Stará známá písnička

Já vám nevím, rád oceňuji zajímavé nápady, ale na druhou stranu, pouze dobrý nápad film nedělá. Snímek Stará známá písnička sice vystihuje, evidentně mezinárodní, přísloví doslovně a dokonale (podobný přístup k muzikálu jsem zatím neokusil, tudíž jsem byl chvíli baven jen způsobem využití písní), film je dokonce i poměrně zábavnou sondou do "běžného rodinného života"(i když tak trochu po francouzsku). Problém je však v tom, že to, co nám snímek předkládá, je jaksi prázdné, jaksi ohrané a jaksi nesoudržné. Přitom jsem si ten pitoreskní rej postav celkem užíval. A krásných písní zde zaznělo dost... (06.07.2010)

Kdybych vyrůstal ve Francii a vstřebával všechny ty francouzské šlágry a šansony, které se objevují ve filmu, bylo by hodnocení nejspíš vyšší, ale takhle jsem vnímal především celkem průměrný scénář, který si pohrává s banální milostnou zápletkou. Slušné obsazení, příjemná atmosféra Paříže a zajímavé postavy se spoustou emocí a nálad. Celkový dojem: 60 %. Nijak zásadní, ale přesto lehce nadprůměrný francouzský kousek. (19.11.2008)

Jsem trochu zklamaný, protože moje fantazie překročila záměry tvůrců. Představoval jsem si, jak všední Francouzi v průběhu běžné konverzace náhle pocítí neodolatelné nutkání, vyskakují na stoly a propukají v zpěv, tančíce přitom za asistence pohledných sboristek, sešikovaných v úhledné geometrické obrazce. Že se ve francouzských ulicích bez předchozího varování odehrají muzikálové orgie a shůry jim bude žehnat sám Gene Kelly. :-) Tak to bohužel není. Postavy se hýbou úplně normálně, nikdo netančí, sboristky se nejspíš rojí v nějaké pečlivě zamčené šatně. Figury vedou fádní dialogy, do nichž občas vloží dvě tři fráze nějakého songu. A chvílemi to má něco do sebe. Třeba když bělovlasý André Dussollier spustí hlasem popového dorostence nebo když muž a žena, kteří se neznají, cvrlikají laškovný kuplet ze 30. let, včetně praskavého zvuku gramodesky. Škoda jen, že toho není víc a je to většinou samoúčelné. 60% (10.04.2006)

Vôbec nie moja šálka kávy. Pre čajofilov čaju. Resnais je síce jeden z tých starousadlíkov francúzskeho filmu, ktorý ide stále ďalej a je zábavnejší a štýlovo pútavejší, než taký experimentátor Godard. Ale aj napriek tomu je film tradičnou vzťahovkou. Postavy sú dobre napísané, ich prepojenie a vzťahy sú umne vystavané a všetko je to obohatené o šanzóny, ktoré mi síce nič nehovoria a podľa môjho názoru narúšajú celý koncept( vypovedajú len o vnútorných pocitoch postáv), pretože často sa mi stalo, že zaznela pieseň a ja som bol sekundu prekvapený, než som si spomenul, že spievali pred 7 minútami. Ale je to slušné a nenudil som sa. Ale od Francúzskych filmov si znova dám na hodnú chvíľu pokoj. Nikdy som ich až na pár výnimiek nemal rád. (19.10.2014)

Tenhle film určitě nepatří mezi stěžejní díla Alaina Resnaise, ale je to i tak příjemná zábava. Navíc s hravým nápadem, když jsou myšlenky postav vyjádřeny částmi populárních francouzských písní bez ohledu na věk a pohlaví. Což často vyloudí úsměv do tváře. Zábavná forma podtrhuje vztahový a partnerský příběh hledání, objevování, bilancování. Setkání s láskou minulosti, pocit nového a velkolepého vztahu, neopětovaný cit, pomalá cesta sbližování, neschopnost přiznat si své chyby, plánované opuštění partnera, hodně emocí vyřčených i nevyřčených. Je zde šest výrazných postav. Sebevědomá i tápající Odile Lalande (zajímavá Sabine Azéma), její mladá, nadějná a svérázná sestra Camille (dobrá Agnès Jaoui), Odilein trpělivý partner Claude (Pierre Arditi), bývalý sukničkář a hypochondr Nicolas (zajímavý Jean-Pierre Bacri), zamilovaný a obětavý Simon (André Dussollier) a povrchní majitel realitní agentury Marc Duveyrier (Lambert Wilson). A k tomu všemu jsou slyšet části písní takových osobností jako je Charles Aznavour, Edith Piaf, Gilbert Bécaud, Serge Gainsbourg a mnoha dalších. Vše již bylo v různých podobách a obměnách řečeno, vysloveno, zazpíváno. Najít své štěstí, svou lásku a své místo v životě je aktuálním tématem každého času, věku i pohlaví. (28.12.2015)