poster

Loni v Marienbadu

  • Francie

    L'Année dernière à Marienbad

  • Itálie

    L'anno scorso a Marienbad

  • Slovensko

    Vlani v Marienbade

  • Nový Zéland

    Last Year at Marienbad

  • Velká Británie

    Last Year at Marienbad

Drama / Mysteriózní / Romantický

Francie / Itálie, 1961, 94 min

Komentáře uživatelů k filmu (128)

  • Elví
    ***

    Jo tak tenhle film si na mou schopnost soustředění ale pořádně zaútočil. A dokonce několikrát v rámci jednoho promítání:). Mezi začátkem a koncem jsem stihla i několik dalších filmů. Dalo by se říct, že střihem v mé vlastní režii se dostala v "Loni v Marienbadu" ke slovu i taková Ally McBealová jdoucí paralelně na jednom televizním kanálu.(18.11.2006)

  • LeoH
    *****

    Film jako návštěva obrazárny, kubistická hra s převracením celého příběhu i jednotlivých situací z různých stran, v různých variantách a skrz různé komunikační kanály, hypnotizování diváka tím vším v báječně zvoleném souzvuku s varhanním doprovodem. Takové věci mi dělají mimořádně dobře.(22.6.2013)

  • maxidoba
    *****

    Na tento film jsem se dlouho připravoval a udělal jsem dobře. Loni v Marienbadu je mistrovské dílo, které nejprve uchvátí svým obrazem a poté přináší nepřeberné množství interpretací. Co se může na první pohled zdát jako smyčka sobě podobných scén, je jen prostředek k tomu, aby si divák sám našel ty správné indicie a dobral se tak k uspokojivému výkladu. To co Resnais začal v Hirošimě, dovádí zde k dokonalosti.(26.10.2016)

  • Mylouch

    Probouzení obyčejné chlapecké touhy po županu s peřím a procházkách pustým francouzským parkem. hudba: Francis Seyrig. Asi 2-3*(3.4.2017)

  • Kamkon
    *****

    Naprosto odzbrojující film se skvělým obsazením (tajemné zjevování zklamaného pana manžela je neskutečně silné), působivými scénami v interiéru (škoda že ne v Mariánkách) a poutavým komentářem. Měla jsem připravený krásný komentář, ale zapomněla jsem ho pro ten pocit, takže snad napodruhé to vyjde(4.9.2012)

  • KRYSIOPICE
    odpad!

    O tomhle filmu jsem cetl jako o významném film, který je misteriozní, tezko pochopitelný a končí otevřeně. Znělo to celkem zajimavě tak jsem ho stahl. Jak jsem zjistil jedná se zase o francouzskou novou vlnu takze absolutní vitezství formy nad obsahem, zadny pribeh, jen snaha o to delat veci jinak. Kdyby to bylo jako filmy Tarkovskeho, které se taky vzdycky nedaji pochopit, ale jsou aspon vizualne pritazlive, rekl bych ok. tady jsou naprosto nudene, nezajimave zabery, spatne hrajici neherci a absentujici dej.(18.9.2020)

  • danoo
    *****

    Ľúbostný príbeh b e z príbehu, resp. príbeh je zredukovaný na otázku, či mal jeho protagonista minulé leto pomer so ženou, ktorú stretáva v hoteli. Vyšetrovanie sa stáva znepokojujúcim experimentom, kde minulosť, prítomnosť a budúcnosť strácajú zmysel a režisérove geometrické kompozície suplujú funkciu pamäte. M a r i á n s k e L á z n e skrývajú toľko prvkov a motívov, čakajúcich na objavenie, že možnosti „príbehu“ sú takmer neobmedzené. Súdiac podľa vcelku kontroverzných hodnotení existujú 2 základné spôsoby nazerania na film: v prvom, karteziánskom prístupe sa bude divák snažiť o lineárnu rekonštrukciu a zistí, že film je nepochopiteľný; druhou možnosťou je nechať sa unášať obrazmi a mizanscénami, pričom tu sa film javí celkom zrejmý. A Resnaisov „bonus“ spočíva v tom, že po každom ďalšom vzhliadnutí je možné znova poskladať p u z z l e podľa fantázie a aktuánej nálady.(22.2.2011)

