Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrají:
Otakar Brousek st. (vypravěč), Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jan Libíček, Jaroslav Moučka, Věra Tichánková, Libuše Havelková, Soběslav Sejk (více)VOD (1)
Epizody(10)
Obsahy(2)
Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)
(více)Recenze (248)
Spletenec milých, zábavných povídek s těmi otravnými, vyčpělými. Horníčkovo nicneříkající "herectví" je v ostrém kontrastu s geniálním herectvím Sováka. Unikátní je také Josef Dvořák, předvádějící divadelní roli Mylady a Polednice. Když Eva Svobodová v dané situaci místo "jedem" zařve "hijéééé", jdu pokaždé do vrtule - takový spontánní humor miluji - to vymyslí jedině génius nebo to vznikne, pravděpodobně, úplně náhodně. ()
Tenhle styl intelektualního humoru mi nikdy moc nepřirostl k srdci a to i přesto že pana Sováka (především toho filmoveho) jsem miloval u pana Hornicka to už tak srdcové nebylo. Ten hrát neuměl, to byl především brilantní mistr slova že všech těch "Hovoru H" apod. Koukat se na ty dva nešiky jak pracuji nebo vedou chytré řeči kolem ale skutek utek, to chce opravdu silné nervy. Ti dva vlastně názorně předvádí jak jsou tito lidé v bežném životě ztracení a na trhu práce téměř neupotřebitelní, nic neumí jen blbě kecat, na bežné domácí práce si musí zavolat řemeslníka, páč neumí zatlouct ani blbej hřebík, onen řemeslník to už pozná mezi dveřmi a pak je i patřičně natáhne a oni mi za to ještě podekuji. Tak to má být :) Blbý je že tihle rádobyintouši které dnes chrlí jedna nepotřebná škola za druhou se všemi těmi tisíci nesmyslnými studijními obory z filolo-gender-politolo ranku nejčastéji, právě v praxi nejčastěji těmito lidmi pohrdají, různě je dehonestují a nalepkují, tedy přesně tak jak je tomu na těchto elitních školách naučili a nebo co kde a od koho slyšeli. Sami asi tušíte jak, co dnes letí, co je dnes moderní. Herectví dobré ale raději bych se koukal na lidové mistry humoru :) ()
Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Pomalý francouzský venkov, hlavní hrdinové - studovaní a moudří pánové v nejlepších letech, jako kontrast k nim prostí venkované, co mají v hlavách jen to, s čím se narodili. Oba hrdinové létají v oblacích, přitom se fyzicky pohybují ve velmi omezených až stísněných prostorech, jak nádherný obraz doby vzniku filmu. Vlídný a laskavý humor, moudrost servírovaná mezi řádky, zkrátka skvost české normalizační tvorby. ()
"Pane Bouvarde, existují lidé, kteří tvrdí, že černá jako barva vůbec neexistuje. Že je to vlastně jen nejtemnější odstín bílé. A bílá že také neexistuje, protože je to jen nejsvětlejší odstín černé." "Takže my se vlastně jeden druhému zdáme." Jeden z vůbec nejlepších českých komediálních seriálů. Absurdní disputace dvou diletantských ´vědců´ jsou neodolatelné a s předlohou Gustava Flauberta naštěstí nemá seriál mnoho společného. Román je totiž jen taková mazlavá venkovská idyla á la Babička, ale tenhle seriál je tisíckrát lepší. ()
Jaroslav Dietl, Miroslav Horníček a Jiří Sovák, to je záruka dobré zábavy. Celé je to postavené na dialogu pana Bouvarda a Pécucheta. Hodně mi to připomíná rozhovory Werich x Voskovec nebo Werich x Horníček. Jaroslav Dietl napsal výborný scenář, který jistě pánové Horníček a Sovák vylepšili svým komediálním talentem a improvizací. Mám tenhle seriál prostě rád. ()
Galerie (18)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (39)
- V seriálu není ani jedna scéna natočená ve studiu. (raininface)
- Miroslav Horníček svou čepici a slamák ze seriálu schraňoval doma až do své smrti. (raininface)
- Frenologie, které se oba písaři věnují v tomto díle, byl obor, který předpokládal a zkoumal souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy. Byl populární zejména v 19. století, do začátku 20. století však byl zavržen jako pseudověda. (sator)
Reklama