Nejkrásnější věk

Úsměvný film, velmi a stále velmi dobrá zábava i po více jak čtyřiceti letech..První Papouškova samostatná práce, po předešlých úspěších s Formanem a Passerem, kde Papoušek byl v roli scénáristy, pozorný divák si jistě všiml toho že zde hráli herci známí právě pod vedením tohoto úspěšného tria z ať už to bylo z filmů "Černý Petr", Lásek nebo Hoří má panenko, potažmo později z Papouškových Homolků. Šebánek opět neměl chybu, zdatně mu zde sekundovali další dva uhlíři Jiří Hálek a Ladislav Adam. Hana Brejchová byla krásná a zde po Láskách opět zcela nahá! Tyhle ty film prostě miluji, v jednoduchosti je síla, tak to prostě bylo, žádná faleš a zbytečná přetvářka, žádné manýry a vyumělkovanost, dialogy, tak jak pusa narostla a především skvělé situace-momentky (pivnice, 2 metry piv, malá holčička, zvědavá babka v okně, Voštův dialog s manželkou o řvaní huráá a vaně, Vošta s Růžičkovou, nebo tajná šmíra sochařského ateliéru), někdy opravdu k zbláznění. Skvělý. Tak huráá že jsem to konečně viděl:-)! (19.05.2006)

Film s velmi jemným humorem, který tématizuje zejména plynutí času. Stáří a mládí zde stojí vedle sebe a v mnoha případech je stírán rozdíl mezi oběmi životními etapami. Pan Hanzlík hlasitě chrápe, čímž ruší sochaře. Podobně je pak také ruší křik malého dítěte v kočárku. Penzisté, kteří čekají na to, zdali budou vybráni jako model se handrkují a pošťuchují podobně jako malé děti ve škole. Když přijde sochař jednoho vybrat, tak se div nepoperou o to, kdo u něj bude nejblíže, podobně jako když něco půjčujete malým dětem a ony se mohou skoro přetrhnout, aby byly první. Scény, kdy Hana Brejchová mluví na své dítě v kočárku, jsou střihnuty se scénami, kdy mluví pan Hanzlík se starými babkami v obchodě. Když jde malá holčička pro pivo, tak o ní Josef Šebánek říká, jak vyroste do krásy své matky. Ten samý pak vidí mladé slečny a vzpomene si na mládí a krásu své manželky. Neustále se zde hovoří o nejkrásnějším věku, ale nikdo sám o sobě v něm není, vidí v něm jenom ty druhé. Do toho hudební podkres tvoří jazz (mládí) a hudba klasická (stáří). Celým filmem se tím pádem nese nostalgie až sentimentální lpění po starších časech. Je zde však nástroj, který dokáže zachytit prchavost okamžiku a tím nástojem jsou právě sochy! Hlava pana Hanzlíka bude stále mezi námi, ikdyž už z něj zůstane jen lebka. Šebánek bude stále řvát, ikdyž už nebude ani moct otevřít pusu. Postava Brejchové bude stále vzrušovat muže, ikdyž již bude na smrtelné loži. S odstupem času se pak tato funkce uchování času přenesla i na film samotný, který podobně jako sochy zakonzervoval určitý prchavý moment. Můžeme tak i dnes vidět pana Hanzlíka ve svém junáckém výkonu a budeme jej moct vidět stejně i v dalších desetiletích (stoletích, tisíciletích). (26.10.2015)

Sochaříci, sochaříci... Otázka "nejkrásnějšího věku" je tady pouze velmi volným rámcem filmu, který má mnoho světlých i úsměvných momentů, duo Šebánek-Ježková pobaví snad už i z principu. Jenže celkově je to film poměrně unylý, nudně se plácající v několika ne zcela spolu držících scénách, volně promotaných a bohužel místy sklouzávajících k takovému čecháčkovskému, snad i lehounce šovinistickému humoru připomínající spíše Zdeňka Trošku. Ale možná jsem se jen generačně minul, nemám ten nejkrásnější (anebo správný) věk.... (28.05.2022)

Trochu slabší alternativa Formana - hlavně po stylistické stránce, co se týká narace, film není tak ucelený, spíše skáče mezi jednotlivými epizodami a polohami, které sami o sobě fungují, ale dohromady působí trochu letem světem, pod kůži postav se zde nedostaneme až na světloou výjimku Hany Brejchové, kde se to povedlo ve vý- razné zkratce. Neherci zde opět nezklamali, Křesadlová je jednoznačně živel a Růžičková tu předvádí´skvělý "taneček" na schodišti. A té malé holčičky, co pořád zapomínala mi bylo hodně líto. (27.01.2009)

Klasická česká "Nová vlna", ale jakoby nic víc. Sotva bych zde tušil tvůrce Homolkových. Divný film. O ničem. Nebo přece? O "nejkrásnějším věku"? A který to tedy je? Z filmu se zdá, že žádný. Vidíme zde různé nositele věkových určení, ale žádnou postavu, které bychom se mohli chytit, natož pak hrdin(k)u. Film je o ničem - záměrně. Sympatické prostředí mladých umělců - kandidátů sochařství nijak nevybočuje z okolní šedi. Nevidíme v nich "tvůrce", jen ty momentální šťastlivce, kteří jsou ještě mladí. To je totiž ten nejkrásnější věk, ale představuje se zde jen jako jeden úsek života od nikud nikam. Vynikající je střídání scén, kdy se mezi sebou baví mladí sochaři a staří kandidáti na model. A taky různé fáze života hlíny, z níž je hněten člověk. "Sochaříci" se - coby učňové v ztvárňování formy člověka - denně konfrontují s lidským věkem. A co z toho? Celkem nic. Z druhé strany jsou konfrontováni i jejich modely (stařec, mladá žena se "závazkem", uhlíř). Jsou tu drobné průhledy do života těchto modelů, jak tato skutečnost (bytí-objektem-umění) na moment zasáhla jejich živůtky a zasadila do jejich myslí nepatrné zpochybnění každodenní samozřejmosti. Že by se tu přece jen něco dělo? Nevím. Nudný film, ale nepostradatelný a přece jen jaksi krásný. (04.03.2011)