  • noriaki
    **

    On si jejich setkání pamatuje do absurdních detailů, ona tvrdí že se nikdy neviděli. Dvojice se prochází nekonečným bludištěm a snaží se znovu vrátit do okamžiku, který se možná stal, možná nestal. Loni v Marienbadu je zvláštní počin a to se držím hodně zkrátka. Nemá děj co by stál za řeč, a nemá ani začátek, prostředek a konec. Dává smysl zhruba jako ty z divnějších Lynchových filmů, tedy v podstatě libovolný. Surrealismus není nic pro mě, takže se většinou snažím hledat vnitřní pravidla a zasadit události do logického rámce. Tohle je ovšem tak studené, neskonale nudné, manýristické a zahleděné samo do sebe, že jsem se ani neobtěžoval. Zrežírované je to ovšem skvěle.(2.9.2020)

  • Markussis
    *****

    Jeden ze dvou nejtěžších a možná vůbec nejtěžší snímek, který jsem kdy viděl. Ten druhý je Vargtimmen. Nemá pro mne smysl se zde po mnohých výtečných komentářích v těchto řádcích snažit o něco podobně objektivně bravurně popisného. Pouze vyjádřím svůj pocit. Snobismus a smetánka jsou právě v této podobě jaksi historicky na svém vrcholu. Vlivem užívání své vrcholné rozkoše, naprostého, v hmotném slova smyslu životního zabezbečení, jaksi již nevědomě zahazují své ego a s ním i svou živočišnou ostražitost. Prostor logicky dostává rozmařilost, ale pozor je to již duševní rozmařilost. Někdo by řekl, že je to situace příhodná k zešílení. Ano, šlechta nebo tedy obecně smetánka je také pouze z masa a kostí a vlivem své jisté bezstarostnosti má k duchovním věcem odjakživa blíže. Logicky tedy v tomto směru posunuje hranice možného. Navenek se tento fakt jeví i prostřednictvím formy filmu jako vytříbená rafinovanost. Tento stav věcí je však pouhým předpokladem pro existenci jednotlivých postav tohoto filmu. Co je však podstatou célého mého zážitku? Nevím. Láká mne to láká. Je to snad sama žena a její touha po lásce, která dala do pohybu chod všech věcí a jevů? Je možné, že je člověk již předem naprogramován a prostřednictvím svého podvědomí si něco uvědomuje, něco je mu stále jasnějšího a následně třeba byť i z pozitivního zjištění má stále strach a volání duše nakonec nevyslyší? Co vlastně znamená loni? Jedná se o mínus jeden rok anebo o minulý život ženy? Nemyslím si, že by onen muž po jejím boku byl čistě ,tedy z více objektivních pohledů skutečný, nějak hmatatelný. Možná jde o to, že každý člověk, který se odhodlává ke svému životně důležitému činu, si v takové chvíli uvědomuje jako nikdy jindy, že je blíže smrti, neboť čas je námi pocitově skládán z našich činů a naše paměť informuje rozum o lidské smrtelnosti a to vede ke strachu. Kdo je tedy opravdu onen muž? Není snad naprosto přirozenou součástí ženiny duše? Ano, ale kdo je to? Symbolicky je znázorněn jako smrt. Ale kdo je ona smrt, co je podstatou této smrti? Je to ženina tužba a strach zároveň? Myslím, že žena si po celý čas filmu sebe samu připomíná a zároveň současně tento fakt popírá. Nevěřím tomu, že muž ve filmu je v ženině blízkosti jako jakási matematická predispozice, naopak tento muž je od začátku právě následkem rozpoložení ženiny snové tužby. Příběh nebo koloběh? Velká alegorie anebo přeci jen skutečnost? Film nebo snad již historický lidský archetyp? Co mi film dal? Uvědomil jsem si ,že žiji stále ještě velmi povrchně a myslím, že kdyby lidé ve svém životě pronikali do podobné hloubky jako tento film, nepotřebovali by ke svému rozptýlení horory. Toto je můj osobní zmatený výklad. Nemohl jsem jinak. Snad takový účinek film ve mně zanechal?(7.9.2012)

