Rogopag

(1) trocha pop-psychologie neuškodí. Takový příběh do letní nedělní přilohy novin. (2) krátké režisérské cvičení na téma rozpad vztahu. Originální (práce se zvukem, vyjádření hlavní myšlenky: Já tě exmiluji), ale nechápu propojení s atomovým výbuchem. Muž a žena si takhle přestávají rozumět od nepaměti. (3) Barevné scény jsou výborné, cynický režisér na plátně předčítá z režiséra skutečného. Marxismus nebo katolictví - kompars má vždycky hlad. (4) "jen" satira, ale ty děti žijící reklamou jsou přesné (Viva myšáček!) a takovou rodinku uvidíte dnes v každém motorestu. Konzum je věčný. (07.07.2009)

Taká zábavka pre slávnych režisérov ako krátenie si času medzi celovečerákmi. Okrem Godarda to všetci zobrali s humorom a preto tu tá jeho poviedka zapadá asi najmenej. Občas film prekvapí bonmotmi typu Taliani sú analfabeti a najväčší malomeštiaci v Európe, ale inak je to príliš ukotvené vo svojej dobe a kritická satira vtedajšieho konzumu už nemôže zaujať tak, ako keď dnes sme posunutí omnoho ďalej a 60. roky nám pripadajú ako raj, kedy každý s každým komunikoval osobne a neskrýval sa za sociálnymi sieťami. Preto ma vlastne napadá otázka, že prečo dnes nemajú Taliani režisérov ako Pasolini, Rosselini, Godard a Gregoretti, ktorí by našu dobu a všetko okolo postihli rovnako presne a poznali by sme ich tak aj na Slovensku a v Čechách. (30.04.2016)

Rossellini: Sympatický ženský charakter. Príbeh, aj ostatné postavy stojace na ňom. Koniec trochu vyšumený. 3*; Godard: Bezobsažný pozérsky bullshit. 2*; Pasolini: Od tohto som čakal viac. Welles je dobrý Pasolini, inak ale klasický ppp; progresívne natočená, bolševická propaganda. Niečo jak mix Teorémy a Vrabcov. 3*; Gregoretti: Inteligentné, moderné, dobre zahrané. Kazí to len tá doprovodná časť z konferencie (či ako to nazvať). A opäť nesúhlasím. 3* (19.10.2020)

Rosseliniho povídka je nejslabší a byl odvážný tah dát ji hned na začátek. Obávám se, že dost diváků odradí od dalšího sledování. Je sice poměrně zručně natočená, ale co naplat, když točit ji nemělo žádný smysl. Je totiž absolutně o ničem a nevyvolá žádné emoce. Hned druhý Godardův příběh je na tom o poznání lépe. Podivná změna v chování lidí po výbuchu bomby a jediný muž, který to ,,prospal" působí dost klaustrofobicky, zvláštně, děsivě... A tedy hodně dobře. Třetí filmek je od Pasoliniho, což je režisér, o kterém nevím co si myslet. Jeho ,,trilogie života" mi přišla vyloženě odporná, naopak Evangelium sv. Matouše výborné. Povídku Tvaroh z tohoto fimu mu určitě připisuju k dobru, ačkoliv na začátku jsem byl trochu zmatený a nevěděl jsem, jak to uchopit. Perfektní závěr mě však přesvědčil. Poslední povídka od v Čechách neznámého Gregorettiho také nebyla špatná. Může se jí vyčítat dějová plytkost, ale to klidně odpouštím, protože je to výborně natočeno (třeba prostřih lidi v restauraci x slepice). Konečné hodnocení je tedy kladné, protože tři ze čtyř povídek jsou z mého pohledu vážně povedené. Z hlediska celkového propojení příběhů bych ale trochu víc zapřemýšlel nad hudbou, která se hlavně ke dvěma prostředním povídkám zrovna dvakrát nehodí. A hlavně bych udělal mezi jednotlivými segmenty delší přestávky. Opět především nad dvěma prostředními povídkami bych se rád trochu déle zamyslel a nepřeskakoval okamžitě na další příběh, aniž ten první dozněl. (28.04.2007)

Štyri kvalitatívne aj námetovo rôznorodé poviedky s podtitulom o začiatku konca sveta nakrútila štvorica režisérov pod názvom Rogopag (názov filmu je zložený zo skratiek priezvisk režisérov). 1. CUDNOSŤ (r. Roberto Rossellini) o letuške, obťažovanej nepríliš úspešným záletníkom. Krátka trpko-smiešna moralita o vynútenej vulgarizácii správania naprieč spoločnosťou, tiež zaujímavo predpovedá dnešný digitálny vek zachycujúci cez okienko hľadáčika všetky zážitky a osoby. 70%. 2. NOVÝ SVET (r. Jean Luc- Godard), obrazovo úsporné spracovanie následkov výbuchu atómovej bomby prostredníctvom vzťahu muža a ženy. Strata logiky, významu slov, nadobúdajúcich iný zmysel (pôvabný je najmä ženin výraz: "Ja ťa exmilujem"), nadužívanie liekov, relativita sľubov - sú hlavné zdroje nového sveta. Strohosť spracovania nahrádzajú typické godardovské slovné hračky a rôzne drobné odkazy, či citácie z literárnych diel (tu napr. Paul Eluard), trochu sa strácajúce vo vznešenej intelektuálskej nude. 60% 3. TVAROH (r. Pier Paolo Pasolini) - marxisticko-kresťanský režisér v podaní Orsona Wellesa má jasný vzťah k odporným kapitalistom, ktorí sú producentami jeho filmu a šľahá ironickými poznámkami k ikone talianskej kinematografie („Fellini – ten tancuje“), Kristovo umučenie sníma v nádherných renesančne sýto farebných obrazoch, no na hladujúcich štatistov jeho presvedčenie akosi nesiaha. Ostrý sarkastický škľab napravo aj naľavo v najvydarenejšej poviedke filmu. 90%. 4. DOMÁCE KURČA (r. Ugo Gregoretti) – sociologická prednáška podaná strojovým hlasom cez dierku v hrdle významného vedca, je prekladaná opisom jedného dňa stredostavovskej talianskej rodiny, ilustrujúcim prednášané tézy. Ideálni konzumenti spôsobia však niekedy výrobno-obchodnej mašinérii nečakané problémy, s čím však teória počíta. 80%. (24.09.2006)