Noc a mlha

Nekompromisní a nevybíravý pohled na zrůdnost koncentračních táborů je jedním z nejotevřenějších dokumentů, který se nebránil zobrazit i pravdivě šokující fakta. Resnais prokládá černobílé nacistické záběry s barevnými pohledy na opuštěné baráky v Auschwitzu a ptá se po příčinách (aktérech) tohoto nelidského soukolí. Prostřednictvím vypravěče Michela Bouqueta se dozvídáme o ďábelsky propracovaném systému koncentráků, jenž pro vězně tvořily drastický svět ve světě, přesněji peklo na zemi. I dnes působí fotografie na vyhublé kostry zajatců či masové hroby doslova příšerně. Nedivím se, že deset let od skončení druhé světové války vyvolal tento dokument u řady lidí odmítavý postoj. Mnoho z nich totiž stále netušilo, jaká zvěrstva museli podstoupit mnozí z nás. (30.01.2005)

Noc a mlha představuje dnes už dosti známé záběry z koncentračních táborů a ukazuje tak realitu tamnějších hrůz, která v padesátých letech - ještě deset let po válce - nebyla mnohým známa (ačkoli příležitost diváci dostali např. už v roce 1945 ve Wilderových Mlýnech smrti). Děsivost Resnaisem editovaný materiál neztrácí ani po letech, ačkoli sílu pramenící z němého úžasu už trochu ano. Připočteme-li naprosto nevhodně zvolený hudební doprovod (stejně tak by šel použít rozjuchaný swing), působí snímek spíše jako dobová než nadčasová záležitost. (23.08.2016)

Dnes už vieme o histórii 2. svetovej vojny všetko, ale vo svojej dobe tento dokument musel mnohých šokovať svojou nekompromisnosťou v zobrazovaní všetkých tých hrôz. Tie desia aj dnes, pretože v prípade holocaustu nemôže žiadna filmová hraná fikcia nahradiť autentický záber dokumentu. Resnais oči pred ničím nezatvára a nabáda k tomu aj diváka. Bohužiaľ nie len toho z roku 1955, ale aj dnešného, pre ktorého je toto obdobie dávna minulosť, ktorá sa už nemôže opakovať. Prečo si to ale stále myslíme? (17.09.2013)

Pro mě je Noc a mlha nejsilnějším dokumentem o hrůzách koncentračních táborů. Nejde jen o záběry všech těch lidí, ale hlavně o to, jak dokument vystihl tu beznaděj, strach a bídu, která se v táborech smrti zabydlela. Z tohohle filmu se budu ještě dlouho vzpamatovávat - ta syrovost, kamera, co se nebojí ukazovat všechna ta zvěrstva... Ještě dlouho to budu mít v hlavě. Film na mě měl přesně ten účinek, který Resnais zamýšlel: události z koncentračních táborů nebyly jen hry rozmařilých dětí. Bylo to zlo, které se snažíme vytěsnit, odlehčit, zapomenout. (19.05.2012)

Děsivé, mrazivé, otřesné, depresivní, šokující. To vše v silně sugestivních záběrech od začátku až do úplného konce. Vidět budovy napěchované až po střechu dětskými oblečky nebo lidskými vlasy to je opravdu pro silné nátury. Dokument, který na vaši psychiku útočí tou nejděsivější silou, vás nenechá chladnými. To vše jen tak v jiném i třeba podobném dokumentu nenajdete..Určitě se jedná o jeden z nejsilnějších i když ne čistě a vyloženě informativních dokumentů, zobrazujících nám ve svých vizuálně archivních záběrech všechna ta hrůzná zvěrstva spáchaná v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války. A co na to tenkrát samotní nacističtí pohlaváři, vojáci, důstojnící a kápa? Tuším, že se nějaká část z tohoto dokumentu pouštěla i při výsleších v Norimberském procesu. Samozřejmě, že se k tomu nikdo nepřiznal, nikdo o tom nic nevěděl, anebo věděl, ale nevěděl, v jakém kolosálním rozsahu se všechny ty kremace prováděly.. Těch třicet minut mi tady připadalo jako celá hodina! (18.11.2007)