  • TerezD
    **

    Toto má být umělecký skvost? Po vizuální stránce se jedná o kvalitní film, ale to nestačí. Interiér starého barokního hotelu, kterým nezávisle projíždí kamera, neobvyklý střih, svícení, to jsou prvky, na které se mi hezky koukalo. Uznávám, že se jedná o přelomový snímek i co se vypravování týče, ale kladu si otázku, je to potřeba? Tato experimentální forma diváka vytrhuje z kontextu událostí a záměrně ho mate. Neměla jsem chuť stále hledat nějaké skryté symboly a interpretovat si "děj" (jestli tam vůbec nějaký byl) po svém. I ta varhanní hudba mě po celou hodinu a půl sledování rušila. Určitou inspiraci si jistě brala Věra Chytilová ve svém těžko stravitelném kousku Ovoce stromů rajských jíme. Za mě tedy prvotřídní intelektuální nuda..2*.(1.10.2018)

  • honajz2
    ****

    Líbilo se mi to. A to hlavně po filmařské stránce. Uchvacovaly mě už jenom ty obrazy, které jsou skutečně jenom lehce rozpohybované obrazy - např. hlavní dvojice jde místností a okolo nich je spousta lidí, která zde jen stojí a pózuje, nic víc, ani se nehnou. A takových scén je tam mnohem víc a vlastně je to založené hlavně na hlavní dvojici, vedlejší postavy jsou jen pozadím. Taky celý ten film má zvláštní atmosféru, která je opravdu až snová a popravdě mě začala nudit až ke konci, jinak ne. Hodně se mi líbily i ty dialogy, co neměly ani začátek ani konec, ale byl z nich řečen jenom prostředek. Experiment je to opravdu dost zajímavý a i když jsem mu původně chtěl dát jenom silné 3* (vadí mi tam, že to nemá ani minimální děj), ale nakonec ty slabé 4* klidně dám. Totiž, experimentální filmy se hodnotí podle jiných kritérií, než normální. Slabé 4*(26.2.2020)

  • MaxipesFik
    *****

    Film je přelomový svou prací se střípky děje roztříštěných do mnoha časových rovin, ze kterých si divák postupně syntetizuje jeden z možných příběhů jednoho milostného trojúhelníku. John Fowles ve filmu desetkrát znásobený. Geniálně vytvářená atmosféra neotřelou prací s kamerou, experimentální hereckou akcí (nehybnost/pohyb), podmanivou hudbou. Velice působivé.(23.7.2008)

  • pasteur.II
    *****

    udýchaná láska v barokním labirintu(20.5.2012)

  • cachina
    *****

    Loni v Marienbadu rozhodně není pro všechny diváky. Je spíše určen artrovému publiku a je plodnou půdou pro nejrůznější analýzy. Děj je ale přitom velice prostý. Muž potká v hotelu ženu a tvrdí ji, že se znají již z loňského roku. Ta si ale na nic nevzpomíná. Dějová jednoduchost je v silném kontrastu k formě vyprávění. To není seřazeno chtonologicky, dochází k častému opakování, najdeme zde i elipsy, vynechávky, divák si toho musí více domyslet. Kamera si tak různě poletuje, nezabírá, to co by zabírat měla, postavy opouštíme uprostřed věty apod. Vyprávění hlavního hrdiny je hned zpochyňováno, při každé další historce jsou detaily jiné, a tak divák přesně neví, na čem je. A právě v tomhle tkví hlavní síla filmu.(6.3.2013)

