Byli jednou dva písaři

Tenhle styl intelektualního humoru mi nikdy moc nepřirostl k srdci a to i přesto že pana Sováka (především toho filmoveho) jsem miloval u pana Hornicka to už tak srdcové nebylo. Ten hrát neuměl, to byl především brilantní mistr slova že všech těch "Hovoru H" apod. Koukat se na ty dva nešiky jak pracuji nebo vedou chytré řeči kolem ale skutek utek, to chce opravdu silné nervy. Ti dva vlastně názorně předvádí jak jsou tito lidé v bežném životě ztracení a na trhu práce téměř neupotřebitelní, nic neumí jen blbě kecat, na bežné domácí práce si musí zavolat řemeslníka, páč neumí zatlouct ani blbej hřebík, onen řemeslník to už pozná mezi dveřmi a pak je i patřičně natáhne a oni mi za to ještě podekuji. Tak to má být :) Blbý je že tihle rádobyintouši které dnes chrlí jedna nepotřebná škola za druhou se všemi těmi tisíci nesmyslnými studijními obory z filolo-gender-politolo ranku nejčastéji, právě v praxi nejčastěji těmito lidmi pohrdají, různě je dehonestují a nalepkují, tedy přesně tak jak je tomu na těchto elitních školách naučili a nebo co kde a od koho slyšeli. Sami asi tušíte jak, co dnes letí, co je dnes moderní. Herectví dobré ale raději bych se koukal na lidové mistry humoru :) (06.04.2020)

Československý televizní komediální seriál natočený podle románu G. Flauberta Bouvard a Pecuchet, jenž se odehrává ve Francii v 19. století. Dva přátelé písaři na odpočinku si podle scénáře slavného J. Dietla užívají život na venkovském sídle, kde svůj volný čas zasvěcují vědeckému bádání a intelektuálním rozhovorům. Hlavní představitelé J. Sovák v roli majitele panství Bouvarda, jež získal v dědictví, muž s ostřejším slovníkem a dominantnější náturou a M. Horníček coby pan Pecuchet, citlivější Bouvardův druh, vytvořili ve svých postavách a zejména v jejich improvizovaných dialozích a debatách na rozličná vědecká témata, stejně tak jako v jejich amatérských neúspěšných pokusech, něco výjimečně kouzelného a zábavného, neboť taková mistrovská sehranost obou herců a inteligentní humor se jen tak nevidí. Dvojici diletantských, a právě proto tak mimořádně vtipných vynálezců, na jejich venkovské usedlosti doplňuje kuchařka Heřmanka (nabroušená V. Tichánková), vzpurný čeledín Guy (J. Moučka), platonická láska obou písařů spanilá Rozálie (K. Jerneková), místní strážmistr J. Kemr či jejich rozverná sousedka madame Bourdenová (L. Havelková). Desetidílný seriál předčasně zesnulého režiséra J. Roháče představuje navzdory počátku normalizačního všeobecného úpadku skutečný vrchol televizní seriálové televizní zábavy, zejména kvůli pětihvězdičkovému Horníčkovi a šestihvězdičkovému Sovákovi a jejich naprosto neuvěřitelně přirozené improvizační konverzaci a neobyčejnému hereckému souznění. (22.03.2017)

Pamatuji si nedělní dopoledne na "jedničce" když táta přepnul a my jsme se museli povinně dívat (to jsem ještě neměl PC),protože jinak by nebylo co dělat než jít pomáhat vařit oběd a jak byl člověk jako malej zvyklej vstávat v 6 hodin v neděli na pokémony a všechno možný další, co dávali (dneska jsem rád když o víkendu v jednu odpoledne vstanu), tak mě to zezačátku celkem solidně nudilo, pak jsem k tomu ale s přibývajícímy roky (nemnoha roky), přišel na chuť a pustil si to znova a tak musím pět hvězd za pěkný seriál, který mě provázel od malička dát. (30.12.2009)

Opravdu jeden z nejlepších (pokud ne úplně top) seriálů, které na našem území vznikly. Předlohu jsem nečetl, ale ze skazek tu i onde ji seriál minimálně humorem předčí. Je to samosebou výbornou ústřední dvojicí, která se tak bravurně doplňuje, že divák opravdu netuší, co bylo původně ve scénáři a co si pánové Sovák a Horníček právě vymysleli. A také nádhernou poetikou francouzského venkova (ve skutečnosti Trojanův mlýn v Tichém údolí v Praze). Až mi zatrne u srdce, když se Bouvard a Pécuchet naposledy vzdalují v balónu neznámo kam a já vím, že už je nikdy nespatřím... (05.01.2011)

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... (24.01.2007)