Thx za titule „zandera“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.09.2020)

Velice komorní s důrazem na rádio a klidně by to mohlo fungovat, jako rozhlasová hra, jelikož největší napětí je dosaženo pouze působivým vyprávěním vzpomínek. Ať už je to bejvalej voják na drátě, nebo nemohoucí důchodkyně ve vile. Má to pěknou tajemnou atmosféru padesátých let. A nenápadná hudba je taktéž skvělá. (28.01.2021)

„Chcem vidieť svojho syna.“ Na štvrtú hviezdu to nemá, ale disponuje to fakt úžasne sympatickými postavami. Páčila sa mi aj nie ani tak retro atmosféra (ktorá mi naopak pravdupovediac zas až tak nejako extra detailne retro nepripadala...), ako skôr to, ako stále všetci utekali (jednoduchý, ale skvelý nápad). Pozdávalo sa mi aj finále, ktoré je asi povinné (zrejme inak sa to skončiť nemohlo), ale ja som bol spokojný. Príjemne mrazivé, ale zároveň sympatické a svojím spôsobom feel good. (02.02.2021)

Nejdřív čekáte, kdy se začne něco dít, a když se to začne dít, konspirační vykecávání postav - prokládané pobíháním postav sem a tam - v nekonečných záběrech nebere konce, aniž by bylo výrazněji zajímavé, až to konečně dospěje k nepřekvapivému konci. Atmosféru to díky dobré kameře má, ale pořádnou záhadu nebo napínavý děj bohužel ne. (28.01.2023)