Intimate Lighting
Obsahy(1)
Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)
(více)Recenze (241)
Perfektně vystřihnuté češství tehdejší doby, aktuální i v současnoti. Takový film by nikdo jiný, než Čech, nedokázal zahrát, poněvadž takoví jsme jenom my. ()
Česká nová vlna je považovaná za výrazné umelecké hnutie šesťdesiatych rokov a za vrchol, ktorý český film doteraz neprekonal. V jednej generácii sa zišli talenty, ktoré si kvalitou tvorby získali meno nielen na domácej pôde, ale aj v zahraničí. A do tejto šťastnej konštelácie neodmysliteľne patril aj Ivan Passer ako režisér, ktorý natočil jeden z najlepších filmov tej doby. Intímní osvětlení predstavuje vo viacerých aspektoch invenčný debut scenáristu a režiséra Passera. Passerovi so scenárom vypomáhaliJaroslav Papoušek a Václav Šašek. Divákovi posunuli pomerne jednoduchý dej na malom priestore, s neveľkým počtom postáv. Tú hlavnú predstavuje Karel Bambas (Karel Blažek), čoby riaditeľ mestskej hudobnej školy. Po desiatich rokoch sa stretáva s kamarátom a bývalým spolužiakom, dnes členom oblastného symfonického orchestra. Ako starí známi si majú čo povedať, režisér nám však ponúka len krátky úsek ich stretnutia. Najprv spolu stavajú dom, potom sa vyberú na pohreb, cvičia skladby a nakoniec sa v podnapitom stave rozprávajú o všetkom možnom. Množstvo nehercov na čele s Blažekom spočiatku narúša pocit vierohodnosti, no časom tento fakt splýva s celkovou výstavbou a rukopisom režiséra. Passer narúša klasickú dramatickú stavbu. Film člení na akési krátke filmy, poviedky. Každá má svoj úvod, jadro i záver. Navyše, reálny čas viackrát splýva s filmovým. Za zmienku stojí desaťminútový úsek, kde kvarteto hudobníkov nacvičuje skladbu, pričom Passer neustále prestriháva na ženy, ktoré sa v neprítomnosti mužského pohlavia nudia. Vedú dlhé rozhovory o hlúpostiach či vyrušujú kvarteto pri nácviku. Divák takýmto spôsobom vníma čas ako reálny a spomínaný nácvik skladby sa zdá byť nekonečný. Aj vďaka tejto scéne hudba stráca status len ilustračného sprievodu a stáva sa výrazovou zložkou, ktorá mení nielen rytmus filmu, ale často aj jeho vyznenie. Intimní osvětlení sa inšpiruje postupmi francúzskej novej vlny, talianskeho neorealizmu a iných významných umeleckých hnutí. Dokazuje to nielen už spomínaný spôsob montáže, práca s nehercami, ale aj udalosti odohrávajúce sa v reálnom čase, na reálnom mieste, pričom konanie postáv je zbavené patetickosti a teatrálnosti. Avšak v tomto prípade nehovoríme o filme, ktorý sa zaoberá závažnou sociálno-politickou témou (ako v českej novej vlne bolo zvykom). Passer stavil na jednoduché, všedné situácie plné humorných vložiek a obyčajných ľudských problémov. Česká nová vlna vznikla ako odpor voči socialistickej schematickej tvorbe. Autori Novej vlny vystupovali s cieľom zobraziť pravdu. Intimní osvětlení je toho príkladom a Passer vo svojej debutovej snímke aj po rokoch má čo povedať, má čim očariť, má prečo byť obdivovaný. ()
Vlastně si s tím nevím moc rady. Sice přijmu tezi o autentickém žití a bytí obyčejných vesnických lidí, přitom o vesnické lidi vlastně částečně nejde a možná tomu chyběla konfrontace, uznám dobré scény, vesměs vtipné nebo lehce chytré dialogy, přijatelné dvojsmysly, kdo ví, jak moc herecky zahrané, občas jsem měl dojem, jakoby sami moc nevěděli, co si se scénářem a se svým herectvím počít, několik kamerových záběrů a scén se opravdu povedlo, ale nějak v tom postrádám vyšší smysl, přidanou hodnotu, sociální přesah. Jaké drama? Jaké intimní osvětlení? Ku dobru to má, že to není lidově a troškovsky (!) vtipné a prvoplánové. ()
"A co lidi, plakali, plakali? Tak se jim to líbilo?" Nevím, co za podobenství tam mělo být... To že to je takový ten Formanovský "nefilmový film" mi rozhodně nevadí, ale téma mne fakt nezaujalo. Snad je to pro příznivce pohřební dechovky... ()
Jan Vostrčil je herec jak hovado, tak zvláštně se vylíhnul do českého filmu a chvíli v něm pobyl, původní profesí snad konferenciér dechovkových koncertů. Hustej týpek a stylař. ()
Od správného filmu požaduji mj. to, abych se zamiloval do hlavní hrdinky. Zde je to splněno - paní Křesadlová je zde prostě navždy úžasná. Osobně se mi též líbí hudební námět - při vší kritice to beru jako ocenění toho správného, co bylo na Čechách dobré. Plné hodnocení dávám proto, že je to film intelektuelní, ale přesto se na něj kdykoliv rád znovu podívám (což nebývá u intelektuelních filmů tak obvyklé). Obzvláště krásná scéna: pí. Křesadlová hovoří přes plot s místním outsiderem Jardou. ()
