Režie:
Alain ResnaisKamera:
Renato BertaHrají:
Pierre Arditi, Sabine Azéma, Jean-Pierre Bacri, André Dussollier, Agnès Jaoui, Lambert Wilson, Jane Birkin, Jean-Paul Roussillon, Jean-Pierre Darroussin (více)Obsahy(1)
Každý zná tu písničku, která je plná malicherných hádek, omluv, malých či větších lží, kde se kdokoliv náhle zamiluje, kde se opouští a odpouští a znovu schází. A to vše v bravurní hříčce protkané, nebo chcete-li vyprávěné, prostřednictvím šansonů například Aznavoura, Bécauda, Edith Piaf či Johnnyho Hallidaye. Natočil ji s nebývalou lehkostí pětasedmdesátiletý nestor francouzské kinematografie Alain Resnais a byl za ni také patřičně oceněn. Na 48. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně 1998 mu byl při příležitosti uvedení snímku Stará známá písnička udělen Stříbrný medvěd za vynikající přínos současnému filmovému umění a na domácí půdě ve Francii získal film celkem devět Césarů, mezi nimiž i toho za nejlepší francouzský film roku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Jsem trochu zklamaný, protože moje fantazie překročila záměry tvůrců. Představoval jsem si, jak všední Francouzi v průběhu běžné konverzace náhle pocítí neodolatelné nutkání, vyskakují na stoly a propukají v zpěv, tančíce přitom za asistence pohledných sboristek, sešikovaných v úhledné geometrické obrazce. Že se ve francouzských ulicích bez předchozího varování odehrají muzikálové orgie a shůry jim bude žehnat sám Gene Kelly. :-) Tak to bohužel není. Postavy se hýbou úplně normálně, nikdo netančí, sboristky se nejspíš rojí v nějaké pečlivě zamčené šatně. Figury vedou fádní dialogy, do nichž občas vloží dvě tři fráze nějakého songu. A chvílemi to má něco do sebe. Třeba když bělovlasý André Dussollier spustí hlasem popového dorostence nebo když muž a žena, kteří se neznají, cvrlikají laškovný kuplet ze 30. let, včetně praskavého zvuku gramodesky. Škoda jen, že toho není víc a je to většinou samoúčelné. 60% ()
Protagonisté snímku Stará známá písnička namísto hudebních čísel volně přecházejí z mluvené řeči do zpěvu. Režisér vkládá postavám do úst písničky v originálním znění. Chytře vybrané pasáže skladeb působí přirozeně a dál rozvíjejí děj. K funkčnosti nadsázky přispívá i kvalitní a sympatické herecké obsazení. Charaktery postav jsou natolik soběstačné, že by v kontextu uspěly i bez hudebního doprovodu. Ten však dělá z filmu mnohem výjimečnější zážitek. (Kristýna Pleskotová, Ci 09/2008). ()
Typický současný francouzský film. Skupina materiálně zajištěných měšťáků hledá nadstavbu v citové spokojenosti. Na začátku jste sice nadšeni přesným výběrem písniček a výkony herců, kteří přejdou na dublování bez nejmenšího zlomu, ale když pochopíte, že jinak jde o x-tou variaci na hledání lásky u střední francouzské třídy, a uvědomíte si, že film má dvě hodiny, váš zájem opadne. ()
Kdybych vyrůstal ve Francii a vstřebával všechny ty francouzské šlágry a šansony, které se objevují ve filmu, bylo by hodnocení nejspíš vyšší, ale takhle jsem vnímal především celkem průměrný scénář, který si pohrává s banální milostnou zápletkou. Slušné obsazení, příjemná atmosféra Paříže a zajímavé postavy se spoustou emocí a nálad. Celkový dojem: 60 %. Nijak zásadní, ale přesto lehce nadprůměrný francouzský kousek. ()
Překvapivě originální! Není to teda vyloženě úchvatná jízda na hudebním rollercoasteru, ale kombinace hereckých, scénáristických a gagových perel se tu najde. A vložené písničky z DJ boxu taky občas vytvoří zajímavou synchronicitu. Ale hlavními hrdiny jsou beztak Selští rytíři od jezera Pludradž. (nebo tak nějak) [Ponrepo] ()
Galerie (5)
Photo © Pathé
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se od 13. ledna do 9. března 1997 v Paříži (Francie). (BMW12)
Reklama