Nejkrásnější věk

Papouškovi sochaříci mi v mnohém připomínají Intimní osvětlení akorát s tím rozdílem, že zde se příběh odehrává ve městě. Stejně jako u Passera zde nenásilnou formou vystupuje několik charakterů, které působí komicky už jen tím, že jsou. K tomu pohromadě snad všechny herecké objevy Nové vlny, které vás jen napadnou, a všechno to korunuje Josef Šebánek. Tady v tom filmu chyběl snad už jen Jan Vostrčil. Sledování je stejně příjemné jako dědečkovsky uklidňující rysy pana Hanzlíka, humorné scénky vedené důchodci na chodbě nám připomenou omezenost nás samých a ve finále je nám jedno, že Jaroslav Papoušek některé prvky (dialogy a charaktery) modeloval pro žánr komedie stejně pečlivě jako sochaříci pod vedením pana profesora, na něhož neznámý hlas volá: "Pane profesore! Telefon!" (28.06.2010)

Skoda pomaleho rozjezdu, kdyz se ale na place objevi Pepa Sebanek, rozjede velkou zabavu, ostatne jako v kazdem filmu, kde hral. Na konci snimku jsem si uvedomil, ze nejaky smysl mel i onen uvod filmu. Hana Brejchova ve velmi odvazne roli, kdy se ukaze nekolikrat naha, nikdy mi tedy neprislo, ze byla tak oplacana! Nejkrasnejsi vek mozna neohromi pribehem, dialogy jsou ale napsane vyborne. At uz mezi profesorem a Brejchovou, Sebankem a Jezkovou, mezi uhliri v ucebne, ci duchodcemi na chodbe, kde resi hrebce:-). "Ja se dneska naleju jako bejk! Jak to, co se stalo? Hovno!". (27.06.2014)

Po spolupráci s Milošem Formanem a Ivanem Passerem první samostatná papouškovina (námět scénář i režie) a po pravdě jsem jí ocenila víc než Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky. Optimání kombinace herců a neherců - film má příjemnou autentickou atmosféru a zároveň nabízí krásné figury profesora v provedení Vladimíra Šmerala nebo hospodského kumpána Jiřího Hálka. Také neherci nabrali z předešlých filmů dostatek zkušeností a jsou přirozenější. Pobavil mě sedící akt muže s vyvaleným panděrem, zřejmě pijan z poslední scény v hospodě seděl modelem ... Románek, co vyplakal románek... Příjemná hudba v provedení kvarteta Rudolfa Rokla. (16.04.2015)

"Že si nedáte pokoj. Vždyť jsme tady všichni lidi… Penzisti. Copak penzisti nejsou lidi? Starý penzisti to budou taky lidi". Jaroslav Papoušek si s těmi neherci asi nikdy nedá pokoj... A já si opětovně uvědomil, že můj šálek kávy tedy ten jeho režijní styl vážně není a asi ani nikdy nebude. Místy je to možná i vtipné, ale celkově jako moc nevím, o čem, že ten film vlastně měl být. O tom, že "nejlepší  věk" je pojem relativní? No nevím. Spíše bych podle těch všech vybraných "figurek" stojících modelem (usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené a zraněný uhlíř středních let) řekl, že žádný věk není nejlepší. Ale ono je to taky dost těžké činit nějaký závěr o nejlepším věku, když střední věk je prezentován zrovna poněkud bizardní postavou  zraněného zavalitého chlapíka (v podání Josefa Šebánka), který na povel sochaříků huláká "hurááá". Nebo když stáří je představeno věčně se handrkujícími důchodci čekajícími na chodbě sochařského ateliéru. A když už je na scéně nádherně vnadná Hana Brejchová), musí být poblíž žárlivý manžel, jemuž se tedy ani není moc co divit. Zkrátka a dobře Papoušek se vybral do filmu postavy tak bizarní, že se sice občas člověk neudrží smíchy, ale po většinou spíše kroutí hlavou. (16.08.2022)

Usínající doochodce mě moc nebavil, na části s Brejchovou mě doslova přivádělo k šílenství neustále brečící dítě, ale druhá polovina filmu, kdy se na scéně objeví Šebánek, je výborná. Zase jeden film z tzv. nový vlny, kterej zachránil samotnej Šebánek. Ještě musim teda zmínit Jiřího Hálka v jedný z vedlejších rolí. Ten byl taky výbornej. První polovina skoro na hranici odpadu, druhá na 5 hvězd. Co s tim? Dávám průměrný 3 hvězdy. (18.05.2012)