La Belle Époque
Zažiť to znovu
La Belle Epoque
La Belle Epoque
La Belle Epoque
Režie:
Nicolas BedosScénář:
Nicolas BedosKamera:
Nicolas BolducHrají:
Daniel Auteuil, Guillaume Canet, Doria Tillier, Fanny Ardant, Pierre Arditi, Denis Podalydès, Michaël Cohen, Bertrand Poncet, Bruno Raffaelli (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Jakou dobu byste chtěli zažít, kdybyste měli tu možnost? Před tuto otázku je postaven Victor, když od svého syna dostane dárkový poukaz agentury Time Travelers. Ta s pomocí filmových kulis a herců dokáže zinscenovat jakoukoli epochu a zprostředkovat svým klientům setkání se slavnými osobnostmi dějin dle jejich přání. Zatímco jiní zákazníci se chtějí podívat na dvůr Ludvíka XVI. či povečeřet s Hitlerem, Victor touží vrátit se do nespoutaných sedmdesátých let a ještě jednou prožít první rande se svou ženou – dobu, kdy v něm dokázala vidět víc než jen nudného páprdu v pruhovaném pyžamu. Chytrá a zábavná love story vypráví o tom, co by se mohlo stát, kdybychom si mohli zopakovat ty nejkrásnější okamžiky. Je to potřeba k tomu, abychom se znovu zamilovali? (Aerofilms)
(více)Videa (7)
Recenze (126)
Nápad vysloveně hezký a vidět Daniela Auteuila v nějaké milé roli se určitě nikdy nezevšední. Jen jsem pro samotný nápad nedokázal pochopit, co se hlavní postavě honí v hlavě. Melancholicky se vrací do nejhezčí doby jeho života a trošku sentimentálně se v ní utápí, aby nakonec vyřešil svůj život v přítomnosti. Ten závěr je logický a nic jiného bych nečekal. Jen ten děj se odvíjel tak nějak prazvláštně, že mi ho nebylo ani líto a ani ve mně nevyvolával nějaké hlubší emoce. Přitom ten závěr si o to vysloveně koledoval. ()
Na můj vkus příliš nervózní film mě zanechal na rozpacích. 1) Cestování časem jako námět filmu beru, ale fiktivní realita, o níž všichni vědí, že je fiktivní (chvílemi si z toho dělají i legraci) mě prostě neuspokojuje._____ 2) Dost se vidím ve starém Victorovi, i když mobil mám a používám. Ale tu jeho hajtru bych odstřelil na první dobrou. ()
Moje hodnocení je čistě subjektivní, pocitové, melancholicko-nostalgické.. Hlavní postavě rozumím asi víc, než se mně samotné líbí, k tomu tedy já též vlastním flanelové pyžamko, tss.. Stárnoucí pár Daniel Auteuil a Fanny Ardantová naprosto dokonalý a ten druhý mladší pár za nimi nezaostává, zdatně jim sekunduje, Guillaume Canet a Doria Tillierová velmi dobří.. Pro mě osobně nevýslovně krásná záležitost.. ()
Jednoduchá myšlenka s obrovským potenciálem pro filmové zpracování. Přitom po prvních asi patnácti minutách filmu jsem měl velmi blízko k tomu, abych tuto autorskou vizi nedokoukal. Postavy mi připadaly protivné a afektované...velmi vzdálené svěží ležérnosti klasiků starých francouzských komedií. Jenže ... . Bedos klame tělem a pod rouškou nepříliš vtipné komedie servíruje příběh o odcizení dvou lidí a o způsobech, jakými se snaží vypořádat se stářím a prázdným místem v srdci. Taky trochu zahrozí, že: usnouti v manželství na vavřínech, parohy opatřiti jest si snadno. Zvláště pak ve Francii, která by je snad měla mít ve státním znaku. Victor sice nezvolil cestu, kterou bych se vydal já, ale já nejsem fromantik. Přesto se ke mě spousta emocí a myšlenek dostala a prostřední část filmu jsem si vysloveně užíval. Příznávám, bylo to i díky Dorii Tillier, která mi připoměla, že Francouzky byly odjakživa ozdobou evropského filmu. Nemůžu říct, že by Bedos ten obrovský potenciál námětu vytěžil, ale rozhodně použil ingredience evropské, resp. francouzské a namíchal odlehčené drama s velmi přesvědčivými hereckými výkony. Typická francouzská komedie je podle mě už dlouho pryč, ale francouzská kinematografie žije a daří se jí moc dobře. ()
Zamiloval jsem se. Měl jsem to štěstí a prožil s Viktorem znovu ten nádherný pocit. Neskutečně mi sedl herecký projev obou hlavních protagonistů a díky příjemnému tempu vyprávění jsem film skutečně procítil. Je to veselé, trapné, romantické i smutné. Takových filmů je skutečně poskrovnu. Nebojím se přirovnat ke slavné Lásce Nebezké. Škoda, že je tento film u nás tak málo známý. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (4)
- Na hippie večírku v roce 1974 je v několika záběrech vidět lahvové pivo Pilsner Urquell. (honza.kuzel)
- Hrdina filmu Victor (Daniel Auteuil) se ocitne zpět v roce 1974. Když se spolu se svou budoucí ženou (Doria Tillier) v roce 1974 ocitnou na hippie večírku a ona tančí na stole, zazní skladba od dua Baccara „Yes sir, I can boogie“. Tato skladba byla však nahraná až v roce 1976, a na desce vyšla dokonce až v roce 1977. (bubun)
- Natáčení probíhalo od 25. září do 28. listopadu 2018 v Île-de-France, zejména v Asnières-sur-Seine (Hauts-de-Seine), ve čtvrti La Défense a v Paříži. Interiérové scény vznikaly v kinematografických studiích v Saint-Ouen (Seine-Saint-Denis). (bianci)
Reklama