  • andrii
    *****

    Slyšte, mluvím k vám, zřete, přeneste pohled za kulisy, mnohem, mnohem dál, za přepych prázdnoty, kde klamou stropy i komnaty. Zruším Vaše abonmá na vzkříšení. Pohnu v zakletém zámku zkamenělinami. Přišel jsem si pro Vás, vyrvat z podstavců neurčitých zábran, ze sochané stojatosti, šepotů neživých, nemrtvých. Vaše melancholie, smutná zář, nepřítomná tvář, mě užírá. Přál bych si rozžehnout Vaši mysl, vyzout střevíčky zapomnění z podzámčí nevědomí. Zápasíme o tajemství podivného místa, o „chrám“ nejasného setkání onoho chladného léta. Podejte mi ruku, spící krasavice, zavinutá tlukotem elegance přítomné seance, budu Vaším jediným průvodcem, vypravěčem na cestě, upíjet z kalíšků klidu noci budeme už navěky společně.(26.10.2016)

  • Autogram

    Toto je na mňa taký ťažký filmový experiment, že to ani nemôžem hodnotiť. Je to vlastne ešte film? –––– ...kde kroky kráčajúceho sú pohltené takými ťažkými, hrubými kobercami, že žiadny zvuk kráčajúceho sa nedostane do vlastného ucha...(4.12.2017)

  • RockChick
    *

    Příběh filmu v kostce: Žena a muž se do sebe zabouchnou v hotelu a slíbí si, že se za rok zase sejdou. Prý. To nám aspoň tvrdí ten týpek. Za tu dobu, ale borka chytila Alzheimera a na nic si nepamatuje. Prý. Tak se náš hlavní hrdina rozhodne, že ji paměť zase všemi možnými způsoby osvěží. Výsledkem je divácká tortura, do sebe zahleděné umění pro umění, kdy musíme hodinu a půl přihlížet snažení děsivého creepa, kterej nedokáže pochopit, že o něho ta ženská asi tolik nestojí. Obávám, že tenhle film by v post Me Too éře už neprošel. :-((17.11.2018)

  • Jancll
    ***

    Nelámu nad tímto filmem hůl, a to proto, že mu nelze upřít dávku originality a velmi dobrého vizuálního provedení, které vytváří nezaměnitelnou atmosféru. Na můj vkus je však až velice často nudný a ani trik se sirkami na mě nijak nezapůsobil.(25.2.2006)

  • Handy8
    **

    Jsem povrchní primitiv, který má rád (až na pár desítek výjímek) mainstream a filmový impresionismus mu nic neříká. Myšlenka mi snad úplně neunikla - vysvětlil jsem si to tak, že zde jde vlastně o to samé co v Mementu (hlavní postava přetváří vlastní vzpomínky/myšlenky tak, aby popřela skutečnost, že ona dáma je mrtvá), ale styl, jakým je to podávané, mě prostě nebaví ani vizuálně neuchvacuje.(4.10.2011)

  • EKLEKTIK
    ***

    "To si snadno ověříme, zprávy o počasí najdeme v novinách." Přestože jsou komentáře pod tímto filmem plné superlativů, mě si tedy opravdu nezískal. Musím ale vyzdvihnout jeho nadčasovou obrazovou stránku, která byla očividně inspirována surrealistickými malíři. Jejich vliv je pak nejvíce patrný ze scény se záběrem zahrady, kde stojí lidé s dramaticky dlouhými stíny, namalovanými přímo na zemi, jejichž iracionalita přímo evokuje díla Giorgia de Chirica, Paula Delvauxe, či René Magritta. Vizuální styl snímku však také výrazně ovlivnilo režisérovo úsilí o co nejvěrnější napodobení starých němých filmů, které bylo patrné i z vlasů Delphine Seyrig, jejíž sestřih připomínal účes Louisy Brooksové, představitelky hlavní role Lulu z filmu "Pandořina skříňka", který natočil Georg Wilhelm Pabst.(20.11.2016)

  • Mikino00
    **

    Opět podobný film jako Hirošima, opět to šlo absolutně mimo mě, tohle prostě není režisér pro mě. Jedno velké trápení, nevím kde v tom vidí někteří genialitu a ani to vlastně vědět nechci. Opravdu pro velmi velmi náročného diváka.(2.10.2011)