Film dobrý, ale na Homolky nemá... ()
Ten Jírovec, to je ale muzička ... ()
Typický film pro slavnou novou čs. filmovou vlnu, možná až příliš podobný a zaměnitelný s tvorbou dalších spřízněných režisérů Formana či Papouška. Taky na svých filmech často vzájemně spolupracovali, takže není divu, že mají podobný rukopis. Snímek má nepochybně onu zvláštní atmosféru podtrženou účastí oblíbených neherců a místy i povedený humor, přesto působí zároveň jaksi nesourodě až bezradně, dokonce mě chvílemi i nudil. Podle mého nepatří úplně mezi špičku tehdejší české filmové tvorby a čas už na něm proto i trochu zahlodal. ()
Geniální skvost Ivana Passera československé nové vlny 60 let. Tušil jsem, že Intimní světlo bude mimořádným dílem, ale i přesto jsem přistupoval k filmu s menším očekáváním. Zbytečně. To, co nám tvůrce ukazuje, je naprosto báječné. Dva kamarádi, spolužáci s mládí, Karel přezdívaný Bambas a Petr oslovovaný Peťan, přicházejí do Karlova rozestavěného domu a zde prožívají různá obyčejná i neobyčejné chvilky. Ať už je to např. setkání s Bambasovou rodinou, pohřeb na vesnici a následná hostina, hudební zkouška nebo "jen" obyčejný oběd, všechny dané situace spojuje vystříbený, zároveň přirozený a nenucený humor, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Zásluhou na tom mají herci v hlavních rolích Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, Věra Křesadlová jako pohledná přítelkyně Petra Štěpa, Jan Vystrčil v roli dědy Švehly tak i neherci obsazení do dalších rolí. Zásadní je rovněž kamera Miroslava Ondříčka a záběry, které se natáčely v exteriérech, ve vsi nedaleko Tábora a v obci Mirotice, včetně domu Bambase. Film zachycující všednost, obyčejnost a autenticitu vesnického dění a jeho hrdinů v nejvyšší možné míře, která je skvělým způsobem zpracována. ()
Geniální. ()
Snímek, který jsme milovali stejně jako Hoří má panenko či Lásky jedné plavovlásky. Ve dnech 19. - 21. 6. 2008 bude režisér Passer hostem filmového festivalu Arts&film v Telči, kde bude film promítnut v obnovené premiéře - http://www.arts-film.com/?page=program Dobré komentáře k filmu: Shadwel a Sud. Nejhorší: Kulmon - autor tohoto komentáře si zřejmě neuvědomuje, že vypovídá o sobě a ne o filmu! ()
Asi můj nejoblíbenější film Ivana Passera, jehož síla je v dialozích. ()
Tento klenot ceskeho filmu jsem objevil az na 51.KVIFF. Ve velkem sale za ucasti rezisera Ivana Passera, hlavni herecky a scenaristy jsem se vyborne pobavil. ()
85% ()
"Nekřič na něj! Vždyť z toho bude nemocnej." ()
Působí tak a proto si zaslouží přívlastek skutečný. Skutečný příběh, kde jeden z hlavních protagonistů, pan učitel na LŠU Blažek, hraje sám sebe. Nedožil se premiéry svého jediného a logicky nejlepšího filmu. A přesto se stal legendou a prototypem geniálního herce neherce let šedesátých. ()
Tento snímek jsem neznal a o to více mne překvapil. Homolkovi to sice nejsou, ale pravdivost filmu je až brutální, přestože (ne)herci tradičně dost přehrávají. Vypadá to však, že jsme národ výborných herců, protože i tady jsou skoro všichni k sežrání a ke všemu ten malej, kterýho jsem si všiml u prvních titulků je roztomilej. No už jenom to jméno - Miroslav Cvrk, no řekněte... ()
Jeden ze snímků tvořících zlatý fond čs. kinematografie nás pozývá do světa jaký byl v šedesátých letech minulého století, kdy lidé ještě muzicírovali doma, místní blázni mohli žít mezi ostatními na vsi, kdy mezi venkovem a městem byl velký rozdíl a kdy když se stavělo svépomocí, sháněla se těžce každá cihla... Film je poetický, působí na nás řečí obrazů, atmosférou noci, kdy popíjejí přátelé nebo dne, kdy rodina na nedokončené verandě čeká a čeká, až steče hustý likér... ()
Pro československou novou vlnu mám slabost. Děje se toho málo, prakticky nic, ale strašně dobře se na to kouká. Trapnost střídá trapnost a člověk se tím baví. Jedna z nejlepších scén je průchod babek kolem auta – Velký bratr tě vidí. Přípitek nakonec už je jen sladká tečka. ()
Související novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)