Reklama

Reklama

Kdo se bojí Virginie Woolfové?

  • USA Who's Afraid of Virginia Woolf? (více)
Drama / Psychologický
USA, 1966, 134 min

Režie:

Mike Nichols

Scénář:

Ernest Lehman, Edward Albee (divadelní hra)

Kamera:

Haskell Wexler

Hudba:

Alex North
(další profese)

Obsahy(1)

Elizabeth Taylor a Richard Burton jsou ideální představitelé zlovolných manželů Marthy a George v prvním filmu režiséra Mika Nicholse podle nezapomenutelné předlohy Edwarda Albeeho: Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Magic Box)

Videa (1)

Recenze (305)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Totálně depresivní představení (divadelní předloha je velmi znát), které jsem zpočátku paradoxně bral jako čistokrevnou komedii. To, co nejdříve působí jako sympatické sarkastické narážky a rejpance, které mám z běžného života tak rád, se pomaloučku polehoučku mění v psychický teror nevídané síly. Všichni herci jsou ve svých rolích výborní a přesvědčiví, v celé té dvouhodinové hádce mi nepřišlo, že by kdokoli z nich překročil tu tenkou hranici mezi bezchybným výkonem a přehráváním. Pes je samozřejmě zakopaný jinde, nicméně Virginii Woolfovou doporučím jako nejlepší film o alkoholu, jaký jsem prozatím viděl. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Skvělý film podle neméně skvostné hry Edwarda Albeeho. V první řadě nelze dostatečně vynachválit práci Haskella Wexlera (např. Přelet nad kukaččím hnízdem), jenž byl za "svoji" kameru zaslouženě odměněn oscarem. Síla samotného příběhu však pochopitelně spočívá na vůdčí dvojici, kdy Liz Taylor svojí nesmyslně excentrickou a přitom tak zranitelnou Marthou a Burtonův George podivuhodným tancem mezi bezvýznamným žvanilem a krutým, pomstychtivým člověkem nemohou nezanechat v divácích hluboký a hlavně dlouhodobý dojem. ()

Reklama

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Ernest Lehman .. Kurva, to byl hustej večírek! Hype, který do mne nalil kamarád, když se z tohoto filmu vracel z kina, byl značný. Čekal jsem dlouho, ale dočkal jsem se také. Filmový debut Mike Nicholse je neskutečně kvalitní podívaná. Divadelně konverzační drama postarších manželů, kteří v nočních hodinách hostí mladší pár, dává velký prostor k vyplutí všech skrývaných i nekrytých útrap, radostí a nejrůznějších her, balancujících mezi laskavým pohlazením a psychologickým týráním. Ani skvělá předloha či umná režie by nepomohla, kdyby se nemohla opřít o skvostné herecké výkony. V tomhle případě to nehrozí. Všechny čtyři postavy doslova koncertují a jen umocňují všechnu tu depresi a krutost v dlouhodobém vztahu, kde i přes zdánlivé všechno zkrátka něco chybí ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Perfektně zahrané, hlavně Richard Burton mě bavil, a i na dnešní dobu hodně odvážné. Postavy na sobě nenchají nitku suchou a obnažují slabiny těch druhých se zvrhlým potěšením. Jenže mi nešlo na mysl, proč hosté v tom bytě zůstávali. Někdy po druhé hodině ranní, neznali se a evidentně jim tam nebylo příjemně. Navíc to pak jelo furt podle stejného schematu - dvě postavy jsou spolu samy, hovoří, přitakávají si a pak se pohádají. Paradoxně nejpůsobivější mi to přišlo ve scéně s vystřelovacím parapletem a to je vlastně ještě čajíček. Ale říkám herecky super, strašně mě třeba bavily ožralecké taneční pohyby George Segala. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Dámy a pánové, přivítejte svým potleskem dnešní dva šampióny! V levém rohu ringu profesor na katedře historie George. V pravém rohu jeho manželka, dcera rektora univerzity Martha. Co persóna, to případ pro psychiatra, spíše pro dva. V roli nezávislých rozhodčích mladý manželský pár Nick a Honey. Úder gongu a souboj začíná! Oba dva zápasníci dobře znají slabiny svého soupeře a neštítí se jich využít ve svůj prospěch. Jak můžeme slyšet, jejich nejsilnějšími zbraněmi jsou sarkasmus a zákeřně podpásovky. Rozhodčí nad nimi milostivě přivírají oči, neboť sami nejsou bez poskvrny a, nevěřím vlastním očím, aktivně se zapojují do zápasu! Strhla se nevídaná mela, každý napadá každého, málokterá rána mine cíl. Kdo bojuje s kým? Kdo bojuje proti komu? Těžko se v tom vyznat. Jedno je jisté: v tomhle mači půjde o život!___Pouhé dva roky trvalo, než Warneři převedli úspěšnou divadelní hru Edwarda Albeeho na plátna kin a vzbudili tím nemalou kontroverzi. Málokoho bude dnes Virginie Woolfová šokovat slovníkem hrdinů, ale psychický dopad na diváka je i po letech nevídaný. Důkazem, jaká to byla soda, budiž fakt, že ještě pár hodin po doznění Northova minimalistického hudebního motivu mi dělalo problém plně se koncentrovat na nějakou činnost. Největší podíl na adaptaci Albeeho hry má pravděpodobně Ernest Lehman, autor scénáře a producent, který do hlavní ženské roli prosadil Elizabeth Taylor. Dle některých zvěstí právě ona z respektu před podobně náročnou rolí angažovala Mikea Nicholse, nadějného divadelního režiséra, jenž ji, jak věřila, dokáže vést tím správným směrem. Dokázal (četná ocenění, Oscara nevyjímaje, budiž důkazem) a s Haskellem Wexlerem za kamerou dokázal mnohem víc než to. Dokázal natočit dvouhodinový film postavený výhradně na „hlučnějším dialogu“ čtyř lidí způsobem, z nějž dodnes mrazí. Ani na okamžik přitom neztrácí ďábelské tempo, do značné míry určované zdrcující kadencí dialogů. Burton s kulovnicí, řádění v tančírně, šokující závěrečné odhalení... Na jednu stranu mě děsilo, co dokáže dlouholeté manželství udělat s dvěma normálními lidmi a bylo pro mne krajně nepříjemné sledovat jejich vzájemnou (sebe)destrukci, na druhou stranu jsem nedokázal odtrhnout oči. Když naberete odvahu Virginii Woolfovou zhlédnout, buďte připraveni na nepříjemný, ovšem nebývalé silný zážitek. Jestli od něj odejdete zoceleni, nebo naopak roztřesení jako kostka ledu ve skleničce whisky, to už musíte zjistit na vlastní kůži. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Eddard, Ai.ma, tangerine1, Triple H, Petus ()

Galerie (64)

Zajímavosti (19)

  • Elizabeth Taylor (Martha) a Richard Burton (George) používali během natáčení stejná červená jízdní kola se zlatými nápisy pro pohyb po obrovských prostorech studia Warner Bros. (Morien)

Reklama

Reklama